Úvod  > 

Šamonické vraždy: Popravy spiklenců v Blatné měly být odstrašující podívanou

    Autor: Petr Eliáš

V Šamonicích si lidé letos připomínali 451 let od těchto událostí, loňské kulaté výročí omezoval covid. Pořádání akce se ujala šamonická knihovnice Lenka Havrdová, která přizvala ředitele Milevského muzea, historika a spisovatele Vladimíra Šindeláře. Přednášku odborníka na hrdelní zločiny a staré mordy si přišlo poslechnout 90 lidí. V knihovně pak mohli vidět i výstavku fotek místních rodáků a patriotů. Vladimír Šindelář v úvodu zmínil, že příběh v minulosti zaujal spoustu historiků i novinářů a v čase na sebe nabaloval celou řadu nereálných legend a pověr.

„Rodina Loreckých pocházela z Kutnohorska z tvrze Lorec. Rod máme doložený ve druhé polovině 15. století. V roce 1520 měl jeden člen rodu spor s tehdejším panovníkem Ludvíkem Jagelonským – přišel pak o majetek i tvrz. Dobové doklady ale nehovoří, o jaký spor šlo. Muselo to být ale vážnější, když přišel o majetek. Lorečtí pak fungovali dál, ale bez tvrze Lorec," uvedl Šindelář.

Ludvík Lorecký, který byl v Šamonicích zavražděn, pocházel ze sedmi bratrů. Datum narození není známo. Budoval vojenskou kariéru, zapojil se do války s Turky. Lorecký padl do tureckého zajetí, ze kterého se vyplatil. „Z června 1548 se dochoval dopis Loreckého panovníkovi Ferdinandu I., jestli by král nepotřeboval tureckého tlumočníka. Zřejmě se Loreckému nevedlo úplně dobře. Protože ho ale asi král nechtěl úplně odmítnout, slíbil mu alespoň vyplacení dlužného žoldu za dobu, co byl Lorecký v zajetí. Každopádně víme, že od roku 1561 působil Ludvík Lorecký na tvrzi v Šamonicích," popsal Vladimír Šindelář.

Dodnes není známá přesná dispozice tehdejší stavby tvrze. Podle Šindeláře je jasné, že původní tvrzí určitě není dnešní rohový dům s pamětní deskou, který nestál ani v 18. století, jak prozrazují historické dokumenty a mapky. Pracuje se prý s variantou, že tvrzí byla buď sousední budova, nebo dnešní stodola uprostřed areálu, která je na tehdejší poměry poměrně masivní.

„Je otázka, jakou byl Lorecký vrchností. Nevíme, jestli to byl lidumil, nebo držel poddané zkrátka. Podle všeho se zdá, že to byla ta druhá varianta. O skutečných motivech vraždy toho moc nevíme, ale zdá se, že majetkový prospěch za tím nebyl. Z tvrze totiž nic nezmizelo. Msta se tedy zdá jako reálnější varianta," uvažuje Vladimír Šindelář.

Plnou důvěru rytíře Loreckého měl šamonický rychtář Petr Dulík. A právě on stál nakonec v čele skupiny, která svého pána nejspíš sprovodila ze světa. „Poddaní hledali radu u evangelického faráře v kostele v Čížové. Farář Vavřinec asi věděl o napjatých poměrech. Doporučil sepsání žádosti do Prahy, ale podle všeho k tomu asi nedošlo. V budoucnu tato nevinná epizodka faráři nadělala velké množství vrásek, i když suplika do Prahy nakonec neodešla. Jeho komunikace s vrahy mu způsobila nepříjemnosti," uvedl Šindelář.

„Lorecký měl syny Adama a Zdeňka. Vypadá to, že Adam byl starší, Zdeněk byl mladší chlapec. U staršího syna se v literatuře traduje věk kolem 10 až 12 let. Pozdější zkoumání ostatků v čížovském kostele ale přineslo poněkud jiné závěry. Není jasné, proč se poddaní rozhodli zavraždit i jeho syny. Ti je jistě na dvoře neutiskovali. V historických pramenech se píše, že poddaní se na vraždě dohodli za vesnicí po stromem jasanovým. Jako datum vraždy určili pátek na den svatého Bartoloměje 24. srpna 1571," připomíná Šindelář. V době, když Lorecký pobýval v Šamonicích na tvrzi, už neměl ženu.

