Články / Reporty

„Jestli dnes všichni ke konci usnete, budu zcela šťastný.” (Sam Lee)

„Jestli dnes všichni ke konci usnete, budu zcela šťastný.” (Sam Lee)

Barbora Števanka Kadlíčková | Články / Reporty | 13.10.2022

Folkový bard Sam Lee není publiku českých letních festivalů žádnou neznámou. O to více překvapí, že jeho pražská premiéra se odehrála teprve předevčírem před komorním publikem v Kasárnách Karlín. Jedinečnost večera odhalil už příchod kapely - očekávatelné „hnízdo” instrumentalistů vystřídalo trio nových hudebníků ve složení James Keay (klavír), Josh Green (bicí) a jako speciální host turné se přidal kytarista Bernard Butler (Suede), který produkoval Leeho poslední album Old Wow a nyní znova spolupracují na nové nahrávce.

Že se s příštím albem otevře nová kapitola sběratele lidové tvorby z britských ostrovů bylo znát z řady nových písní, které zazněly v premiéře. Melancholické balady prosvětlené Leeho mrazivě jasným vokálem, gradované intenzivními pasážemi klavíru, nekompromisními bicími a elektrickou kytarou zakusující se do kostí ukázaly nečekanou expresivitu a nové barvy. Že jsou sehranou čtveřicí a mají chuť experimentovat dokázali písní Meeting Is a Pleasant Place, na které spolu začali pracovat teprve při odpolední zvukovce.

fotogalerie z koncertu zde


Z vystoupení Sama Leeho vždy prýští radost z hudby a jejího předávání. Ani tento koncert nebyl výjimkou. Zpěvák ve velmi uvolněné atmosféře vtipkoval s kapelou i posluchači a s očima plnýma nadšení nás přenesl do atmosféry příjemného večera u ohně. Jeho vřelost a zaujaté vyprávění o významu starých polozapomenutých písní a jejich nadčasovosti v běhu lidského života i současné složité době, prokládala celý koncert. Prozradil také téma příští nahrávky, kterým bude poutnictví a vztah k osamocenému putování krajinou. Zpěvák a aktivista se netají svou láskou k České republice a zdejší přírodě a ve veselé atmosféře přidal i historku o své první návštěvě Prahy, kdy jako šestnáctiletý tajně přijel z Anglie na koncert Michaela Jacksona v roce 1996. Z fronty čekajících fanoušků, která tam byla už den předem, se vydal doprostřed nehlídané Letenské pláně, aby viděl Jacksona při generálce. Jak sám řekl, životní zážitek.

Tradici ústního předávání písní kočovníků Lee nabídl i všem v publiku při společném zpěvu jedné z romantických balad - a jak bylo vidět, půlka osazenstva měla natrénováno už od letního koncertu v Náměšti nad Oslavou. Ze známých písní nemohl nezaznít elektrizující bluesový kus Lay His Body Down s expresivní kytarou Bernarda Butlera a taky komorní verze The Moon Shines Bright. Večer ubíhal s písněmi o lásce, smutku, obdivu k anglické přírodě, o obavách o ni, až k meditativnímu zakončení posledními tóny Lovely Molly. Koncerty Sama Lee zkrátka bývají jako setkání starých přátel. Kéž jich bude ještě mnoho.

Info

Earth Music Concerts: Sam Lee (uk)
11. 10. 2022 Kasárna Karlín, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace