Tikání mě uklidňuje, říká sběratel hodin Petr Hadrava, který své cenné kousky vystavuje v Jihočeském muzeu
„Lidský život je pouhou sekundou ve vztahu k minulosti. A když po někom zůstanou alespoň jedny hodiny, je to malý zázrak,“ píše v katalogu k výstavě Zvuk času sběratel Petr Hadrava, který takových zázraků vlastní stovky. Ty nejkrásnější kousky teď vystavuje v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.
Když ale všechny hodinové strojky v muzeu začaly tikat, odbíjet a hrát, spouštělo se poplašné zařízení. Proto vystavené exponáty, od renesančních až po hodiny z poloviny 20. století, raději nejsou natažené. Jejich hlas na výstavě Zvuk času ale reprezentuje doprovodný film.
A jak zní „zvuk času“ samotnému sběrateli? „Můj zvuk času zní dlouhodobě. Sbírám hodiny a hodinky asi dvacet až pětadvacet let. Hodiny mají v sobě všechno – krásu, ale také um našich předků, kteří dokázali sestrojit vlastníma rukama něco, co funguje a ještě měří čas,“ odpovídá.
Petr Hadrava dokáže vlastníma rukama hodinové strojky opravit, sestrojit ale ne. „Musím mít svého hodináře, který dá kolečka dohromady. K tomu jsem se ještě neprokousal. Občas se mi to podaří, ale to je spíš náhoda, raději to dávám lidem, kteří tomu rozumí. Moje krédo je, že člověk by měl dělat to, čemu rozumí,“ říká.
On sám rozumí klimatizacím, vzduchotechnice a tepelným čerpadlům. Podnikáním v tomto oboru si vydělává na svou sběratelskou vášeň. „Kupování hodin a hodinek je finančně náročné. Můžete kupovat laciné věci a mít jich hodně, ale já jsem se vydal cestou mít kvalitní kusy, protože právě ony vyjadřují tu nádheru a um,“ vysvětluje.
Čtěte také
Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích zaplnily dvě stovky hodin Petra Hadravy, zejména od francouzských, rakouských a švýcarských hodinářských mistrů. Návštěvníci uvidí hodiny stolní, římsové, nástěnné, věžové, sloupové, portálové, vázové, konzolové, nábytkové, kapesní, miniaturní i takzvané pilové. Většina z nich má rafičky, což platí i o exponátech kapesních hodin slunečních nebo hodin vodních. Písek odměřuje čas v hodinách přesýpacích.
Na výstavě Zvuk času jsou i hodiny s ciferníkem ve tvaru vějíře nebo s překlápěcími kartičkami, takzvané lístkové hodiny. Exponát pochází z 60. let 20. století a patří k nejmodernějším vystaveným kouskům. Převládají ale hodiny historické. Některé tikají, jiné cvakají, onaké odbíjejí celou, další hrají melodii.
Pro majitele Petra Hadravu je jejich zvuk uklidňující. „Když sedím a slyším sekundové kyvadlo ročních rodin, které jednu sekundu udělá tik, další sekundu ťak, je to pro mě strašně uklidňující. Najednou to člověk přestane vnímat a stane se součástí těch hodin. Takhle pro mě funguje zvuk času,“ vypráví.
Celý rozhovor se sběratelem hodin Petrem Hadravou si poslechněte online.
Související
-
Jedním z nejtěžších manévrů je prachobyčejná zatáčka, popisuje letecký modelář Vladimír Ryneš
Vladimír Ryneš z Velešína studuje medicínu a k tomu závodí s modely letadel. Skloubit přípravu na povolání lékaře a velký koníček se mu podle jeho slov daří poměrně dobře.
-
Stolní hry zažívají boom. Upevňují mezilidské vztahy a vytváří vzpomínky, připomíná člen klubu hráčů
Člověče, nezlob se! je základ, který patří k rodinnému stříbru deskových her. V současnosti jich je ale k dispozici pestrá škála a zažívají boom. A to nejenom díky covidu.
-
Asi 200 bonsají má doma nadšenec Michal Budík. Jeho pěstitelské umění ocenili i japonští mistři
Pro stromy v misce se nadchl Michal Budík ze Suchdola nad Lužnicí. Starému japonskému umění pěstování bonsají se věnuje už desítky let a dostal i ocenění od mistrů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
