Národní obrození si zaslouží u studentů více pozornosti, říká Karolína „Zoe“ Meixnerová o svém projektu Literární hysterie

Určitě jste na sociálních sítích nemohli minout vtipná videa o spisovatelích 19. století, ve kterých se Karolína Meixnerová převléká za Josefa Kajetána Tyla, Karla Havlíčka Borovského nebo Boženu Němcovou a zajímavě povídá o literárních dějinách. Díky velké popularitě těchto videí mohla vydat knihu Průvodce literární hysterií 19. století. Už se chystá posunout v dějinách dále a poučit nás i o dalších obdobích české literatury.

Jak jste dokázala nadchnout lidi k české literatuře pomocí sociálních sítí?
Bylo to spíše neplánované, měla jsem na Instagramu už nějakou základnu známých, kteří mě rádi sledovali pro moje literární tipy a různé básničky, asi 2 000 lidí. Přispěl tomu i literární podcast, který jsme dělaly s Lucií Zelinkovou. Pak byl covid, byli jsme zavření doma, nudili se a já narazila na TikTok. Začala jsem tam trávit hodně času a naučila jsem se vnímat trendy. Mrzelo mě, že je to pořád to samé dokola a lidé se hodně kopírují a videa nemají přidanou hodnotu. Tak jsem si řekla, že to zkusím sama. Jako první vzniklo na TikToku video Co by si autorky z 19. století oblékly v dnešní době. Video mělo velké ohlasy, tak jsem tvořila další a postupně jsem se přesunula i na Instagram. Hodně se to začalo sdílet a moje fanouškovská základna vystřelila nahoru.

Specificky jste se zaměřila na období národního obrození, proč?
Na bohemistice studujete všechny období, od starší české literatury až po 2. polovinu 20. století, současná literatura se tam nevyučuje. Každý se samozřejmě profiluje, zjišťuje, co ho baví nejvíce, a podle toho si nabírá různé semináře a předměty navíc. A já jsem měla k tomu 19. století asi nejbližší vztah, ani ne, že by mě to nějak hodně bavilo, ale bavil mě náš vyučující. Je to taková osobnost, kterou půlka studentů miluje a druhá nenávidí. Je kontroverzní a vyučuje svérázným způsobem, což mě zaujalo. Ale v té době jsem si říkala, že se tomu nikdy nebudu věnovat. (smích) Utekla jsem pak na žurnalistiku a chtěla jsem být spíše novinářka.

Takže jste nechtěla učit?
Já opravdu učitelkou být nechci. Moje máma je učitelka a moc dobře vím, co to s lidmi dělá. (smích) Já bych špatně snášela, že by do toho někteří studenti nebyli tak zapálení jako já. Ve skutečnosti je tam vždycky tak pět studentů, které téma zajímá a zbytek se těší, až hodina skončí. Moje ego by to nedalo. Školy si mě zvou na besedy cca jednou do týdne, a to mi úplně stačí.

Jak vaše besedy vypadají?
Mám v rámci besed tři témata – Rukopisy, Mácha, Tyl, Havlíček, Němcová a Světlá, Neruda, čímž pokrývám téměř celé 19. století. Učitel si vždy může vybrat, na co se zaměříme. Když mluvím o Máchovi, jsme na začátku národního obrození, u Němcové a Havlíčka se dotýkám politické situace a těžkých 50. let a u Světlé a Nerudy jsme v druhé polovině májovců. Je to takový historický exkurz. Přes tyto osobnosti lze krásně vyprávět české dějiny, úzce to spolu souvisí, proto tomu říkám Literární hysterie. Obecně je 19. století historicky těžké, ani učitelé to nemají úplně rádi, ale myslím, že skrz zajímavé vyprávění o postavách toho období je to pro všechny pochopitelnější.

Literární hysterie je i váš blog. Co tam lidé najdou, proč by ho měli sledovat?
Blog píšou hlavně moji sledující. Je pro nadšence do literatury, ale i laiky. Sdílíme tam různé knižní tipy a zajímavosti. Najdete tam třeba sérii od herečky Marie Doležalové o tom, jak se píše povídka. Jsou tam pozvánky na divadelní představení a recenze, úvahy a eseje na různá literární témata, články o životech autorů. Teď běží zajímavá série o pohádkách, co je v nich skrytého.

Sdílíte hlavně taková bulvárnější videa i ze soukromí českých autorů, kde jste se všechny ty informace dozvěděla?
Oficiálně se nic takového na bohemistice neučí, ale i učitelé tam nás potřebují něčím zaujmout, takže některé informace mám ze seminářů. Ale musela jsem samozřejmě číst životopisy, korespondence, poslouchám rozhlasové pořady například od Českého rozhlasu. Vše posbírám, nasosám, udělám z toho výcuc, a ještě si to třeba trochu okořením.

