Pokrok nezastavíš. A platí to i o boji proti dopingu. Řeč ale není o vymýšlení sofistikovanějších metod, jak uniknout sportovní spravedlnosti, ale naopak prostředků, jak se jí domoci. I Česko tak zavede místo papírových záznamů moderní technologie: antidopingoví komisaři budou mít v terénu tablet se softwarem napojený na celosvětový systém. Další novinky nebo zajímavosti z domova i ze světa? Probíhají právní debaty o tom, zda zveřejňovat jména hříšníků nebo testovat už dvanáctileté děti. Vítáni jsou whistlebloweři, kteří „napráší“ potenciální provinilce, Antidopingový výbor České republiky se pak má více zaměřit na fotbal, naopak stále populárnější MMA je v podstatě mimo jeho dosah. Projděte si podrobně, co vše to obnáší.
Paperless systém
Papír je na ústupu, digitál a online na postupu. I v Česku se – byť zatím jen jako pilotní projekt – zavádí nový „paperless systém“, který nahradí starý způsob vypisování (a následně přepisování) protokolů o dopingové kontrole. „Papírové formuláře budou v záloze, kdyby elektronický systém nešel,“ vysvětluje ředitel Antidopingového výboru Jiří Janák. Komisaři budou mít tablety, kam vše zaznamenají, informace budou propojené se systém ADAMS vyvinutý Světovou antidopingovou agenturou (WADA). Ten shromažďuje údaje o pobytu sportovců, historie testů, laboratorní výsledky, biologický pas, terapeutické výjimky či informace o porušení antidopingových pravidel. „Sportovec na místě vše potvrdí, podepíše, tablet pak odešle informace do systému ADV propojeného s antidopingovou laboratoří a ADAMSem,“ popisuje celý proces Janák. „Naplno bychom chtěli bezpapírové dopingové kontroly zavést po Novém roce,“ plánuje.
Fotbal ano, MMA ne
Podle pokynů WADA se má Antidopingový výbor ve větší míře zaměřit na fotbal. „Chce fotbalisty testovat mnohem víc. Podle jejích pravidel ale vlastně ani nemůžeme říct, do jakých soutěží budeme chodit,“ říká Janák. S namátkovými kontrolami je nicméně třeba počítat i v juniorských kategoriích, v dorostu. Antidopingoví komisaři obecně dosáhnou na sportovce registrované u svazů a na zástupce sportů, do nichž putují státní peníze. Naopak v podstatě mimo jejich sféru vlivu je třeba MMA, na které se výše uvedené okolnosti nevztahují. „Můžeme je otestovat, ale nemůžeme jim uložit trest. Nemáme berličku, která by to umožňovala,“ objasňuje Janák. Proto v Česku kontroly bojovníků Oktagonu a jiných soukromých organizací ani fakticky neprobíhají…
Hříšníci bez jména
Kdo chce znát jména tuzemských sportovců, kteří uvízli v dopingové pavučině, může se podívat na seznam na webových stránkách ADV. Jenže evidence končí rokem 2020 a devíti případy: šesti z kulturistiky plus po jednom z cyklistiky, atletiky a hokeje. To ovšem neznamená, že od té doby jsou všichni čistí jak lilie. „Dopingové kauzy nyní probíhají,“ netají Janák. „Ročně je kolem deseti pozitivních vzorků. Když je víc akcí silových sportů, projeví se to, ale jde i o lední hokej, pozemní hokej, atletiku nebo cyklistiku,“ podává přehled šéf ADV. Sporty známe, dobrá, ale co ta jména? Podle Janáka jejich zveřejňování brzdí projednávání na soudní úrovni v rámci celé Evropské unie. „V Rakousku dosavadní praxi napadli, že se jména zveřejňovat nesmí. Jde i o ochranu osobních údajů, čekáme, jak se to vyvine. Možná už nebudou známa jména, ale jen sporty, látka a uložený trest,“ přemítá.
Mají se testovat děti?
I o tomhle se vede spor: od kolika let se mají sportovci testovat? Děje se tak už od dvanáctiletých kandidátů na medaile a slávu, ale tahle praxe má dost odpůrců. „Řeší se to hrozně, i na úrovni vlád. I když se neodevzdává krev, ale jen moč. Takové případy kontrol jsou ale hodně neobvyklé, to už musí být něco výjimečného, extra sportovní výkon. Většinou se testují sportovci od patnácti výš,“ tvrdí Janák. Spíše než hledat malé viníky a trestat je podle něho záměrem WADA i národních antidopingových struktur vzdělávat nebo pomáhat, zkrátka kauzám předcházet.
