Kliknutím zvětšítePět branek v jednom utkání, navíc ve finské nejvyšší soutěži. Nezaskočil jste malinko i vaše trenéry?
Možná je to trochu překvapilo, ale kvůli něčemu takovému si mě do Finska brali, takže si myslím, že spíš byli rádi za to, že jsem splatil jejich důvěru. Ale byl to zatím jen jeden povedený zápas, důležité bude, abych na to nyní dokázal i navázat.
Už se vám někdy něco takového povedlo?
No, pět gólů jsem na té nejvyšší úrovni rozhodně ještě nedal. (smích) Takže to asi určitě zařadím mezi ty nejpovedenější zápasy v kariéře. Ale trošku mě mrzelo, že jsem většinu těch branek vyzobl já, chtěl jsem, aby se trefili i spoluhráči z lajny, kteří hráli také velice dobře.
Jak reagovali finští spoluhráči? Po utkání vás museli vynášet do nebes.
Nějaké menší oslavy proběhly už na hrací ploše, kluci moc dobře věděli, jak je pro mě důležité prolomit čekání na první branku. Ale je pravdou, že když jsem se pak trefil počtvrté a popáté, tak se začali smát a adresovali na mě několik vtípků, ať se už zklidním a nepřeháním to.
Petr Majer v utkání proti týmu EräViikingit, který sestřelil hned pěti brankami.
Takový gólový koncert pak také musel zabolet vaši peněženku, nemám pravdu?
Pokuty jsou tu docela mastné, byl jsem hodně zaskočený, když jsem to viděl. Ale naštěstí se týkají spíše těch kázeňských přestupků, na vstřelené branky a milníky se snad nevztahují. Musím se vám ale přiznat, že když jsem vstřelil hattrick a zároveň i desátou branku v utkání, nebylo mi úplně do smíchu. Tam jsem měl o svou peněženku docela velké obavy…(smích)
Když jste zmínil týmové pokuty, jsou hodně odlišné od těch, které nastavují extraligové kabiny tady v Česku?
Jsou výrazně vyšší, ale to je dáno zejména tím, že ve Finsku je všechno dražší, je tu jiná životní úroveň, o platech místních ani nemluvě. Ale má to pozitivní dopad na chod kabiny, hráči si uvědomují, co by museli platit, a tak se tu jakýkoliv přestupek stává skutečně jen zřídka.
Na severu Evropy jste zatím jen pár týdnů, už jste se stihl aklimatizovat?
Hned když jsem přijel, tak všichni strašili s tím, jak v zimě bude málo sluníčka, ale léto jsem si tu užil náramně. Světlo bylo téměř celý den, navíc jsme měli naprosto ideální počasí pro trénink. Zatím si nemám opravdu na co stěžovat, všichni spoluhráči a lidé v klubu se mi snaží se vším pomoct, takže ačkoliv jsou tu dny, kdy je to pro mě těžké, se v novém prostředí cítím výborně.
Finská zima bude neméně krutá jako ta loňská, opět se očekávají teploty hluboko pod bodem mrazu. Na to jste připraven?
Upřímně mám raději zimu než léto, raději se teple obleču a pak někde schovám, zatímco v létě člověk před vedrem neuteče. Slyšel jsem, že tu teploty často sahají hluboko pod nulu, ale myslím si, že to nebude překážka, kterou bych nedokázal zvládnout. Měl bych to snad přežít ve zdraví. (úsměv)
Většinu času stejně trávíte v tréninkovém centru, že?
Snažím se to nepřehánět, stavím si svůj tréninkový plán tak, aby to nebylo nahoru a dolů, ale abych si udržel konstantní zátěž po celý týden. Tady v Espoo (město, kde Petr Majer hraje, pozn. red.) máme na výběr, že si své povinnosti můžeme splnit kdykoliv, kdo může, chodí ráno, kdo je třeba v práci, dojede si resty večer. Přesně tohle mi naprosto vyhovuje.
A je to určitě dobré i v tom, že si jednotlivé úkoly můžete rozložit do vícero tréninkových jednotek. Na to asi v Česku příliš času nebylo.
Máte naprostou pravdu. V Česku to bylo tak, že jsme měli vyhrazený určitý čas na trénink, během něhož jsme museli všechno stihnout, jinak prostě smůla. Tady máme prostor si tu zátěž rozdělit, když chceme trénovat určité herní situace, už dopředu víme, že teď můžeme v poklidu stihnout to, a večer zase třeba něco dalšího. A to je ke vší úctě k domácím podmínkám obrovský rozdíl.
Když se naskytne volný čas, vyrazíte si někam na výlet? Město Espoo, kde bydlíte, je od Helsinek vzdáleno jen pár kilometrů.
Já teda bydlím přesně mezi Espoo a Helsinkami, takže to mám ještě pohodlnější. Samozřejmě hned na začátku jsem pár výletů podnikl, byl jsem prozkoumat místní památky. Ale třeba zrovna v Helsinkách je to všechno vybudované na moderní bázi, takže tu na příliš historických památek nenarazíte. Ale má to i své výhody, město má krásnou moderní architekturu, což je pro mě zase příjemná změna. Takže pro turistu možná malinko složitější, avšak pro člověka na každodenní bázi naprostá paráda.
Jak vás tak poslouchám, cestování bude rozhodně příjemným koníčkem, že ano?
Určitě, velice rád poznávám nová místa. A ve Finsku je toho k objevování skutečně hodně. V Česku jsem nejvíce času trávil v rodné Plzni a poté Praze, což jsou města s bohatou historií a památkami, takže nyní se těším na to, že poznám zase něco nového.
