Dům za cenu bytu v paneláku. A do zimy. To si přáli rodiče architekta Ondřeje Palenčára
Aby se ušetřilo, pracovala na stavbě celá rodina a Ondřej Palenčár ji řídil. Jak věděl, co má dělat? „Nevěděl,“ směje se. „Studovali jsme to na Youtube a v časopisech.“
„Dvacet let jsme bydleli v panelovém domě, takže jsme chtěli co nejvíc času trávit venku a na terase,“ říká Peter Palenčár, tatínek architekta Ondřeje Palenčára. Dále si přáli obývat hlavně přízemí, v podkroví mít pokoj pro návštěvy vnoučat. Důležitá byla taky dílna. Jejich syn, tehdy ještě student architektury, jim dům navrhl. Bydlí tam už pět let. „Jsme spokojení až nadmíru,“ říká Peter Palenčár před domem ve Staré Červené vodě v Rychlebských horách.
Proč zachovali zdi staré stodoly? A proč zbytek původního domu zbořili? Samozřejmě jsme se také ptali na čem ušetřili. A co by dnes udělali jinak?
Od té doby, co dokončil dům pro rodiče, toho Ondřej Palenčár stihnul dost. Dostudoval, s kolegou Lukášem Ildžou založili studio Tri štrnácť. Také píše dizertaci o postagrárním venkově a pracoval ve Švýcarsku. Spolu s kolegy Štěpánem Vašutem a Adamem Kotenem navrhli také dům pro seniory v Křenovicích, kde už se žije. Co vše tam je a jak o něm uvažovali? Řada klientů přišla také s přáním rodinný dům na venkově jako navrhl pro rodiče. „Terasa a gril, to je prostě český sen,“ říká Ondřej Palenčár. Pro sebe by si to ostatně taky přál.
S Ondřejem Palenčárem a jeho tatínkem o domě v Rychlebských horách. A také o postagrární vesnici, domově pro seniory a tvrdohlavosti.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
