„Je pro mě všechno nové. Mám novou trenérku Evu Kurfürstovou i tým. Cítím se ale skvěle a strašně vítaná,“ pochvaluje si sedmadvacetiletá lyžařka.
K prvnímu závodu nastoupí v sobotu v rakouském Söldenu, kde obřími slalomy začne nová sezona.
Právě obří slalom je její hlavní disciplína. I tamní trať jí sedí.
„Když bude v pohodě a pojede, co umí, mohla by zajet dobře,“ vyhlíží trenérka Kurfürstová. „Je hodně silná technicky a jak je drobná, její silnou stránkou jsou prudké a těžké svahy.“
Což právě Sölden obnáší.
Jsem Češka a Nizozemka
Na dotazy Jelínková odpovídá plynnou češtinou. Že větší část života prožila v Nizozemsku nebo v Rakousku? To byste na ní téměř nepoznali.
Ovšem zdání klame.
Knee is cooperating really good.
Back isn’t cooperating at all lately.
Last World Cups are over for me and it’s been quite a rollercoaster. I keep forgetting that this is my comeback season, so I am proud of some things I have achieved this year. Certain things just need more time and practice…
Still aiming for some races this season, so I really hope my body will play along.
Thanks for cheering!
#itiswhatitis #patienceiskey #dontstopbelieving #empower #rocketteam #wintersport
Narodila se sice v Brně. Její maminka zde ale byla jen návštěvě za příbuznými, jinak žily v Nizozemsku. „Nikdy jsem v Česku nebydlela, jenom jsem zde trávila třeba prázdniny,“ přibližuje.
Česky se ale naučit stihla. A to i přesto, že v jedenácti letech ji čekal další přesun, tentokrát do Rakouska.
„Ale Rakušanka už nejsem,“ usmívá se. „Žila jsem tam devět let, i přesto se cítím jako Češka nebo Holanďanka. A jsem na to hrdá.“
V čem jí život pod alpskými vrcholky pomohl, bylo k rozvíjení její lásky k lyžování.
Právě to si vybrala jako svůj sport, zamilovala si ho. Dala mu i přednost před tenisem, který jí prý také šel.
„Máma dříve lyžovala, dokonce závodila a byla i docela dobrá,“ říká. „Táta je taky sportovec, takže to máme v rodině.“
Nejvíce ji bavily technické disciplíny. Modré a červené branky, strmý svah, oblouky v rychlém sledu. Za tu hlavní si vybrala obří slalom, o kterém s úsměvem tvrdí: „Je prostě nejhezčí.“
Ledecká vyhlíží návrat na svahy. Závodit může i bez reprezentační smlouvy |
Ty největší úspěchy si připsala právě v něm. Premiérově ve Světovém poháru startovala v roce 2012 v Courchevelu. O pět let později v Killingtonu poprvé bodovala za 25. místo.
A loni v Kranjské Goře byla jedenáctá, čímž se kvalifikovala na olympiádu v Pekingu.
Ve víru změn
Slušné výsledky. Jak ale sama říká, nikdy se jí takové pozornosti od fanoušků nedostávalo.
„Nizozemci se sice o lyžování zajímají, jenže ne tak o jeho závodní část. Média o něm také moc nereferují, tiskovku jsem zažila až tady. Nedá se to vůbec srovnávat.“
I to je věc, na kterou si bude muset nyní zvyknout. Není ale pochopitelně jediná.
Musí se sžívat s novým týmem a systémem, s většími nároky. „Taky jsem se doteď s trenérem bavila vždycky v angličtině nebo v němčině. Teď mám ale český tým, musím si na to zvyknout. V hlavě mám občas chaos, ale zatím to funguje.“
Adriana Jelínková během olympijských her v Pekingu. Tehdy ještě v nizozemských barvách.
O přestupu k českému týmu poprvé uvažovala v roce 2014, tehdy ji ale Nizozemci ještě udrželi. Nadále však zůstávala s vedením a trenéry v kontaktu, a když po hrách v Pekingu téma znovu otevřeli, tentokrát kývla.
„Měla jsem pocit, že potřebuju nový start,“ vysvětlovala. „Vždycky jsem se s Čechy cítila dobře. Mám tu i rodinu a fakt se na to těším.“
Přestup mezi reprezentacemi zas tak složitý není. „Stačí se zkrátka dohodnout,“ říká Ladislav Forejtek, šéf úseku alpských disciplín. „V první řadě musí chtít sám závodník. Pak musí dát souhlas asociace, ze které odchází, pak ta, kam přichází, a nakonec FIS (Mezinárodní lyžařská federace).“
A v tomto případě nikdo nic nenamítal.
Rozzávodit se, zesílit a dostat se do pohody. Zabystřanův klíč k druhým kolům |
Spolupráci si pochvaluje i její nová trenérka Kurfürstová. Obě se znají už dlouho, Češka jí řadu let dělala technické rozbory. Moc dobře tak ví, co ještě Jelínková musí zlepšit.
„Ladily jsme, aby byla rychlá i na rovinách. Pracovaly jsme na zahájení, aby byla aktivní a mělo to švih,“ říká Kurfürstová.
Nejvíce jí prý vyhovuje Kranjská Gora. Podle trenérky jí sedí i Killington a Sölden.
A pak je tu Špindlerův Mlýn, navrátilec do Světového poháru slibující parádní atmosféru, dvacet tisíc lidí.
Když se zde jelo v roce 2018 naposledy, Jelínková na startu nechyběla. „A i když jsem měla nizozemské barvy, cítila jsem se strašně vítaná. Bylo to super a doufám, že takové to bude i tentokrát.“
Nyní si už ale české fanoušky bude moci užít naplno.
