Výuka přes monitory nebo odevzdávání úkolů přes e-mail, na což byly děti v době pandemických lockdownů zvyklé, už jsou minulostí. Spousta odborníků se obávala, že distanční výuka i přerušení různých volnočasových aktivit zanechá na dětech trvalé následky.
Podle zkušeností jihočeských ředitelů domů dětí a mládeže (DDM) i základních uměleckých škol (ZUŠ) je ale situace naopak velmi příznivá. Děti mají chuť na kroužky i hudební obory dále chodit, a navíc místy počty zájemců trhají rekordy.
To je také příklad DDM v Českých Budějovicích, kde jich letos přibylo odhadem patnáct procent. „V absolutních číslech je to asi o 400 více než loni. Tento rok jsme nezdražovali a určitě hrálo roli i to, že jsme nabídli dvacet nových kroužků. Máme dokonce lepší čísla než před třemi roky, kdy nás ještě nezasáhl covid,“ vysvětluje ředitelka Hana Korčáková.
V Budějovicích se také postupně proměňují i jednotlivé oblasti, o něž rodiče s dětmi projevují zájem. Místo dlouhé roky populárního modelářství nebo radioamatérských kroužků se dostávají do popředí opět technické obory, především z oblasti digitálních technologií.
Děti rozdělí do skupin, pak chybí vedoucí
„Hodně se nám osvědčuje také kombinování různých zaměření, což jde v případě digitalizace poměrně dobře. Na podobné aktivity se děti hlásí nejčastěji, ale musíme mít na ně taky kvalitního lektora,“ připouští Korčáková a zároveň ujišťuje, že tradiční kroužky plánuje vedení domu nadále zachovat. „A to i když už o ně není takový zájem,“ doplňuje.
Mimořádně velká poptávka je také v táborském DDM, kde letos přibylo dokonce o čtvrtinu více dětí oproti předchozímu roku. Vedení domu ale vidí důvody hlavně v demografickém vývoji, kdy do školních lavic pomalu dorůstají populačně silné ročníky v rodinách, kde rodiče po revoluci často sami různé kroužky navštěvovali.
„Už loni se nám vracely covidové děti a dostali jsme se na čísla, která jsme měli v roce 2019. Takto rychlý nárůst počtu nám ale dělá trochu problémy, takže některé velmi žádané kroužky rozdělujeme na více skupin. Jenže potom nám chybí vedoucí a ty získáme jedině na úkor nejméně žádaných oborů, pokud to vůbec jde,“ popisuje situaci ředitel táborského DDM Josef Musil.
Stejně jako jeho budějovická kolegyně i on si všímá, že se děti stále více zajímají o technologie. „Tento trend sledujeme poslední dva až tři roky, zájem roste například o robotiku, práci s 3D tiskárnami nebo elektrotechniku. Zůstávají nám ale i takové stálice jako keramické práce, taneční lekce, ale také sportovní kroužky,“ dodává Musil.
Žádný propad v počtu dětí nenastal ani v případě jihočeských hudebních škol. Například v českobudějovické ZUŠ na Piaristickém náměstí mají srovnatelně stejně dětí jako v předcovidových letech.
„Nijak výrazně nás to nepostihlo, na úbytky si stěžovat nemůžeme. Na druhou stranu jsme si všimli, že distanční výuka přechodně rozevřela nůžky mezi více a méně nadanými žáky. To se ale s návratem do tříd opět ztratilo,“ rekapituluje uplynulé roky ředitel Emanuel Kümmel.
Pomáhá podpora kraje
O poznání více dětí se hlásí do jindřichohradecké ZUŠ Vítězslava Nováka, kde začínají mít problémy i s místem uvnitř budovy v Janderově ulici. Podle ředitele Vojtěcha Maděryče za to ale kolikrát může odlišná představa rodičů od vedení školy.
„Často nevědí, do čeho jdou, zuška zkrátka není kroužek, kam si děti mohou chodit, jak chtějí. Musí se zde dodržovat určitý vzdělávací program. Je to jedno z rizik většího zájmu o naši školu,“ říká Maděryč.
Všichni ředitelé se ale shodují na tom, že mimořádně velkému zájmu pomáhá také nově vyhlášený program Jihočeského kraje s názvem My v tom Jihočechy nenecháme. Ten nízkopříjmovým rodinám pomáhá s placením volnočasových aktivit dětí, a to jak v DDM, tak i v ZUŠ.
„Několik rodičů se o tento příspěvek u nás přihlásilo a myslím si, že to splní svůj účel. Zatím školné platíme ze svého, ale kraj přislíbil, že nám náklady bude poté kompenzovat,“ vysvětluje Kümmel z budějovické ZUŠ.
Dodává, že kvůli vyšším nákladům na chod budovy museli letos po dlouhé době navýšit školné. „Zvedli jsme ho o deset procent, což je podle vyhlášky maximum, co za rok můžeme. Snad to bude stačit,“ doufá.
Ceny se zvedly i za některé kroužky v DDM, vesměs se ale ředitelé snažili výrazněji nezdražovat. A pokud se tak dělo, pokrývaly rozdíly pouze zvýšení cen třeba za energie.
„Týká se to například keramických dílen nebo kroužků vaření, kde jsou vstupy o poznání dražší. Navýšili jsme poplatek o 25 procent, přesto se u nás platí jen pár stovek korun na rok,“ vysvětluje Musil z táborského DDM.
