Lidová Fléda

Lidová Fléda

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.

Koncert byl pomyslně rozdělen do tří částí. Každá z nich byla jiná, ale tvořily harmonický, gradující celek s katarzním závěrem. V první části hrála Lucie Redlová sama svoje starší písně i ty z nového alba Lidová Redlová. Album v rámci koncertu uvedla v život brněnský. Šlo o komorní zážitek, úzké propojení mezi umělcem na pódiu a diváky, které z části tvořili kamarádi vystupující. Na chvíli jsem si připadala jako v legendárním meziříčském M-klubu, ve kterém jsem stejně jako Lucka, vyrostla. Tam tyto mezipódiové dialogy fungovaly stejně. Navíc se křtilo vodou z Bečvy, která je pro všechny valašskomeziříčské rodáky řekou srdce.

hruba_hudba_foto_Martin Kozlovsky_04

V druhé části hrála Lucie Redlová písně z nového alba s přizvanými hosty. Těmi byli muzikanti projektu Hrubá hudba v čele s Petrem Mičkou a Jiřím Hradilem. Lucie si pozvala také svoji kamarádku Evu Šterbovou, zpěvačku Ženského sboru z Kudlovic alias Kudlanek. Tyto dvě ženy pojí kamarádství s muzikantkou Jitkou Šuranskou, která nás před několika lety navždy opustila. Píseň Kamarádko moja, kterou Lucie na albu věnovala právě Jitce Šuranské, má sílu ve své jednoduchosti, protože pro tak silné emoce nejsou žádná náročná slova ani melodie třeba. Možná právě naopak, rušily by samotné sdělení, které má mířit přímo do nebe, k osobě, kterou jsme měli rádi. Podobně to je i v písni Hudci. I ta byla dedikována blízké osobě, která zemřela. V tomto případě hudebníkovi Davidu Stypkovi.

Písničkářkám a písničkářům s kytarou občas doprovodná kapela ubere na niternosti, ale Hradilovy aranže a housle Petra Mičky (i jeho muziky) Lucčiny písničky doprovodily a vyšperkovaly, aniž by na sebe přetahovaly zbytečnou pozornost.

Lidové motivy jsou oblíbeným prvkem v mnoha hudebních žánrech. Často mají ale pouze rádoby estetickou a v horším případě prvoplánově komerční funkci. Z Lucčina projevu byl cítit silný ženský hlas, hledání vlastních témat a také hledání kořenů. A myslím, že právě to ji spojuje s Jiřím Hradilem. Sami vyrostli v prostředí, kde měli k lidovému sice blízko, i přesto byli spíše v pozici pozorovatele. Jejich hudební talent je nakonec k našim pradávným kořenům, ve kterých můžeme slyšet hudební vývoj posledních století, dovedl.

hruba_hudba_foto_Martin Kozlovsky_02

V hudbě Jiřího Hradila slyším touhu po něčem až fundamentálním. Je to rozpoznatelné možná ve zvuku bubnu s často používaným motivem výkřiků. Jedná se o obrazy, které jsou pro mě možná až příliš hluboko a osobně na ně skrze mladší lidový materiál nedohlédnu. I přesto cítím jejich význam.

Koncert Hrubé Hudby, který byl třetí a závěrečnou částí večera, začali muzikanti z Horňácké muziky Petra Mičky přímo mezi diváky. Právě tam, kde je lidové hudbě nejlíp.

V roce 1892 se poprvé v Brně představili muzikanti z Horňácka na lidovém koncertě v besedním domě. Etnograf Lubor Niederle tehdy napsal, že Velická kapela a zpěváci nebyli a nemohou být nikdy doma na pódiu rozsáhlé dvorany plné upjatě je pozorujícího obecenstva. Že až po skončení pořadu, kdy se rozproudila volná zábava, se muzikanti více rozjařili a s větší chutí zpívali na prosté podlaze než na pódiu. Petr Mička to ví a tímto symbolickým gestem to předal dál.

Koncert Hrubé Hudby jsem viděla potřetí a ten na Flédě patřil k těm nejpodařenějším. I když chyběla řada hostů (a někteří bohužel navždy, jako pan Jaroslav Smutný), bylo vidět, že se muzikanti sžili, sehráli a dostalo se jim společné hraní (i tanec) pod kůži.

Stejně tak je to i s pěveckými hosty. Brněnského koncertu se zúčastnila nakonec jen paní Anna Šajdlerová patřící ke generaci zpěvaček, které ještě navazují na tradici horňáckého ženského zpěvu, jak ji popisuje Dušan Holý v monografii Horňácko. Ženy zpívaly mnohem častěji doma, proto byl jejich zpěv tišší, což se u starších žen ještě zvýrazňovalo. O to více prostoru měl tento tichý zpěv pro zdobení. Při hlasitém zpěvu se ozdoby vytrácí. Také skladba repertoáru byla u žen a můžu rozdílná. Ženy zpívaly často táhlé balady, více než písně taneční. Muži zpívali s širokými pauzami, ale ženy téměř jedním dechem v legatu. Všechny tyto charakteristiky jsme mohli ve zpěvu paní Šajdlerové slyšet. Vždycky je to obrovský zážitek.

hruba_hudba_foto_Martin Kozlovsky_03

Jiří Hradil se tou podmanivou krásou nechal unést a zopakoval jednu píseň s paní Šajdlerovou dvakrát, naprosto rozumím jeho motivaci. Já jsem ale na opakování odešla, chtěla jsem si v mysli uložit jedinečný a exkluzivní zážitek, který jsem měla z prvního provedení.

Profesor Miloš Štědroň v rozhovoru pro Národopisnou revue (2022) řekl, že vklad horňácké muziky v tomto hudebním projektu je 95 % a rockeři tam vnáší maximálně 5 %. Já si myslím, že jsou si samotní hudebníci této jasné převahy vědomi. Osobně je pro mě i těchto 5 % dobrým důkazem, že to může fungovat. Jsou totiž i takové kapely, které místo aby něco přidaly, spíše písničkám notná procenta uberou. Z pódia byla cítit pokora a společné přátelství. Jsem zvědavá, zda byla Hrubá hudba jen osamělou vlaštovkou v tvůrčí práci Jiřího a Petra anebo dokážou z tohoto spojení ještě vykřesat něco dalšího.

 Foto Martin Kozlovský

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více