Ikony Londýna, Frankfurtu nebo Malmö. Nejslavnější evropské mrakodrapy

Chicago, Hongkong, Dubaj, Sydney. Příklady světových měst zarostlých lesem mrakodrapů. Co ta evropská? Většina z nich takhle nebude vypadat nejspíš nikdy. Evropané si obzvláště chrání své bohaté kulturní dědictví a k tomu patří i péče o historická panoramata.

Neplatí to však absolutně. I starý kontinent se zahušťuje a vysoké ceny pozemků tlačí nové stavby do výšky. Památkářské přístupy leckde nejsou tak striktní – vedle výškových budov ve vybraných čtvrtích tu a tam projdou i mrakodrapy jako samostatné dominanty. Koneckonců jsou moderní obdobou historických věží, které se stavěly ve všech dobách. Jsou navíc i místa jako Frankfurt nad Mohanem, která o většinu historických staveb přišla a památková ochrana je nesvazuje.

Mrakodrapy táhnou jako symboly modernity a technického umu, fungují jako magnet na peníze a turisty. Proto se jim ani Evropa nebrání. Nežene je do tak závratných výšek jako třeba Asie, o to více však dbá na jejich architekturu a umístění. Za jejich autorstvím také často stojí ti nejlepší z nejlepších.

Nejvyšší budova Velké Británie a po krátký čas i celé Evropy je dílem italského architekta Renza Piana, který se proslavil pařížským Centre Pompidou a libuje si v sochařsky modelovaných tvarech. Ke tvaru ostrého jehlanu autora údajně inspirovaly špičaté londýnské kostelní věže, zobrazené benátským malířem Canalettem, a stěžně plachetnic. Věž o výšce 310 metrů stojí poblíž mostu London Bridge od roku 2012.

Evropský rekordman ve stavbě do výšky v letech 1997–2005 od Brita Normana Fostera má půdorys sférického trojúhelníku s atriem uprostřed. I když vypadá technicistně, bývá označován za první ekologický mrakodrap na světě.

Kromě konstrukce, maximálně využívající přirozené světlo i ventilaci, a úsporných technologií je výjimečný „nebeskými zahradami“. V devíti úrovních se jimi atrium otevírá do některé ze tří stran v podobě zimních zahrad. Po špičku budova měří 259 metrů.

Při návrhu téhle 142 metrů vysoké stavby se Francouz Jean Nouvel snažil odlišit od mrakodrapů v americkém stylu a nestvořit ani jasnou svislici, kontrastující s horizontálou města. Jeho cílem byl objekt, který bude působit „tekutě“, jako gejzír, po jehož povrchu jako by stékala voda.

Díky odrazům světla od zakřiveného povrchu se tvar budovy z dálkových pohledů lehce rozplývá jako fata morgána. Mnoha lidem však připomíná i hmatatelnější věci. Lidé ji přirovnávají k čípku, mušli nebo pánskému přirození.

Je paradoxní, že výškovou dominantou města, vyzařujícího severský klid, se roku 2005 stala budova, která v sobě nezapře divokou španělskou krev. Bělostným povrchem však jako by sama sebe zklidňovala.

Twistujících mrakodrapů dnes stojí na světě přes tři desítky, ale tento z dílny Santiaga Calatravy byl první. Pojetím se řadí k dekonstruktivismu a neofuturismu. Obytnou věž Calatrava zjevně koncipoval jako solitér, viditelný ze všech stran.

Další z majstrštyků Normana Fostera má oficiální název podle adresy „30 St Mary Axe“, ale většina lidí mu neřekne jinak než Okurka. Šiškovitý tvar architekt navrhl kvůli minimalizaci vzdušných turbulencí kolem zdí. Kostru s výškou 180 metrů tvoří pásy hadovitých příhradových konstrukcí. Konstrukce zaobleného tvaru se základem v trojúhelnících vychází také ze známých geodetických kupolí Buckminstera Fullera.

Jen asi o dva metry nižší než Commerzbank Tower je věž Messeturm u frankfurtského výstaviště. Stavba z roku 1990 od Američana německého původu Helmuta Jahna byla v 90. letech nejvyšší v Evropě.

