Desátá a závěrečná epizoda první řady Rodu draka, kterou dnes v osm večer uvidíme na HBO Max, přináší očekávanou korunovaci královny i nečekaný zvrat; po včerejší americké premiéře sklidila na serveru IMDb.com vysoké hodnocení 9,4. Hodinový díl s názvem Černá královna, v němž Rhaenyra z rodu Targaryenů truchlí po tragické ztrátě milované osoby, zatímco se její manžel Daemon chystá do války, tak uzavřel jednu kapitolu, o níž jsme hovořili s Ryanem Condalem, showrunnerem a scenáristou Rodu draka, před amsterdamskou světovou premiérou prvního dílu.
Mluvilo se o několika projektech, které měly navázat na Hru o trůny, vůbec nejsledovanější seriál všech dob. Proč jste prorazil právě vy s režisérem Miguelem Sapochnikem a Rodem draka?
Díky Georgovi, to je jasné. George R. R. Martina, který to celé napsal, jednoduše zaujala možnost rozpracování historie dynastie Targaryenů nejvíc. O té se ve Hře o trůny příliš nemluvilo, znali jsme vlastně jedinou příslušnici rodu, Daenerys. Přitom všichni ti draci, bohatství, dekadence a moc tohohle rodu se budou filmovat jedna radost, říkal jsem si. Rod Targaryenů měl sedět na vrcholu pyramidy tisíce let, byl přece jediný, který vlastnil draky… Ale jak uvidíte, když se jeden obrátí proti druhému, je konec všemu. Zároveň jen díky téhle sérii divák pochopí, proč na začátku Hry o trůny musí Daenerys v Essosu, ve Východozemí, vysloveně škemrat o svou večeři, o jídlo a bydlení.
S Georgem R. R. Martinem vás pojí dlouholeté přátelství. Jak jste se poznali?
Fandou Georgových knih jsem přes dvacet let, začal jsem je číst ještě jako univerzitní student, hltal jsem tehdy sci-fi, fantasy a obecně žánrovou literaturu jak vzteklej. Tehdy jsem pracoval jako účetní a snil jsem o kariéře scenáristy – a nechal jsem si od George na jeho dvorečku v Santa Fé v Novém Mexiku, kde jsme tehdy točili můj vůbec první televizní projekt, podepsat knihu. Řekl jsem mu tehdy, že jsem se během četby jeho knih naučil o životě mnohem víc než ze všech publikací o tvůrčím psaní dohromady. Píše velmi, řekněme, kinematograficky, koneckonců strávil dekádu v televizním a filmovém byznyse, což silně ovlivnilo způsob jeho psaní, ty svižné, pádné dialogy, ty háčky na konci kapitol, pomocí kterých přenese čtenáře do dalšího úseku četby… Čte se to jak scénář, hodně jsem z toho pak čerpal. No a tehdy v Santa Fé jsem si s ním dohodl večeři, on kupodivu dorazil a stali se z nás přátelé. Nic podobného jsem nečekal.
Pro zrod Rodu draka byl spíš než ta večeře klíčový oběd, na který vás George pozval v Los Angeles roku 2018. Ten oběd byl v médiích popsán mnohokrát – právě během něj jste upekli, nebo spíš předpekli, vaši spolupráci...
Každé září jsme se s Georgem setkávali v L. A., kam jezdil u příležitosti předávání cen Emmy – pokaždé mi zavolal a šli jsme na pivo nebo na kafe. Takže když jsem před čtyřmi lety seděl naproti Georgi Martinovi, myslel jsem, že je to prostě naše klasická schůzka… Jenže už za pár minut jsem s otevřenou pusou poslouchal nabídku, která se neodmítá. Mám pro tebe práci, řekl, pokud ji chceš. Nepamatuju si, co jsem odpověděl – moje hlava explodovala. Odbyl jsem to smíchem, pak na mě dolehl ten šílený tlak… Stát se scenáristou byl můj sen, a teď se uvnitř toho snu zhmotnil sen další: točit seriál související s mým nejoblíbenějším seriálem! Popravdě, občas si myslím, že snad žiju v nějaké simulaci.
Měli jste ohledně realizace toho snu nějaké spory nebo aspoň diskuse?
To ne, my se nehádáme... Naší největší debatou byla hned ta první – stejně jako HBO i my dva jsme hodně zvažovali, v jakém okamžiku začít vyprávět příběh tak, aby měli diváci dostatek informací, ale aby to nezačalo příliš brzy a člověk se při expozici nenudil, protože se hned něco zásadního neděje. HBO původně chtělo načít příběh princezny Rhaenyry a její kamarádky a posléze sokyně Alicent mnohem později, blíž počátku samotného válečného konfliktu, zatímco George chtěl začít naopak o něco dříve. Já posloužil jako mediátor a zprostředkoval kompromis, při němž se taky trochu upozadila otázka nástupnictví na Železný trůn. Když jsem napsal první díl, všichni byli zajedno v tom, že se tam říká adekvátně dost – a zároveň dost málo.
Napsal jste scénář Herkula nebo akční sci-fi Rampage: Ničitelé, byl jste také showrunnerem populárního sci-fi seriálu Okupovaná kolonie. Teď u Rodu draka jste toho měl jako hlavní tvůrce, výkonný producent a scenárista dohlížející na kvalitu celých 550 stránek scénáře na hrbu ještě víc, navíc u mnohem většího projektu… Tápal jste někdy ve svých povinnostech a pravomocích?
Na Okupované kolonii, projektu podstatně menším, jsem si toho dost vyzkoušel – a byla to vlastně o dost větší výzva, byl jsem showrunnerem poprvé a měl k ruce mnohem menší rozpočet a mnohem méně lidí, na které jsem se mohl v případě potřeby obrátit. Taky se všechno točilo nesrovnatelně rychleji a nebylo tolik času na rešerše ani postprodukci, muselo to svištět. V případě Rodu draka jsme sice měli všeho dost, ale dostát těm obrovským očekáváním, jak unést všechny ty názory a soudy kolem, to byl, panečku, tlak… Navíc to stálo spoustu peněz a ti, co je do projektu vložili, je logicky taky chtěli vidět na obrazovce. Pro drtivou většinu z nás, co jsme na Rodu draka pracovali, šlo o zdaleka největší projekt dosavadního života.
Budete pracovat taky na druhé řadě?
Ano, měli jsme to štěstí a další řada bude. Natáčet začneme, jakmile HBO zavelí. Dokonce už máme promyšlený konec – to je na tom fajn, že George Martin svůj Oheň a krev a historii Targaryenů dopsal do konce, není to jako se ságou Píseň ledu a ohně, kde byl závěr ve hvězdách a musel se domýšlet a dopisovat. Každopádně, do pádu říše nám zbývá nějakých 150 let, máme ještě co předvést.