Kruté vraždy

Ve skupině možných vrahů a kompliců figurovali i bratři Marouškové. Aby se dostali až do pokojů Loreckých, potřebovali k tomu vrazi pomoc personálu. Pro spolupráci přesvědčili šafářku Voršilu, kuchařku Marušku a služebnou Dorotu. „Zdá se, že všeobecná nechuť k Loreckému byla velká, když k tomu ženy přemluvili. Píše se, že po večerní modlitbě Ludvík Lorecký odešel nahoru do pokoje. Z toho plyne, že tvrz byla patrová. To byla správní chvíle pro spiklence. Do pokoje vešly tři dámy a s nimi i rychtář Petr Dulík, jeho syn Václav a bratři Marouškové. Vlastní útok zahájil krojidlem od pluhu Zika Maroušek, který udeřil spícího Ludvíka Loreckého do hlavy. Ten se vzbudil, ale nestačil nic udělat. Podle zápisů mu dívka Dorota pak podřízla krk nožem," uvádí historik Vladimír Šindelář. Podobný osud potkal i dva Loreckého syny.

Vladimír Šindelář připomněl, že pachatelé chtěli zamaskovat svůj čin vylomením prkna v prevétu, aby všechno vypadlo jako vloupání zvenčí přes záchod. „Ale zapomněli na jednu věc – v tvrzi nic neukradli, což by se asi lupičům nestalo. Když chcete, aby čin vypadal jako loupežná vražda, vypadá divně, když oběť má u sebe peníze a cennosti," říká Šindelář.

Rychtář Petr Dulík způsobil na vsi poprask, osedlal koně a spolu s přáteli se vydal do Blatné k pánu ze Šternberka ohlásit smrt Loreckého. „V první chvíli neměl nikdo potuchy, co se stalo. Ze Strážovic do Šamonic přijel bratr Ludvíka Loreckého, ale zajímavé bylo, že Dulík mu nechtěl vydat klíče od tvrze. Prý kvůli tomu, že se musí čekat na rozhodnutí blatenského pána. Proto bratr Václav Lorecký alespoň poslal rychtáře Dulíka do Písku nakoupit rakve a rubáše. Dulík o vraždě řekl píseckému purkmistrovi a požádal ho, aby tamní rychtář s dráby prošel hospody a pozatýkali všechny podezřelé a tuláky," zmínil Vladimír Šindelář.

Den po vraždě došlo na omývání těl a jejich ukládání do rakví. „Přijel i tehdejší hejtman, který nařídil přísné vyšetřování. Další den v neděli se do Šamonic sjížděla šlechta z okolí, v pondělí 27. srpna byl pohřeb. Ještě tehdy neexistovala panská hrobka pro rod Loreckých, takže bylo dohodnuto o pohřební na hřbitově a následném přemístění. Ještě, než odešel průvod do Čížové, došlo na tvrzi k pochmurnému ceremoniálu. Dělala se takzvaná krevní zkouška přísahou. Všechna čeleď ze Šamonic musela obejít vystavená mrtvá těla, položit prsty na smrtelnou ránu a odříkat přísahu, že nemají žádnou vinu. Pokud by se ráně objevila krev, mělo se za to, že přísaha je falešná a dotyčný má s vraždou něco společného. Krev se tam skutečně objevila, ale jen u zdejšího ovčáka. Putoval do vězení, ale panstvo nebylo o jeho vině příliš přesvědčeno. Po pěti dnech byl propuštěn," líčí spisovatel Šindelář.

Vyšetřování a tresty

„Blatenská vrchnost se dala do vyšetřování a první podezření padlo na bratry Marouškovi. V jejich maštali se našel jeden z klíčů od panských pokojů, a to byla jejich chyba. Dlouho se pak ale nevědělo, jak s vyšetřováním dál. Do podezření padla i šafářka Voršila, která nedovedla odpovídat na některé otázky. Do Blatné si nechali přivést i dívky Dorotu, která prosila, že poví pravdu, když dostane příslib, že pak bude moc utéct. Posláno bylo i pro sedláky ze Šamonic včetně Petra Dulíka, protože začínalo být zřejmé, že za činem stojí oni," vysvětluje Vladimír Šindelář. Následovaly výslechy na mučidlech. Na skřipci se přiznala kuchařka Maruša, služebná Dorota také. Popravena byla téhož dne stětím hlavy. „Ve srovnání s popravami, které pak následovaly, šlo o milosrdnou smrt. Možná, že vzali v potaz její přiznání," myslí si historik.

