Po přesunu Petra Nedvěda z pozice hlavy národního týmu do role hlavy rodiny, potřebovala reprezentace narychlo sehnat adekvátní náhradu. Někoho, kdo zaujme k hráčům vřelý vztah, a mezi oběma stranami nebude pohřešován silný vzájemný respekt.
Na tuto specifickou pozici nejsou zásadní školy, absolvované semináře a teoretické manažerské poučky. Hledáte figuru, co perfektně zná zákony fungování hokejové kabiny, někoho, kdo nastaví a drží potřebnou linii mezi hráči a hlavním koučem, jeho asistenty.
Jde o budování pověstné chemie, jež je pro dvou až třítýdenní akce naprosto zásadní. Před ní k tomu samozřejmě patří úzká a přímá komunikace s hráči, skauty, agenty, pečlivý monitoring výkonů, zjišťování klíčových (i zákulisních) informací o adeptech startu v elitním českém trikotu. Síť kontaktů má „Márty“ značnou, vždy se hodí.
Co je důležité: vybudoval si úctu všech v branži, jeho zbraní je skvělá povaha, na každé zámořské adrese patřil mezi nejoblíbenější parťáky.
Martin Havlát většinu sezonního času stráví v zámoří, díky tomu mimo jiné odpadnou trable s časovým posunem při styku se sledovanými borci, v neposlední řadě svaz ušetří za náklady na inspekční cesty, což je detail, ale každé malé plus se počítá.
Z druhé strany se hodí, že Havlát k ruce získává Marka Židlického, jenž bude mít dobrý přehled o dění v Evropě, kouč Kari Jalonen tak dostane potřebné informace ve velmi propracovaném balíčku.