- Koncept nového sídla se zrodil již v roce 2004, ale stavět se začalo až 10 let poté
- Náklady na výstavbu dosáhly 5 miliard dolarů
- Všudypřítomná zeleň je z většiny uměle vysazena
Velké společnosti od nepaměti investovaly nemalé prostředky do budování reprezentativních sídel. Pokud se budeme bavit o USA, šlo zpravidla o mrakodrapy, jejichž popularita přetrvala u „tradičních“ firem prakticky až doposud. Mezi technologickými společnostmi, které často začínaly jako garážové firmy a celá jejich kultura byla dost odlišná třeba od bank, se vyvinula spíše zvyklost budovat si kampusy, tedy jakási města ve městech – oddělené areály nabízející zaměstnancům vše, co potřebují nejen k práci, ale i oddechu.
Možná nejdokonalejší exemplář tohoto typu architektury představuje futuristický Apple Park. Vévodí mu obrovská kruhová budova přezdívaná Apple Ring, hostí více než 12 tisíc zaměstnanců a pro mnohé je ukázkou městské architektury budoucnosti. Jiní mu zase nemohou odpustit obrovské měřítko či až absurdní náklady na jeho výstavbu.
Dlouhé roky plánování
Jonathan Ive, dlouholetý šéfdesigner Applu, který dohlížel na podobu většiny klíčových produktů společnosti i tohoto areálu, tvrdí, že myšlenka výstavby nového kampusu vznikla již někdy kolem roku 2004. V té době prý často létali se Stevem Jobsem do Londýna, kde trávili čas v tamních rozsáhlých parcích. A právě v nich se zrodil nápad, že nové sídlo by mělo jaksi smazávat rozdíl mezi vnitřním a venkovním prostorem.
Dalších pět let ale šlo v zásadě jen o nezávazné diskuze. Skutečné plánování nastalo až v roce 2009, kdy Apple začal skupovat pozemky v kalifornském Cupertinu. Ačkoliv tato lokalita zrovna neoplývá množstvím volných ploch, povedlo se tehdy pro budoucí sídlo společnosti najít vhodné místo jen asi kilometr a půl od stávajícího sídla v Infinite Loop. Pozemky Apple postupně skoupil od různých majitelů, avšak většinu mu prodal Hewlett Packard zbavující se svých již nepotřebných budov. Zde lze mimochodem spatřovat i jistou symboliku, neboť v HP kdysi mladý Steve Jobs krátce pracoval. Nákupy byly realizovány přes jiné právnické osoby, aby se předešlo spekulacím s cenami vzhledem k bohatství skutečného budoucího majitele.
Krátce po pořízení prvních pozemků byl vybrán i architekt hlavní budovy. Stal se jím Norman Foster, kterého v červenci 2009 oslovil osobně Steve Jobs. Foster je věhlasný britský architekt, mezi jehož projekty patří řada významných budov po celém světě, namátkou třeba berlínský Bundestag, most Millenium Bridge v Londýně, letiště London Stansted a řada mrakodrapů od Madridu po Saúdskou Arábii.
Foster dorazil do Cupertina asi dva měsíce po oslovení a už během prvních rozhovorů s Jobsem prý pochopil, že má tento osobitý CEO opravdu velmi detailní vizi chystaného projektu. A to ani ne tak budovy jako celku, ale použitých materiálů a krajiny ji obklopující. Architektonický tým se postupně rozrostl z jednotlivců až na 250 osob. Všichni následně usilovně pracovali na vytvoření komplexního návrhu přesně dle představ Jobse. Ten často pořádal až šestihodinové schůzky, na nichž s architekty a návrháři probíral jednotlivé aspekty stavby. Lidé z jeho okolí se shodují, že z posledních dvou let svého života věnoval podstatnou část právě přípravám Apple Parku.
Hledání tvaru
Může se to zdát jako zvláštní, ale zatímco o podobě dřevěných obkladů měl Jobs prý natolik detailní představy, že věděl i v jaký měsíc z roku má být ideálně strom poražen, o tvaru samotné budovy se diskutovalo velmi čile a během plánování došlo k mnoha změnám. Původní Jobsova vize byla, že půjde o více či méně nepravidelný objekt tvaru listu či vrtule, který se bude skládat z opakujících se „buněk“ pro individuální práci, týmovou kooperaci a setkávání. Brzy se však ukázalo, že tento koncept má více mínusů než plusů. Počátkem roku 2010 tak začala perioda intenzivního hledání vhodného tvaru. V květnu si architekt Foster poznamenal, že vše směřuje ke kruhové stavbě, a o měsíc později bylo rozhodnuto. Kdo však nakonec s finálním tvarem přišel, není dodnes úplně jasné.
Mezitím probíhaly nákupy dalších pozemků v sousedství, včetně hlavního pozemku od HP. V červnu 2011 se již těžce nemocný Jobs vydal osobně lobbovat za projekt na městské zastupitelstvo, kde představitelům města prezentoval svou vizi futuristického sídla. Jobs zemřel jen několik měsíců poté a toto vystoupení bývá někdy udáváno jako jeho vůbec poslední veřejný projev. I to ukazuje, jakou důležitost projektu přikládal.
Představenstvo Applu nakonec stejně jako město projekt schválilo, ovšem až v roce 2012. Ačkoliv do „prvního kopnutí do země“ v té době zbývaly ještě dva roky, práce na řešení praktických problémů nabíraly na obrátkách.
Jediná svého druhu
O hlavní budově Apple Ring lze bez nadsázky říct, že je jediná svého druhu. Její design je totiž tak specifický, že si vyžádal řadu neortodoxních řešení. Některé návrhy dokonce byly v areálu před zahájením hlavní fáze výstavby vyzkoušeny jako funkční modely, na nichž se ověřila funkčnost.
Stěny budovy o průměru 469 metrů pokrývá 8 stovek panelů z bezpečnostního skla. Jsou všechny zahnuté a skoro 14 metrů vysoké. Jediná společnost, která byla schopna skla této velikosti a tvaru vyrábět, byla německá Seele Group. Ta už s Applem v minulosti spolupracovala na Apple Storech a měla tak zkušenosti s nadšením jeho vedoucích představitelů pro skleněné plochy. Problém ovšem tkvěl v tom, že výroba jednoho panelu této velikosti trvala přes 14 hodin. To vzhledem k celkovému počtu potřebných panelů bylo poněkud dlouho. Seele Group tak musela oslovit výrobce svých strojů a vybudovat zcela novou gigantickou výrobní linku, která dokáže produkovat pět těchto panelů najednou. Mělo by jít o největší zařízení tohoto typu na světě.
Tato společnost mimochodem stojí i za výrobou slunečních štítů obepínajících budovu. Jejich výroba byla také problematická, tentokrát kvůli odstínu, ale nemůžete zabíhat do každého detailu. Za zmínku však určitě stojí, že tento charakteristický prvek původně na budově vůbec být neměl. Jobs by preferoval čistě hladkou skleněnou fasádu, ovšem to nebylo prakticky možné. Čtyřpatrová skleněná budova těchto rozměrů zkrátka potřebuje nějakou ochranu před sluncem. Štíty navíc mají svou roli i v odvádění vody.
Zdaleka nejnáročnějším stavebním prvkem této budovy jsou však vrata do restaurace. Může to znít zvláštně, avšak jen do té doby, než si uvědomíte, že architekti navrhli vrata sahající přes všechna čtyři patra. Skládají se samozřejmě ze zmiňovaných panelů, avšak pro možnost otvírání musí být upevněny na ocelové konstrukci. Každé z křídel tak ve výsledku váží téměř 200 tun. Aby jejich pohyb příliš nerušil občerstvující se zaměstnance, musely být veškeré související technologie umístěny pod zem. A takových specifik má budova řadu.
Čistá energie a přírodní ventilace
Budova zaujme i z hlediska energetiky. Tři čtvrtiny elektřiny vyrábí solární panely pokrývající celou střechu Ringu. Během slunečného dne dosahují výkonu 17 MW. Zbylou energii pak produkují palivové články Bloom Energy Server pracující na bioplyn.
Nejekologičtější je nicméně ta energie, která se nemusí vyrobit. Apple Ring tak používá poměrně unikátní systém přírodní ventilace, která umožňuje devět měsíců v roce budovu provozovat bez aktivního vytápění či chlazení. Ačkoliv to cupertinská firma ráda podává jako ekologicky motivované rozhodnutí, lze se dočíst i to, že Steve Jobs nesnášel klimatizaci a nechtěl, aby byla okna zaměstnanci otevírána. To každopádně vzhledem k jejich velikosti ani není dost dobře možné.
Abychom ale Applu nekřivdili, mnohé aspekty stavby jsou skutečně k životnímu prostředí přívětivé. Například drtivá většina betonu získaného z demolic původního areálu byla recyklována a využita při stavbě. Stejně tak nedošlo k odvozu žádné vytěžené zeminy – ta byla použita pro terénní úpravy.
Idealizovaná Kalifornie
Ačkoliv budova budí jistě zaslouženou pozornost, neméně důležitým a jedinečným prvkem je krajina okolo. Když se dnes podíváte na snímky Ringu zasazeného do zeleně plné vzrostlých stromů, mohli byste snadno nabýt dojmu, že to tak zde vypadalo vždy. A ačkoliv skutečně kdysi v tomto místě bývaly ovocné sady, při zakoupení pozemků Applem spoustu plochy pokrývaly budovy, silnice či parkoviště a šlo v podstatě o klasický brownfield.
Když byl náš šéfredaktor Jirka Hrma v dubnu 2016 (rok před oficiálním otevřením areálu) v Cupertinu, byla stavba ze silnice velmi dobře pozorovatelná, o čemž se můžete přesvědčit na přiložených snímcích. Když zde ale byl znovu v říjnu letošního roku, z oné ikonické budovy toho z ulice příliš mnoho vidět nebylo, a to právě vlivem masivní výsadby.
Pokud patříte mezi fanoušky Applu a do Cupertina se kvůli této budově vypravíte, pravděpodobně budete zklamáni, protože z ulice je skutečně vidět jen naprosté minimum. Jediným místem, kam veřejnost může, je tzv. návštěvnické centrum, ve kterém najdete Apple Store. K němu se ale ještě dostanu.
Jak již však bylo řečeno na začátku, Jobs měl od prvního momentu záměr vytvořit prostor, kde hraje hlavní roli příroda. A určil proto, že asi 80 % plochy kampusu má tvořit zeleň, a to ne jen tak ledajaká. Stejně jako u ostatních aspektů, i zde měl celkem jasné představy. Okolí mělo připomínat kalifornskou krajinu, avšak jak dodávají lidé podílející se na budování, v jakési idealizované formě. Kromě původních druhů rostlin a stromů tak Apple Park obsahuje i nepůvodní flóru, která má lepe odolat klimatickým změnám.
V areálu rozkládajícím se na ploše 1,46 km2 bylo vysázeno téměř 9 tisíc stromů. A zdaleka ne všechny byly jen malé sazeničky. Aby krajina vypadala co možná nejpřirozeněji, byly na místo dopraveny i vzrostlé stromy s velkými kořenovými valy, které v některých případech dopravoval na místo vrtulník. Potřebné množství stromů bylo tak enormní, že kontraktoři sháněli sazenice v širém okolí. Samotný výrobce iPhonů dokonce zakoupil opuštěnou farmu na vánoční stromky, které následně využil k vysázení v areálu. Ačkoliv to z čísla 1,46 km2 nemusí vyplynout, jde na kancelářský kampus o opravdu neuvěřitelně rozlehlý areál. Pro srovnání, největší developerský projekt v Praze Smíchov City bude mít po svém dokončení kolem 0,22 km2. Jde přitom o novou čtvrť, která nabídne bydlení pro tisíce lidí a další tisíce pojmou kancelářské budovy.
Efektivní odclonění od okolí
Detailní plánování si vyžádaly i úpravy terénu jako takového. Současný stav, kdy gigantická budova není z úrovně okolní zástavby příliš vidět a zevnitř areálu zase jsou vidět stromy, nikoliv okolí, vznikl důsledkem rozsáhlých terénních úprav. K nim posloužila mimo jiné zmiňovaná hlína vytěžená při stavbě.
Apple Park se nachází v hustě zastavěné oblasti a v bezprostřední blízkosti vedou i rušné komunikace. Že se povedlo docílit stavu, kdy to uvnitř areálu není prakticky poznat, určitě zaslouží respekt. Jde ale i o jeden z bodů kritiky, která se na adresu areálu ozývá. Podle některých si tak nejhodnotnější společnost současnosti vlastně vybudovala město ve městě a izolovala se od okolí, což jde proti současným urbanistickým trendům.
Další budovy v kampusu
Apple Ring je bezpochyby dominantou, avšak není jedinou budovou v Apple Parku. Všeobecně známým místem je ještě Steve Jobs Theater. Podzemní sál pojmenovaný po duchovním otci celého areálu i spoluzakladateli společnosti pojme tisícovku posluchačů a Tim Cook ho se svým týmem od roku 2017 používá k prezentaci nových produktů a dalším akcím.
Zajímavější než samotný podzemní sál je však nadzemní skleněná část. Tu s hlavním sálem spojuje 13metrový výtah z tvrzeného skla, který je údajně největším výtahem tohoto typu na světě. Opravdovou ukázkou špičkových technologií je však právě ona nadzemní část, která nemá žádné podpůrné sloupy. Její nosné stěny tak tvoří po celém obvodu sklo. To má ale samozřejmě svá omezení a střecha tak nemohla být vyrobena z klasických těžkých materiálů.
I tak střecha aspiruje na zápis do knihy rekordů. Tvoří ji 44 do sebe zapadajících karbonových panelů, které dohromady vytvářejí největší karbonovou střechu na světě a s hmotností 73 tun také největší sklem podpíranou strukturu na světě.
Apple Park Visitor Center
Mezi trojici nejvýznamnějších budov lze zařadit ještě návštěvnické centrum, které slouží také jako Apple Store. Jde o vcelku minimalistickou dvoupatrovou budovu, která kromě showroomu obsahuje také kavárnu, výstavní plochu s rozšířenou realitou a střešní terasu. V prostorách, kde se nachází maketa Apple Parku, si od obsluhy doporučuji vypůjčit iPad, skrze který si vše prohlédnete v rozšířené realitě. Kromě změny denní doby máte možnost virtuálně nahlédnout i pod střechu budovy (ukázku najdete v tomto videu).
Jde o jediné běžně dostupné místo Apple Parku. Ačkoliv se v něm denně pohybují tisíce zaměstnanců, veřejnosti jinak zůstává areál zapovězen. Zajímavé je, že dostat se tam není jednoduché ani pro novináře, a to ani ty americké. Přístup na exkurzi historicky dostalo jen několik největších médií.
Historická památka
O dalších budovách už se nemá asi smysl detailněji rozepisovat, jde například o vývojové centrum, wellness centrum, dopravní infrastrukturu a podobně. Jedna věc ale přece jen za zmínku stojí – stodola z roku 1916, která byla roku 2004 v zemi s poměrně krátkou historií prohlášena za historickou památku.
Apple z vlastnictví stodoly stojící na pozemku nebyl zřejmě úplně nadšen a roky se o jejím osudu přel s městem. Výsledkem jednání byl kompromis, kdy bylo Applu umožněno stodolu rozebrat a znovu sestavit na jiném místě v kampusu. Apple ji dnes používá jako sklad zahradnického náčiní.
Kritika
Zatímco pro fanoušky Applu jde s trochou nadsázky o takovou Mekku, zdaleka ne všichni jsou z Apple Parku nadšeni. Kritika zaznívá a zejména při výstavbě zaznívala z mnoha stran. Areálu kritici vyčítají ledacos, přičemž relevance jednotlivých výtek je různá.
Ze stavby například nebyli nadšeni někteří akcionáři, jimž se zdála cenovka 5 miliard dolarů poněkud vysoká. S tím asi nelze než souhlasit, v přepočtu 125 miliard korun za sídlo je dost i na bohatou společnost typu Applu. Znovu pro rychlé srovnání – developerský projekt Smíchov City bude stát kolem 20 miliard korun.
Někteří architekti, urbanisté a aktivisté nejsou zase fanoušky samotné koncepce areálu. Jak již bylo řečeno výše, areál je uzavřený pro okolí a fyzicky odcloněný, takže vytváří jakousi bariéru. Optimálně řešena prý není ani doprava, kdy umístnění areálu nutí zaměstnance využívat především automobilovou dopravu. To jistě není v USA nic nevídaného, ale kritici to dávají do souvislosti s proklamacemi Applu o stavbě budoucnosti.
V neposlední řadě se pak snesla kritika i na vhodnost pro samotné zaměstnance. Kritizována byla například absence zařízení pro děti zaměstnanců, ale i samotný koncept budovy. Ta je sice navržena tak, aby šlo interiér snadno měnit a „přepínat“ mezi open space a menšími prostory, ale některé problémy jako dlouhé vzdálenosti dané samotným tvarem kruhu vyřešit prakticky nelze. Zmiňovány jsou i velmi medializované případy zranění v důsledku kolizí chodců s všudypřítomnými skleněnými plochami.
Závěr
Apple Park je monumentální stavbou, která oplývá množstvím „nej“. Nepochybně jde o ukázku možností dnešního stavitelství i bohatství Applu. Koukat se na tuto stavbu racionálně, např. optikou nákladů, asi úplně nelze. Jde o zhmotněný sen Steva Jobse a jak už to tak se sny bývá, ne vždy jsou úplně realistické.
Lze se dočíst, že Apple Park je vlastně vrcholným produktem Applu, posledním dílem Jonathana Iva před opuštěním společnosti. Pokud se na to budeme dívat tímto pohledem, vše najednou tak nějak dává smysl. Jako jiné produkty „Designed in California“ je i Apple Park především ukázkou skvělého designu a důrazu na detail, ale také možná ne vždy úplně praktických a ekonomických řešení.