Používají vaše videa nebo odkaz na váš profil při výuce?
Určitě, i díky tomu mě zvou do škol na besedy. Když si organizuji své besedy pro veřejnost, tak se často ptám, co dělají, abych věděla, jaké mám publikum. Myslela jsem si, že moje cílovka jsou jen studenti před maturitou, ale těch je tam asi 5 %, pak jsou to laici, které baví můj Instagram nebo TikTok, další jsou studenti bohemistiky a velká část jsou právě učitelé a učitelky, kteří se přišli pobavit a inspirovat.

Váš sen bylo vydat knihu, a to se i díky tomu všemu povedlo. O čem vaše kniha je, proč by si ji lidé měli koupit a přečíst?
Je to kniha o národním obrození, o 19. století, vyprávím skrz životy našich spisovatelů historické a literární pozadí, podobně jako to dělám na besedách. Začíná to rukopisy a končí Národním divadlem. V devíti kapitolách najdete zábavu, vzděláte se, dostanete tipy na výlety, na četbu. Najdete tam i úryvky z korespondencí spisovatelů a je doplněné krásnými ilustracemi, které dělala moje mladší sestra.

Obecně je to takové dost nebezpečné a kontroverzní téma, moc dobře díky studiu bohemistiky vím, jak odborníci přistupují k tomuto druhu literatury. I já sama jsem se musela přesvědčit, že to není moc, že je to dobrý přístup. Myslím si, že tím těm autorům pomáhám, byli mezi mladými víceméně zapomenutí, a teď o nich lidé sdílí videa a zajímají se o ně, čtou jejich knihy. Bojovala jsem se svým sebevědomím a nepomohlo tomu ani to, že první nakladatelství od vydání ustoupilo, že je to moc kontroverzní. Naštěstí se ozval Albatros Media, a ti mě hodně nakopli.

Jaké jsou na knihu zatím ohlasy?
Řekla bych, že výborné. Viděla jsem už hodně recenzí, samozřejmě jsou i nějaké negativní, ale nic hrozného, že by to byl odpad a nedalo se ji číst. Je to zatím zhruba měsíc, co byla vydána, a prodalo se jí zatím docela dost, což mě těší. Doufám, v nějaký dotisk, kde bych mohla opravit překlepy, na které si čtenáři nejvíce stěžují.

Co chystáte do budoucna, posunete se v historii dále?
Plánuji se posunout, už přes léto jsem dělala divadelní besedu o Egonu Bondym a Honze Krejcarové, čímž jsme se šoupli do 20. století, a připravuji také besedu o Franzi Kafkovi. Je potřeba se posunout, i když se mi to nedělá jednoduše, protože Havlíček, Němcová a Tyl fungují na sociálních sítích jako persony a lidé si je oblíbili. Devatenácté století navíc mělo silné české spisovatelky. Bohužel v tom přelomu a začátku 20. století jich není tolik a já obsah chci mít genderově vyvážený. Budu to muset dobře vymyslet.

Vaší oblíbenou platformou jsou ještě podcasty, na čem teď pracujete?
Vymyslela jsem si podcast, který vypráví fiktivní příběh, ve kterém ale hrají skutečné postavy národního obrození. Jmenuje se to Národní opruzení a vystupují tam moje oblíbené postavy Němcová, Havlíček, Tyl, Světlá, Neruda atd. a vypraví příběh, který se stal mezi lety 1845–1848. V každé epizodě najdete historickou událost, která se opravdu stala, i když jinak je celý příběh smyšlený. Teď budu nahrávat poslední díl, který ukončí první sérii, a podle ohlasů budu pokračovat. Myslím, že by tomu dokonce slušela vlastní kniha.

Plánujete zůstat jen u online tvorby a knih, nebo byste se chtěla posunout do filmové sféry?
Já jsem v předchozím zaměstnání dělala produkční a začínala jsem v Centru dokumentu a publicistiky v ČT, tak bych určitě měla zájem podílet se třeba na nějakém dokumentu. Myslím si, že třeba takový Jan Neruda by si svůj dokument zasloužil. Určitě by mě to bavilo.

Medailonek
Karolína Meixnerová vystudovala bohemistiku a poté žurnalistiku. Již druhým rokem je aktivní na Instagramu a TikToku pod alter egem Zoe, kde sbírá fanoušky díky vtipnému obsahu, který pojednává o českých spisovatelích, jejich životech a historii. Vydala knihu Průvodce literární hysterií 19. století, nahrává podcasty, vede besedy a blog Literární hysterie. Za svou tvorbu byla nominovaná na Křišťálovou lupu.