Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

V souvislosti s válkou na Ukrajině se často objevují na internetu zmínky o tom, že nacistický funkcionář Joachim von der Leyen byl dědečkem předsedkyně Evropské komise (EK) Ursuly von der Leyen.

Tyto informace se však nezakládají na pravdě. Protože předsedkyně EK se za svobodna jmenovala Albrecht, nemohla být vnučkou pohlavára Třetí říše, který měl mimochodem vazby na Vysočinu.

Nacistický politik nebyl ani dědečkem manžela německé političky Heiko von der Leyen. Vzhledem k tomu, že oba muži pocházeli z německého šlechtického rodu von der Leyen, bude mezi nimi pouze vzdálený příbuzenský vztah.

Joachim von der Leyen se narodil 28. září 1897 ve městě Meerbusch ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko do rodiny barona. Letos tak uplyne 125 let od jeho narození. Jeho otec Friedrich Ludwig byl starostou Büderichu, který je městskou částí Meerbusche.

Rodina po generace vlastnila rozsáhlé nemovitosti v Bloemersheimu u Neukirchen – Vluyn nedaleko od Krefeldu.

Z dospívání Joachima brutálním způsobem vytrhla první světová válka, na jejíž frontu musel v roce 1915 ve svých 18 letech narukovat. Bližší podrobnosti o jeho působení ve světovém konfliktu se nám nepodařilo zjistit.

Podle životopisu byl na frontě až do roku 1918. Po skončení války patřil mezi ty, kdo se s kapitulací císařského Německa a Versailleským mírem nemohli smířit.

Po návratu z války se v letech 1919–1920 Joachim von der Leyen organizoval v polovojenských bojůvkách navrátilců z války Freikorps, které měly krajně pravicové zaměření.

Jejich příslušníci bojovali především proti komunistům a levicovému křídlu sociálních demokratů, kteří se neúspěšně pokoušeli v letech 1919–1923 rozpoutat v Německu socialistickou revoluci.

Kappův puč

Freikorpsy měly lví podíl v roce 1919 na potlačení marxisticky zaměřené Bavorské republiky rad. Ačkoliv na začátku roku 1920 byly Freikorpsy zakázané, měly v březnu 1920 lví podíl na tzv. Kappově puči. Převrat byl namířen proti relativně demokratickému systému Výmarské republiky.

Vůdce pučistů generál Wolfgang Kapp se 13. března 1920 po svržení legitimní vlády nechal prohlásit spolkovým kancléřem.

Zákonná vláda složená ze sociálních demokratů, křesťanské strany Zentrum a německých demokratů vyhlásila generální stávku. Té se zúčastnilo 12 milionů dělníků. Vláda pučistů po čtyřech dnech padla a generál Kapp utekl ze země.

Spiklenecká avantýra Freikorpsu však zřejmě neměla žádné velké následky pro Joachima von der Leyen. Mladý aristokrat v té době studoval na univerzitě práva, která úspěšně dokončil v roce 1926.

O dva roky později, dva dny před Štědrým dnem, složil velkou právní státní zkoušku, která ho opravňovala k výkonu vysokých funkcí ve státní správě. Někdy v této době se také oženil.

Radikalizace pokračuje

Krajně pravicové přesvědčení mladému baronovi zřejmě vydrželo i po potlačení Kappova puče. V letech 1922-1923 je zaznamenán jako člen dalšího extremistického uskupení Jungdeutscher Orden (Mladý německý řád).

Šlo o nacionalistickou polovojenskou organizaci, která hlavní inspiraci hledala v Řádu německých rytířů, jenž se proslavil především ve středověku. Mladý německý řád byl zakázán v roce 1933 paradoxně nacisty.

Ale zpátky k baronu Joachimu von der Leyen. Ten se od roku 1922 krajně pravicovým organizacím patrně vyhýbal.

Až v roce 1926 je doložený jeho vstup mezi Stahlhelm (Ocelová helma). Jednalo se o krajně pravicově zaměřený spolek válečných veteránů, z nichž se mnozí stali později aktivními nacisty. Ve Stalhelmu vydržel sedm let.

Vzestup spojený s NSDAP

Rok 1933 a Hitlerův nástup k moci v Německu znamenal zásadní předěl v životě Joachima von der Leyena. V tomto roce vstoupil do nacistických polovojenských úderných jednotek Sturmabteilung (SA), v nichž zastával hodnost obertruppführera (vyšší poddůstojnická hodnost).

Ačkoliv tehdy ještě nebyl členem nacistické strany, díky svojí účasti v jejích bojůvkách si patrně polepšil jako úředník.

Po nástupu nacistů k moci byl jmenován zástupcem policejního prezidenta v Uerdingenu. V dubnu 1934 byl přeložen na policejní ředitelství ve Wuppertalu.

Do Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) von der Leyen vstoupil 21. srpna 1939. Obdržel legitimaci s číslem 7490670.

Oberlandrátem v Německém Brodě

Po obsazení zbytku Československa nacistickým Německem se dal von der Leyen do služeb okupační správy. Již 16. března 1939 byl jmenován oberlandrátem (vrchním zemským radou) Havlíčkova Brodu (tehdy Německého Brodu). Současně působil ve funkci krajského vedoucího Německého červeného kříže (kreisführer Deutsches Rotes Kreuz).

Po obsazení Československa došlo v Německém Brodě k vyhlášení zákazů vycházení všech obyvatel města večer a brzy ráno, jak uvádí ve své bakalářské práci Daniel Mašek.

Podle jeho údajů na podzim 1939 bylo perzekvováno 42 osob z Německého Brodu a okolí. Pět z nich mělo být až do konce války drženo v koncentračních táborech.

V době svého působení v Německém Brodě prokazatelně několikrát služebně navštívil Jihlavu. V souvislosti s obsazením Sudet byl vyznamenán Medailí za zásluhy o obsazení Sudet. Podílel se také na obsazení zbytku Československa, za což k medaili obdržel sponu.

Smrt při náletu na Drážďany

Z funkce oberlandráta v Německém Brodě byl von der Leyen odvolán v květnu 1940. Ještě v témže měsíci zaujal pozici vedoucího správního oddělení v Saint-Germain-en-Laye v okupované Francii.

Roku 1941 byl dekorován Válečným záslužným křížem 2. třídy.

V červnu 1942 nastoupil do funkce okresního hejtmana nejprve v Krakově a zanedlouho poté v okrese Lviv (dnešní Ukrajina) v okupovaném Polsku. Je to poslední dohledatelná funkce, kterou von der Leyen zastával.

V této funkci je mu dáváno za vinu napomáhání holocaustu. Podle historiků vysoce postavení funkcionáři jako okresní hejtmani byli minimálně dopředu informováni o plánovaných akcích proti Židům.

Joachim von der Leyen zemřel v únoru 1945 po velkém spojeneckém náletu na Drážďany na následky otravy plynem.

Diskuze k článku