9°C
Tradice bednářského řemesla se drží parta sedmi chlapů v Plzeňském Prazdroji. Dělají vše stejně jako jejich předchůdci před 180 lety, kdy pivovar vznikl. Ve sklepě je 100 dubových sudů. Zhruba třetinu z nich musí každý rok vysmolit. Tomu se věnují dvakrát ročně.
Teď na podzim jich bylo čtrnáct. „Vždy je musíme vyvalit ze sklepa, zkontrolovat dřevo, v jaké je kvalitě, a vysmolit. Jde v podstatě o dezinfekci dubového sudu před jeho opětovným naplněním pivem,“ vysvětlil vedoucí bednářů Karel Hofman.
Smolení obřích sudů
Velký ležácký sud má objem až 40 hektolitrů a prázdný váží 800 kg, proto práce vyžaduje přítomnost všech členů party a hodně opatrnosti. Práci začínají tím, že hořákem sud zevnitř zahřejí. „Vyteče tak stará smola a zároveň se ohřejí stěny, na které se pak nalepí smola nová,“ uvedl Hofman.
Následuje nalití horké smoly o teplotě 200 stupňů Celsia do sudu. Ten pak musí nejdříve převrátit několikrát přes dno a pak ho kutálí. „Na stěnách se tak uchytí smola. Sud pak musíme koulet nejméně 5 minut, aby smola na stěnách ztuhla. Kdybychom přestali, smola by kapala ze stěn a nepokryla by je rovnoměrně,“ popsal Hofman, co se s tradičními dřevěnými sudy dělá.
Úkol pro tovaryše
Nejenom vysmolování sudů je úkolem bednářů. V dílně opravují ty staré a vyrábějí také nové sudy všech velikostí. Právě zhotovení soudku na 17 litrů a naplnění pivem byl úkol pro složení bednářské zkoušky a získání výučního listu pro tovaryše Milana Kubizňáka (34).
„Je to starý zvyk, který ale nejlépe ukáže, jestli se tovaryš naučil všechna specifika zpracování dubového dřeva a výroby sudu. Pokud jeho soudek těsní a pivo z něj neteče, je správně vyrobený a tovaryš uspěl,“ vysvětlil Hofman.
Vandrovní knížka
Stát se z tovaryše mistrem bednářským není ale vůbec jednoduché. „Abych mohl tohle řemeslo dělat, je podmínkou být vyučen truhlářem. A když vás do pivovaru přijmou, musíte opět nastoupit na tři roky do učení a složit zkoušky. Rád pracuji se dřevem a bednařinu bych už za truhlařinu, kde se teď skoro všechno dělá z laminátu, nevyměnil,“ řekl Kubizňák. Toho nyní pasovali do bednářského cechu a získal také tradiční vandrovní knížku.
Tu dostávali bednáři v 19. století. Byla nejen výučním listem, ale obsahovala i osobní údaje dotyčného včetně výšky nebo barvy očí. Nechyběly ani reference od mistra bednáře. Díky tomu mohli být najímáni na práci po celém Rakousku - Uhersku. „Byla to vlastně kombinace životopisu a cestovního pasu, jen detailnější. My jsme tuto tradici před lety obnovili,“ dodal Hofman.
Vyvalte sudy!
Vysklepení, tedy podzimní vyvalení čtrnácti ležáckých sudů ze sklepů na povrch, jejich smolení a následný návrat zpátky „pod zem“ zabere bednářům dva týdny. Pivovar ve svých sklepích nechává v otevřených kádích kvasit a v dřevěných sudech následně zrát ležák.
„Ten sládci porovnávají s tím, který zraje a kvasí v moderních cylindrokonických tancích,. Návštěvníci jej mohou ochutnat prohlídkách pivovaru v našich sklepích a na Šalandě, která je součástí prohlídkového okruhu“ řekl mluvčí pivovaru Zdeněk Kovář.
Držitelé tradice
Plzeňští bednáři jsou zřejmě posledními pokračovateli bednářského řemesla pracující přímo v pivovaře. „Jsme jediní v Česku a nejspíš i na světě, kteří si držíme vlastní bednářskou dílnu,“ řekl Kovář.
Práce plzeňské party bednářů je tolik unikátní, že byli v roce 2018 zapsáni na Národní seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. „Nyní usilujeme o zápis na seznam UNESCO,“ dodal Kovář.
VIDEO: Pivovarské muzeum v Plzni.
