Historik filozofie Pavel Floss. Rozhlasové vzpomínání komeniologa a vysokoškolského pedagoga

Pavel Floss se narodil 22. září 1940 v Olomouci. Kořeny jeho rodu se však táhnou až do Francie, odkud v 18. století byli jeho předkové povoláni z Burgundska na Moravu proto, aby kultivovali místní vinohradnickou kulturu. Lidé tohoto jména se proto usadili na dnešním Slovácku, odkud se rodiče pamětníka ve 30. letech přestěhovali z pracovních důvodů na Hanou. Na výchovu Pavla Flosse měla vliv jeho sečtělá matka. Podstatná však byla též role o čtrnáct let staršího bratra Karla, jenž vynikal jazykovými schopnostmi a byl zapálen pro humanitní vzdělanost. Pavla Flosse přitahoval zeměpis a díky vlivu bratra stále více tíhnul k zájmu o dějiny filozofie.

Čtěte také

Jsou-li poměry nenormální, člověk se jim nesmí přizpůsobit. Osudy Miroslava Petříčka

Po maturitě v Olomouci studoval v letech 1957–1962 na FF UK v Praze historii a filozofii. Jak vzpomíná, byla to léta, kdy se do české akademické sféry vracela svobodomyslná diskuse. Od roku 1962 pracoval v Muzeu J. A. Komenského v Přerově, kde založil tradici komeniologických konferencí. Pavel Floss se též zajímal o praktickou politiku, tíhnul ke křesťansko demokratickém myšlení, ale události po srpnu 1968 mu nedovolily tyto sklony dále rozvíjet. Proto se plně soustředil na badatelskou a muzejní práci. V letech 1971–1981 působil v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě, kde organizoval konference a redigoval časopis Studia comeniana et historica. V době, kdy byl ředitelem této instituce, muzeum navštívil slavný režisér Roberto Rossellini.

Setkání s Rossellinim

Italský filmový mistr měl v plánu natočení filmu o životě Komenského, a tak se snažil poznat místa jeho životního formování a působení. Pavel Floss na setkání se zakladatelem filmového neorealismu a autorem životopisných filmů vzpomíná: „Protože u muzea jsme měli krásnou velkou zahradu, tak já jsem během letních měsíců nepracoval v chladných a vlhkých budovách. Můj stan byl rozbit na trávníku, kde byl stůl, židle a slunečník. No tak jsme se tam posadili. Rossellini si přinesl sáček třešní, které jedl, vyplivoval pecky a povídá: Je tady něco, co upomíná na tu Komenského dobu? Je tady něco, co viděly jeho oči? A já reagoval: Ano, právě se na to díváte, jsou to kuželovité střechy baštovitých věží tohoto muzea. To ho velmi potěšilo a řekl mi, ať mu vyprávím, co mi Komenský v životě dal a jak jsem se k němu dostal.“

Od bytových seminářů k profesuře

Čtěte také

Filozof Jan Sokol. Poslechněte si jeho rozhlasové vzpomínání ve vltavských Osudech

V 70. letech Pavel Floss pořádal s bratrem Karlem bytové filozofické semináře
v Olomouci, kam zajížděli přednášející a posluchači z různých koutů Československa. Roku 1972 obhájil doktorát a v letech 1986–1990 učil dějiny umění na uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Od roku 1990 se podílel na obnově katedry filozofie na Univerzitě Palackého, kde dodnes přednáší. V roce 1991 se habilitoval a roku 1994 byl jmenován profesorem.

Vedle badatelské, publikační a pedagogické činnosti se Pavel Floss čas od času věnoval též dramatické tvorbě. Napsal řádku her, z nichž některé byly zinscenovány: „U slavného evropského filozofa Gabriela Marcela, který byl zároveň dramatikem, jsem našel něco, co mě oslovilo. On říká, že z filozofických systémů, které mohou nakonec fungovat jako vězení ducha, utíká do divadelních her, aby se od této systematiky osvobodil, a takto osvobozen se znovu kreativně vrátil zpět. Tak jsem si říkal, že tu potřebu mám taky. Že já můžu názor vyjádřit v divadelním duelu protivníků a být sluhou argumentace, ale přitom se sám nemusím definitivně vyslovit. Jedna z mých divadelních realizací je z roku 1992, kdy jsem napsal scénář hry Světlo svítí v temnotách. Tu pak zinscenovali ve zlínském divadle a já na třech prvních představeních ztvárnil jednu z rolí Komenského.“

Myšlenkové inspirace

Čtěte také

Čím více se filozofie stává vědou, tím více přestává být filozofií. Poslechněte si Osudy Ladislava Hejdánka

Pavel Floss myšlenkově vyšel z novotomistické školy, silně ho ovlivnili katoličtí myslitelé kolem Druhého vatikánského koncilu Karl Rahner či Johann Baptist Metz. Z domácích autorů byli pro jeho vývoj významní J. L. Fischer, Jan Patočka nebo Robert Kalivoda. Ve vývoji evropského myšlení Floss nachází dlouhodobý proces „zbožštění světského“, který jako výsledek střetu antického vědění a židovsko-křesťanské tradice nakonec vedl ke vzniku moderní vědy i demokracie. Důležitým průvodcem v tomto zkoumání je Pavlu Flossovi jak umění a věda, tak i náboženství. Věnoval se proto hlavně dějinám starší filozofie od středověku po raný novověk, zejména dílu J. A. Komenského a Mikuláše Kusánského, vztahu filozofie a výtvarného umění a filozofické etice. Vydal také několik syntetických prací o dějinách a kultuře Evropy a začal vydávat široce koncipovanou publikační řadu Cesty evropského myšlení. Vzpomínkový autorský text Pavla Flosse je obsažen v publikaci Meditace na rozhraní epoch.