Včely jsou fascinující. Jejich rande probíhá ve výšce 20 metrů nad zemí a po staletí na stejných místech, popisuje dokumentarista

11. říjen 2022

Oceňovaný dokumentarista Miroslav Janek natáčel dva roky včelaře a jejich včelstva. Vznikl film Všechno dobře dopadne, který bude mít premiéru na festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě. V čem může být včelí společenství pro lidi inspirativní? „Fascinuje mě, jak se včely dokáží domluvit, myslet na společenství a nemyslet na sebe,“ popisuje režisér snímku. Co se během natáčení o včelách naučil? Poslechněte si celý rozhovor.

Je pravda, že slyšet včely znamená slyšet hudbu?

Jeden z včelařů ve filmu mi říkal, že v zimě kontroluje včelstvo trubičkou, kterou strčí jedním koncem do úlu a druhým do ucha. A naslouchá. Když to tam krásně bzučí – on tomu říká symfonie – , tak je všechno v pořádku.

Jednou mi to nechal poslechnout, a je to opravdu úchvatné. Akorát se potom tou trubičkou vydala jedna včelka k mému uchu, tak už jsem pak poslouchat přestal.

Čtěte také

Ale je to fascinující, protože spousta lidí má dojem, že včely v zimě zalezou a spí. Ale ony tam žijí a makají, žijí v takovém chomáči, zahřívají se pohybem a medem a chrání svoji matičku, která je uprostřed v teple. Je tam třeba 30 stupňů, i když je venku mínus 10.

Když se začnete o včely zajímat a něco si o tom přečtete, táhne vás to dál a dál a už vůbec nerozumíte tomu, jak je něco takového možné.

Dokumentarista se ale nesmí nechat zatáhnout úplně, nebo ne? Jsou tam nějaké hranice...

O včelách víme jen 50 % toho, co by se dalo vědět. Takže tam hranice je. Ale proč by se dokumentarista nenechal vtáhnout až úplně za hranice? Vždyť to musí.

O včelách můžete číst tlusté knihy a pořád vás to musí naprosto fascinovat.
Dokumentarista Miroslav Janek

Co vás na včelách nejvíc fascinuje?

Asi bych si vybral to, jak se včely dovedou domluvit. A jak dovedou fungovat a myslet na společenství a nemyslet na sebe. Jedna věc je fascinující – to, jak se domlouvají. O tom můžete číst tlusté knihy a pořád vás to musí naprosto fascinovat. A druhá věc je to, že dělají všechno pro společenství. A na tom, co budou dělat, se dovedou domluvit. Ne královny, ale dělnice.

Včelí roj

Mě fascinovalo téma snubního proletu a oplodnění královny. Nevěděla jsem, že existuje trubčiště a že si včely dávají rande někde, kde nikdy nebyly, ale trefí tam.

Zajímavé je, že se to rande odehrává v několik krychlových metrech vzduchu asi 20 metrů nad zemí a údajně jsou tyhle místa stejná po staletí, tisíciletí.

Je tam spousta neuvěřitelných dějů. Například když se včely vyrojí, někde se pověsí na větev a několik průzkumnic vyráží do terénu hledat nový domov. Pak se vrací do chumlu, něco tam zatancují a včely se rozhodnou, jaká nabídka nového prostoru je nejlepší.

Čtěte také

Říkám to a končím, protože o tomto jevu mám tři centimetry tlustou knihu. Už jen nad tímhle zůstává rozum stát.

Roj je ve filmu popisován jako posvátná chvíle. Pro lidi to ale bývá katastrofa.

To se vyvíjí. Pro staré včelaře začátkem 20. století bylo údajně rojení znamením, že je včelstvo zdravé a krásné, a jeden soused říkal druhému: „To se ti to pěkně rojí!“

Pak to postupně přešlo do ziskuchtivého modu. Včelaři dnes nejsou rádi, když se jim včely rojí, protože přichází o včelstvo, o pracovní sílu.

Proč dokument vzniká až ve střižně? A v čem se mohou lidé od včel učit? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lucie Výborná , agf

Související