„Už se nedá vystát, co se tu děje.“ Maďarští učitelé nesmí stávkovat, protesty za ně organizují studenti
Mlhavé čtvrteční ráno a budapešťský Markétin most se hemží mladými lidmi. Dojdou až doprostřed, kde se zastaví a začnou se rozestavovat do dlouhého řetězu. Ten se má táhnout přes celou Budapešť. Lidský řetěz je jednou z mnoha protestních akcí na podporu maďarských učitelů a za zlepšení jejich pracovních podmínek. Přesto zde vyučující téměř nepotkáte – i když učitelé na jaře sérii demonstrací zahájili, nyní se často protestovat bojí – už pět jich kvůli stávce propustili. Dnešní akci proto, jako i mnoho dalších, organizují jen studenti a jejich rodiče.
Transparenty často ukazují na strach z budoucnosti. Na dlaních mají demonstranti nakreslené červené vykřičníky, které se staly symbolem těchto protestů. Projíždějící auta na mostě na znamení podpory troubí a demonstranti odpovídají tleskáním. Když na podporu zatroubí i popelářské auto a řidič z okna vystrkuje ruku se vztyčeným palcem, davem se nese smích. Někteří se v lidském řetězu učí. Většina studentů po akci, která začala před osmou ráno, pokračuje rovnou do školy. Ale ochota pomoci svým vyučujícím je cítit všude kolem.
„Je nechutné, jak s nimi zachází, a chceme jednoznačně vyjádřit, že stojíme za nimi,“ říká osmnáctiletá Zsófi. „Už třeba jen tím, že se učíme a neděláme jim ostudu, že tu stojíme a jednoznačně dáváme najevo, že s tím vším, co se děje, nesouhlasíme,“ dodává. Na otázku, zda po akci musí zpátky do školy, odpovídá, že ano. A okamžitě dodává: „Ale ani nám to nevadí, máme je rádi.“
Vlna solidarity překvapila i jednu z pěti vyhozených vyučujících Katalinu Törleyovou, kterou jsme na mostě také zastihli. „Pořádají to čistě studenti a rodiče. A já si to moc užívám,“ usmívá se. „Lidé přišli, protože stále více z nich chápe, že