Nejdéle prý na mučidlech vzdoroval rychtář Petr Dulík. I on ale pak promluvil. Vrazi řekli, že je rytíř Lorecký utiskoval. „Historikové vedou debaty, jestli k popravám došlo v říjnu v roce 1571, nebo jindy. Někteří historici o tom pochybují, odvolávají se na nedostatek pramenů. Já ale věřím, že i datum poprav by se dalo objasnit. K popravám si totiž vrchnost musela vypůjčit kata. Víme, že popravy vykonával táborský kat. Na zapůjčení kata musela být žádost a také dost peněz. Myslím si, vrchnost z Blatné musela do Tábora poslat poníženou supliku, což by se snad dalo dohledat," věří Vladimír Šindelář, že i přesné datum poprav jednou doplní ponurý příběh šamonického mordu.

Popravy měly být odstrašující divadlo pro veřejnost. „Byly naplánovány na dva dny – jako první šly na blatenské popraviště šafářka Voršila a kuchařka Maruška. Šafářku přivezli na náměstí, asi už nemohla po mučení sama chodit. Za ní šla kuchařka Maruška. Průvod se vydal na popraviště za městem – obě ženy byly po mučení upáleny na hranici. Druhý den byli trápení čtyři další pachatelé, ale jejich výslech na mučidlech už nepřinesl nic nového. Jako první čekala poprava Matěje Marouška, kterého narazili na kůl. Jako druhý přišel na řadu podle mě hlavní viník Petr Dulík, kterého přivázali k železnému rumpálu, opékali ho na ohni a polévali smolou, kterou z něj pak škrabali. Pak pod ním zapálili slámu, ve které Dulík vydechl naposled. Zika Maroušek byl lámán kolem. Rychtářův syn Václav byl zaživa čtvrcen," dodal Vladimír Šindelář.

Inspirace v dějinách

Podle Vladimíra Šindeláře byla vražda s exemplárními popravami tak významná, že zaujala mnoho literátů. „Například rožmberský kronikář Václav Březan zachytil událost ve svých Životech posledních Rožmberků. Ve své kronice se dění věnoval i rektor pražské univerzity Bydžovský z Florentina. Hlavním zdrojem informací byly v historii také zápisy faráře Dvorského z Čížové, ale nevíme, s jakým časovým odstupem vše sepsal. A lidská paměť je děravá. Vražda se dostala i do literatury – báseň o události napsali Vrchlický i Heyduk. Zmiňovali se o tom i autoři z novější době. V roce 1832 se tématu věnoval v muzejním časopise národní historik František Palacký. Díky němu se na tuto smutnou historii znovu přišlo," doplnil František Šindelář.

Na závěr přednášky nemohla chybět slavná báseň Jaroslava Vrchlického nazvaná Lorecký ze Lkouše. „Dvorec zapálený, nádvořím krev proudí, na zvráceném sudě Petr Dulík soudí.
Před ním trčí vidle, odznak selské síly, a k nim zástupové ku přísaze pílí," veršovala Věra Maruniaková ze Šamonic. Spolu s ní si báseň odříkávali i další posluchači, protože spousta z nich ji uměla zpaměti.

V poslední době se šamonickým vraždám věnoval také dokument České televize, která na podzim 2020 odvysílala šestidílnou sérii Tresty v Čechách. Hned prvním dílem dokumentu je vražda Ludvíka Loreckého v Šamonicích.

Autor: Petr Eliáš

Další zprávy z regionu

• V Písku řádili o víkendu vandalové. Dopadli je strážníci

  

  před 44 minutami
  PÍSEK - Čtyři vandalové si o uplynulém víkendu v Písku krátili čas rozbíjením oken, odpadkových košů a lámáním stromů. Tentokrát jim ale…

  1 komentář Více info a fotek (3)

• Kendeho vila se ve středu 8. května otevře veřejnosti

  

  před 2 hodinami
  ČESKÉ BUDĚJOVICE - Paměť národa Jižní Čechy má od dubna vypůjčenou Kendeho vilu, dům z roku 1920 zakoupený městem České Budějovice v…

  0 komentářů Více info

• Souboj sousedů z klidných vod I.A třídy skončil u Malého jezu spravedlivou remízou

  

  před 12 hodinami
  ČESKÉ BUDĚJOVICE – Fotbalisté Veselí nad Lužnicí v Českých Budějovicích o gól vedli, po přestávce ale o náskok přišli a nakonec v 21. kole…

  0 komentářů Více info a fotek (5)
•