RECENZE: Posbírala skvělá hodnocení. Bude Immortality uměleckou hrou roku?

Každý rok se najde pár indie her, které možná zprvu leckdo přehlédne, ale jakmile se začnou udílet herní ocenění, nastane poprask. Letošek se nese ve znamení právě zajímavých indie her a pokud vám jde o opravdu umělecký zážitek, pak je podle recenzí z přelomu srpna a září patrné, že titul z názvem Immortality má velký potenciál. V rámci testování herního streamingu od Microsoftu jsem se proto ještě dodatečně k Immortality vrátil.

9 fotografií

Za hrou stojí Sam Barlow se studiem Half Mermaid. Barlowa můžete znát třeba díky jeho dřívější práci, podobně laděné hře Her Story. I Immortality sází především na hranou složku, vlastně ještě více než Her Story. Tento titul totiž už sám o sobě pojednává o hereckém světě a vypráví příběh mladé herečky, která se snaží v tomto oboru zazářit.

V Immortality sledujete někdy krátké, někdy trochu delší klipy z celkem tří filmů. Nevidíte však jen samotný film, nýbrž celou produkci. Někdy třeba herci pouze nacvičují danou scénu, jindy zase vidíte to, co se děje mimo natáčení. A z těchto útržků se snažíte jednak pochopit, o čem dané filmy jsou, jaké mají herci mezi sebou vztahy, a hlavně co se stalo s hlavní hrdinkou hry, která po třetím filmu z neznámého důvodu zmizela.

Celá hra je vlastně přitom jednoduchá, že se vůbec nedivím zájmu ze strany Netflixu, aby byla zařazena do jeho knihovny mobilních titulů. Nejspíše by ji šlo i převést do televizí podoby, protože k ovládání by stačil i televizní ovladač. V Immortality totiž v zásadě pouze v jednotlivých klipech hledáte „body zájmu“, obvykle herce či předměty, které vás pošlou do nějakého dalšího klipu. Ty můžete také přetáčet, což někdy může odhalit i nová tajemství. A to je v podstatě celé.

Klipů k nalezení je přes 200 a zprvu vám prakticky každá scéna nabídne spoustu možností, kam se posunout. Zároveň vás však hra umí v prvních pár desítkách minut pořádně zmást, jelikož zkrátka moc dobře netušíte, na co se vlastně díváte: klipy mohou být dějově zpřeházené, vyobrazovat různé fáze produkce, a dokonce i náhodně skáčou z jednoho filmu na druhý.

Důležité je každopádně dávat opravdu dobrý pozor a snažit se hned od prvních momentů v hlavě skládat pomyslnou časovou linku. Klipy lze v herním menu samozřejmě také vidět podle časové (nebo dějové) posloupnosti, ovšem ve výsledku je důležité hlavně to, co jste si stihli zapamatovat. Trochu pomáhá i to, že jsou filmy celkem jasně rozpoznatelné. Jednak pomocí poměru stran, který má každý jiný, ale také celkovým technickým zpracováním a samozřejmě i dějem. Jeden se odehrává ve středověku, další dva pak v 60. a 90. letech.

Příliš rozebírat děj nemá smysl, jelikož právě v tom je kouzlo Immortality, přijít si postupně na to, co se děje v jednotlivých scénách i mezi nimi a jaký má hra zastřešující motiv. Popravdě se musím přiznat, že hra je nejsilnější v momentech, kdy toho moc nevíte a teprve zjišťujete, co se vlastně vůbec děje. Jakmile už máte skládačku v hlavě z většiny sestavenou, najednou Immortality trochu dojde dech.

Pochválím určitě herecké výkony, především samotné hlavní hrdinky Marissy, kterou ztvárnila Manon Gage. Immortality je v podstatě její herecká prvotina, v mnoha rolích, ve kterých ji ve hře vidíme, však působí jako ostřílený profesionál. Obecně na to, že všechny tři filmy jsou vlastně „jen jako“ za účelem jejího pitvání, lze ve hře velice jednoduše nabýt dojmu, že jde o skutečná filmová díla.

Immortality každopádně po zhlédnutí závěrečných titulků z mého pohledu není žádný přehlížený klenot. Na hru se dá aplikovat pravidlo „the journey is the destination“, tedy že si nejvíce užijete průběh, nikoliv však výsledné rozuzlení. A to ještě podotýkám, že ani úvod není příliš silný a hra umí vržením do celkem komplikované časové linky plné zdánlivě nesouvisejících klipů spíše odradit.

Přesto třeba v rámci nabídky předplatného od Microsoftu stojí za vyzkoušení a zejména náročnější filmoví nadšenci si mohou přijít na své. Immortality by za mne fungoval skvěle právě třeba jako interaktivní film na Netflixu, kde by se mohl dostat i k lidem, kteří normálně hry nehrají. Uvidíme, jak dopadne mobilní port, a možná se ukáže, že jsem jen celou „artovou“ povahu Immortality vůbec nepochopil a titul bude herní ocenění na konci roku přehazovat lopatou.