To se musí hlásit!
Možnosti, jak přijít na dopingového podvodníka, nemají v rukou jen antidopingoví komisaři. Jednou z nich je takzvaný whistleblowing – pro jedny správné nahlášení podezření, že se někdo dopouští prohřešků, pro jiné prostě „napráskání“. Světová antidopingová agentura v každém případě tuhle praxi podporuje, na svých stránkách ostatně nabízí i speciální platformu na anonymní oznámení. „WADA vzkazuje: Speak up. Mluvte o dopingu nahlas. Oznámení chodí i několik týdně. WADA je zkoumá, prověřuje je oddělení vyšetřování. To my nemáme, tak to dělá oddělení testování. Nechceme být ale nějakým prostředkem vyřizování účtů, to není účelem. Sportovec si pak může i stěžovat, že to byl komplot,“ říká Janák. Aktérem takové kontroly na podnět zvnějšku měl být v minulosti cyklokrosař Emil Hekele, pozitivně testovaný v lednu 2021. Právě závodník, jenž dostal čtyřletý distanc, tvrdil, že šlo o „cílenou likvidační kauzu“.
„Bodový systém“ pro komisaře
Znají to řidiči, teď se s obdobou bodů za přestupky seznámí i antidopingoví komisaři, jichž je nyní aktivních okolo třiceti. Jejich pochybení, která mohou vážně ohrozit průběh kontrol, budou nadřízení více hlídat. „Dosud to bylo dost benevolentní,“ tvrdí Janák. „Zavedeme trestné body, něco jako ty v silničním zákoně. Dostane je ten, kdo provede špatnou kontrolu, a pak nebude nasazován,“ přibližuje nový systém šéf ADV. Na potřebu podobného opatření poukazuje zvlášť kvůli auditu WADA, jenž odhalil letité závažné nedostatky. „Nemůžeme si po něm dovolit, aby se stávaly chyby, které třeba zneplatní celý odebraný vzorek,“ varuje Janák, který by k osmi kmenovým zaměstnancům své organizace rád přivítal alespoň další dva. Jinou věcí je důsledné dodržování zásady, že sportovci nemají o chystané kontrole dopředu vědět. „Na konci utkání bude někdo vybrán – a jde. Ani pět minut před ním se nebude nic oznamovat.“
Laboratoř v Česku byla – a nebude
Až do roku 2011 mělo Česko svou vlastí antidopingovou laboratoř, byla dokonce třetí nejstarší na světě. Jenže na její další provoz v Praze chybělo 16 milionů korun a na vyšších místech nebyl zájem ji udržet. „Je to velká škoda, někteří funkcionáři ji hodili přes palubu,“ kritizuje Filip Neusser, předseda Národní sportovní agentury, jež je zřizovatelem ADV. Vzorky z Česka se tak nyní vozí do nejbližší laboratoře v německých Drážďanech, ty spjaté s biologickým pasem sportovců do rakouského Seibersdorfu nedaleko Vídně. Cestou je kromě jiného potřeba hlídat jejich teplotu: zaznamenané výkyvy mohou vést ke zpochybnění výsledků sportovci jejich obhájci.
Nestálo by tedy za to českou laboratoř obnovit? „Naším přáním to bylo,“ potvrzuje Neusser. Naskytlo se však několik proti: sama WADA prý zvyšovat počet laboratoří nehodlá, ostatně jedna je i ve Varšavě, v Německu mají ještě jednu v Kolíně nad Rýnem. Navíc je tu argument spojený právě s minulostí. „V podstatě říkají: Vždyť už jste ji měli a přišli o ni, tak co byste chtěli,“ doplňuje Janák. „Kromě toho by bylo potřeba splnit hrozně přísné požadavky.“ A to už zase souvisí s penězi, například s nutností garance státu financovat provoz po dobu pěti let. „Buďme upřímní: nevypadá to, že by se peníze pro sport měly zvedat a že situace bude lepší a lepší,“ glosuje Neusser.