Aby vám však zbyl čas i na studium.
Zatím mi teprve začíná školní rok, takže dosud žádné problémy. (smích) Ale samozřejmě vím, že to bude složité, dálkové studium rozhodně nebude žádná sranda. Ale byla to jedna z podmínek, které jsme si s rodiči dali, když jsem se rozhodl pro angažmá v zahraničí.
Plánujete vyrazit také na fotbal nebo hokej? Finové musí být nadšení z počínání plzeňské Viktorie v Lize mistrů.
Samozřejmě to zaznamenali a sledují to pravidelně. Docela mě ale překvapilo, jak moc tu letí fotbal. A pro mě pak ani nebylo těžké vysvětlovat, z jakého města vlastně pocházím. (smích) Před každým tréninkem hrajeme fotbálek, témata jako Liga mistrů či anglická Premier League jsou pravidelným zdrojem komunikace v kabině. A i mně to usnadnilo začátky tady ve Finsku, fotbal zbožňuju, takže o to lehčí pro mě bylo pohodlně zapadnout do kolektivu.
Když ovšem tehdy Plzeň vyhrála v Helsinkách, tak jste si to musel užívat, ne?
Na tom zápase jsem se byl dokonce osobně podívat, bylo to zajímavé zpestření vidět tým ze svého rodného města, jak vyhrává v Helsinkách. Ale kluky pak nadchla celá ta cesta Plzně až do Ligy mistrů, na kterou tu mezi finskými spoluhráči můžu být nesmírně hrdý.
Petr Majer v dresu české juniorské reprezentace.
Jak to máte ve Finsku vůbec s bydlením, vyfasoval jste od klubu nějaký byt?
Naštěstí se k tomu klub postavil celkem zodpovědně a s výběrem bydlení a jeho následnou realizací mi pomohl. Bydlím v bytě s lotyšským kolegou, který hraje ve stejném klubu za juniorku, takže si mám ve volném čase s kým popovídat, a navíc tu na spoustu věcí nejsem jenom sám.
Po finanční stránce jste zajištěn, nebo si určité věci musíte ve Finsku hradit úplně sám?
Výdaje spojené s každodenním životem ve Finsku mi hradí klub, ale na nějaké spoření do budoucna to rozhodně není. Beru to ale tak, jak to je, vnímám to jako investici do sebe, která se mi jednou doufejme vrátí, takže si rozhodně nestěžuju. Nestrádám, tak vám to řeknu. (smích)
V Česku se intenzivně řeší stále rostoucí náklady na živobytí. Máte například od spoluhráčů informace, jak jsou na tom ve Skandinávii?
Z toho, co jsem slyšel od spoluhráčů, je to tady ve Finsku hodně horké téma, jelikož celému dění jsou poměrně blízko. A to teď nemluvím pouze o rostoucích nákladech na živobytí. Ale Finové jsou národ, který se snaží být ve všech ohledech nezávislý na ostatních státech a rád veškeré problémy řeší po vlastní ose, což ovšem nemění nic na tom, že se jich to chtě nechtě dotýká stejně jako lidí v Česku. V jaké míře a zda více nebo méně, to už nedokážu přesně říct.
Pojďme ještě na skok zpátky k florbalu. Jak těžké pro vás je zvyknout si na úplně jiný výkonnostní level, než na který jste byl narážel doma v Česku?
Zejména v úvodu jsem se bál, že tu narazím na extrémně rychlý florbal, jehož tempo nebudu mít šanci vůbec stíhat. Postupem času jsem však došel k názoru, že ten rozdíl netvoří rychlost jako taková, ale spíše samotný přístup k tomu sportu. Celá kultura je tu úplně jiná, hráči, trenéři, rozhodčí, ale i fanoušci nahlíží na florbal diametrálně odlišně než lidé u nás.
Dávají tomu zkrátka více?
Tak nějak se to dá také říct. Samotný florbal je tady ve společenském žebříčku poměrně vysoko, a to se pak odráží úplně ve všem. Nám hráčům to dává pocit, že to, co každý den děláme, má pro určitou skupinu lidí nějaký smysl, a právě ta určitá skupina to potom vrací tím, že pravidelně chodí a fandí na všech zápasech. To potom zvyšuje nejen atraktivitu soutěže, ale celkový pohled společnosti na tento sport.
Na Chodově patřil Petr Majer mezi klíčové hráče. Na fotce po vstřelené brance do sítě Sparty.
A to vám v Česku pochopitelně muselo chybět.
Samozřejmě, chybělo, ale zase je spousta věcí, které mi pro změnu schází nyní ve Finsku. Česká kabina, kde si skvěle poklábosíte, spoluhráči, se kterými jsem si v průběhu svého angažmá na Chodově budoval určitý vztah na hřišti i mimo něj, a zejména pak absence rodičů na mých zápasech. Na to jsem byl z Česka docela zvyklý, to mi momentálně chybí asi ze všeho nejvíc.
Zkoušel jste alespoň pár slovíček ve finštině, nebo jste to raději dobrovolně vzdal?
Pokoušel jsem se, respektive se stále pokouším, ale pomalu docházím k názoru, že to absolutně postrádá veškerý smysl. Je to skutečně naprosto odlišný jazyk, a to se teprve nacházím u studia úplných základů. (smích) Nedivím se tomu, že když v kabině zmíním něco ve finštině, tak se spoluhráči po většinou pousmějí.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
