Lidovky.cz: To, že i vy jste si vybrali jako producenty zrovna Petra Ostrouchova a Aid Kida, nejspíš vaše mnohé příznivce překvapí. Jak k tomu došlo?
Pavel Koudelka: Na festivalu Colour Meeting jsem se seznámil s Blankou Mikulovou. Když jsme se bavili o tom, že půjdeme s Dunajem nahrávat desku, prozradila mi, že její syn Aid Kid je producent a že například dělal spolu s Petrem Ostrouchovem album s Lenkou Dusilovou. Dal jsem si s ním schůzku v Brně v cukrárně, kde i sám navrhl, že se Petra zeptá. Líbilo se nám to spojení – Petr jako ostřílený a zkušený, a už dopředu jsme chtěli i někoho mladého, kdo sleduje současnou hudbu, je schopen pracovat s elektronikou, a víc než třeba módní trendy ho zajímají neotřelé zvuky. Petr se pak hned ozval, že by s námi moc rád spolupracoval.
Vladimír Václavek: Zaujalo nás i to, jak nám Aid Kid říkal, co ho vlastně na tom zajímalo. Když poslouchal naše staré nahrávky, které neznal, překvapily ho ty rytmy, postupy nebo naše ostinata a úspornost... Nejvíc mě zaskočil tím, že se mu líbil můj zpěv. Bylo znát, že ho to opravdu oslovilo a nedělal to jen pro to, aby udělal radost mamince.
Josef Ostřanský: Já už jsem Aid Kida sledoval předtím. Líbí se mi, jak si jde svou cestou. Je v tom nejlepším slova smyslu alternativní a autentický – a právě autentičnost mě v hudbě zajímá nejvíc. Další věc byla, že nám Petr následně nabídl vydat album na své značce Animal Music, z čehož jsem měl opravdu velkou radost. A nejen proto, že se mi hodně líbilo, jak udělal desku s Lenkou Dusilovou, která je opravdu skvěle zprodukovaná.