Tvar tužky navázal na neuskutečněný návrh pro frankfurtskou věž Bahntower z 80. let, inspirovanou italskými zvonicemi – kampanilami. Vedle renesance jsou zde rozpoznatelné vlivy amerických mrakodrapů ve stylu art deco, špičku tvoří stupňovitá pyramida.

Architekt César Pelli byl sice původem Brazilec, domestikovaný v USA, návrhem nejvyšší budovy Itálie však vystihl italskou eleganci. Ústřední bod nové milánské čtvrti Porta Nuova z roku 2011 je vysoký 231 metrů. Spolu se dvěma dalšími zahnutými budovami tvoří projekt Porta Nuova Garibaldi, obkružující kulaté náměstí.

Dynamická špička věže působí jako osa, kolem které jako by se otáčel zbytek budovy. V ekologické stavbě má 90 procent prostor denní osvětlení a využívá se zde veškerá dešťová voda dopadající na střechy.

Kdysi průmyslový okrsek Zürich West se proměnil v trendy čtvrť plnou zábavních podniků a restaurací. Místo lze najít podle nejvyšší budovy ve městě – 126metrové Prime Tower z dílny Anette Gigonové a Mikea Guyera. Budova se směrem nahoru rozšiřuje a při pohledech z různých míst se proměňuje.

V jejím stínu je možné najít stavbu, kterou lze i při pouhých 26 metrech nazvat výškovou a jež svou větší sousedku převyšuje slávou. Prodejně firmy Freitag, fungující i jako rozhledna, se přezdívá „mrakodrap z kontejnerů“. Zřejmě nejvyšší stavbu světa z recyklovaných přepravních boxů projektovala kancelář spillmann echsle.

Horizont vídeňské kancelářské čtvrti Donau City vytáhl v roce 2013 do výšky mrakodrap DC Tower 1 předního francouzského architekta Dominiqua Perraulta. Z jedné strany je plochý, z druhé ho zdobí svislé pruhy, zprohýbané na způsob terénních vln. Naproti má vyrůst ještě druhá, podobná a o něco nižší věž a celek pak bude působit jako monolit, který praskl a rozpůlil se. Rakouský rekordman má na výšku 220 metrů.

Norman Foster ovlivnil i panorama španělské metropole. V místech bývalého tréninkového hřiště Realu Madrid rozhodla městská rada postavit čtyři mrakodrapy od předních světových architektů. Patří k nim věž, která už třikrát změnila jméno a jež nezapře Fosterův rukopis.

Budovu tvoří obří rám s technickým zázemím, který spoutává jádro kancelářských pater, pojaté jako tři budovy na sobě. Tyčí se do výšky 248 metrů.

Úkolu navrhnout nové sídlo pro Evropskou centrální banku jako ikonickou budovu, která se stane jedním ze symbolů Evropské unie, se v soutěži nejlépe zhostila známá vídeňská dekonstruktivistická kancelář Coop Himmelb(l)au.

Jsou to vlastně dvě věže propojené atriem. Tvar vznikl tak, že obyčejný kvádr architekti hyperbolickým řezem rozdělili na přibližné poloviny a ty pak otočili zády k sobě, s mezerou uprostřed.

Tour Montparnasse v Paříži

A jeden odstrašující příklad na závěr. Mrakodrap z přelomu 60. a 70. let patří ke známým pařížským stavbám, i díky oblíbené vyhlídkové plošině. Vysloužil si však přezdívku „jizva Paříže“ a většinové odsouzení kvůli příliš tmavé fasádě a nevhodnému umístění. Po jeho dokončení také město kvůli kritice zakázalo stavbu budov vyšších než sedm podlaží v centru.

Věži s výškou 210 metrů od architektů Saubota, Beaudouina, Cassana a de Mariena se však blýská na lepší časy. V přípravě je renovace od konsorcia Nouvelle AOM, která zesvětlí průčelí, do nižších pater přidá na fasádu zeleň a budovu nadstaví 20 metrů vysokým skleníkem.