Můj odpor ke komunistickému režimu má zárodek v dětství. Fotkou jsem chtěl systém kritizovat, říká Tomki Němec

30. září 2022

Dokumentární fotograf Tomki Němec dlouhodobě zachycuje lidskoprávní tematiku, lidi a život na ulicích či v dětských domovech, ostatně i proto se během pandemie covidu spojil s režisérem Viktorem Taušem a jeho představením Amerikánka. Fotil Václava Havla, ale také trampy, mezi které se sám počítá. „Teď už mám na tramping málo času, ale zvažuju, že si koupím nový, pořádně teplý spacák, abych mohl venku přespávat v zimě,“ řekl také ve Vizitce, kam jej pozval Ondřej Cihlář.

Mezi pátým a osmým rokem žil Tomki Němec – tehdy ještě Tomáš, přezdívku Tomki získal až o pár let později při fotbale s kamarády z dětského domova – v egyptské Alexandrii.

Tatínek pracoval jako kontrolor kvality zboží a malého Tomáše bral na čumendu do podpalubí obrovských obchodních lodí, které převážely rýži. První znalosti Tomki nabýval při domácí výuce, neboť v Alexandrii nebyla česká škola, od kamarádů se naučil plynně arabsky a na ulicích zažíval absolutní svobodu. Přestože otec dostal po příchodu vojsk Varšavské smlouvy nabídku práce v Kanadě, rodina se rozhodla, že neemigruje, a v roce 1971 se z Egypta vrátila do normalizačního Československa.

Návrat do Československa jsem rodičům vyčítal

„Já byl tehdy úplně svobodný člověk a návrat jsem rodičům od patnácti let dost vyčítal. Pravda ale je, že kdybychom odešli, nikdy bych nefotil Václava Havla,“ přiznává muž, pro kterého byla postava prvního porevolučního prezidenta „těsně pod pánem Bohem“.

Odpor vůči komunistickému režimu, který se u Tomkiho podle jeho slov zrodil pravděpodobně už v dětství, kdy jeho dětská duše podvědomě srovnávala život v Egyptě s životem v Československu, ovšem paralelně vzbudila fotografův dlouhodobý foto-dokumentaristický zájem o lidskoprávní témata, život na ulici a Václava Havla.

Jeho osobním fotografem byl i díky přičinění studentské fotoagentury Radost mezi lety 1989 a 1992. „Začalo to tím, že jsem mohl fotit volbu prezidenta v prosinci roku 1989, do té doby jsem fotil jen lidi na ulici. Jenže ze dne se stal týden, z týdne měsíc. Prvního září následujícího roku jsem se musel nechat zaměstnat jako prezidentův oficiální fotograf, protože ostatní fotografové si stěžovali na můj exkluzivní přístup k Havlovi,“ vzpomíná.

Foto© Tomki Němec/ 400 ASA

Za celou dobu spolupráce prý prezident focení odmítnul snad jen dvakrát, a to kvůli únavě. V období nejbližšího kontaktu vznikla i slavná fotografie na pláži na západním portugalském pobřeží. Havel se jde projít k oceánu, ovšem neodhadne příliv a vlna mu smáčí nohavice včetně polobotek, ve kterých pak odešel na oficiální večeři do restaurace. Fotografie byla tehdy zařazena do putovní výstavy v rámci World Press Photo – o tom, proč už mnoho let fotografické soutěže neobesílá, Tomki Němec mluvil ve Vizitce detailně – a letos celé léto zdobila záhlaví vltavského webu. „Já měl z Václava Havla trému, kdybych do toho nastoupil natvrdo, mohl jsem mít i lepší fotky. Když jsem ho začal fotit, bylo mi šestadvacet a mezi námi stála bariéra. Tykání mi nabídl hned, ale přijal jsem ho až v roce 2001. Viděl jsem, jak s tím tykáním mohou lidi uletět, a nechtěl jsem to.“

České léto na Vltavě

Fotka vydá za tisíc slov

V současné době vydává Tomki Němec knihu fotek vzniklých v covidové pandemii, kdy fotografoval představení Viktora Tauše Amerikánka. Se zájemci o autorské fotografie se schází ve svém nově otevřeném ateliéru ve Vršovicích, přičemž radost mu udělá, když se prodají i jiná témata než ta havlovská.

Své fotografické soubory také rád vozí v digitální podobě po diskusích a školních debatách. „Jedna fotka vydá za tisíc slov,“ konstatuje, když mluví o obrázku fronty na banány. Se studenty o prožité minulosti několik hodin debatuje a má radost, že je vyprávění a promítání fotek zajímá. „Myslím si, že děti potřebují dostat informace, které jim doma nebo ve škole nedají. Promítám jim fotky z přelomu 70. a 80. let, na kterých jsem zachytil socialismus. Jsou to prvovoliči, a tak se jim snažím vysvětlit, že levicový pohled na svět, komunismus, byl zrůdný.“

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.