Dotýkat se je dovoleno. Interaktivní výstava poodkrývá svět nevidomých

  12:10
Jak vnímají svět nevidomí lidé. To si mohou na vlastní kůži vyzkoušet návštěvníci výstav v Chebu a Sokolově. Obě expozice navázaly na letošní sbírku Bílá pastelka.

Interaktivní výstava Vnímám, i když nevidím v sokolovském muzeu. | foto: Martin Stolař, MAFRA

V Chebu je od 13. října až do 6. listopadu přístupná výstava Slepotou život nekončí. Muzeum ji pořádá ve spolupráci s Tyflocentrem, se kterým dlouhodobě spolupracuje. Široká veřejnost tady má možnost seznámit se s pomůckami, které nevidomým a slabozrakým ulehčují život, nebo také zkracují dlouhou chvíli v podobě knih, obrázků či stolních her. Výstava byla otevřena u příležitosti letošního Dne bílé hole.

Další výstava se koná v sokolovském muzeu. Začala také 13. října, přístupná však bude až do 8. ledna příštího roku. Jedná se o interaktivní výstavu s názvem Vnímám, i když nevidím. Kromě zraku si tady ale návštěvníci mohou vyzkoušet hmat, chuť nebo sluch.

„Předpokládali jsme, že výstava bude hlavně pro nevidomé, pak do toho ale přišel covid, tak jsme záměr trochu poupravili. Chtěli jsme aby dospělí i děti zkusili vnímání výtvarného umění i jinými smysly,“ říká učitelka výtvarného oboru Základní umělecké školy v Sokolově Anna Krejčí.

Ohmatat, očichat i odposlouchat

Spolu se svými kolegyněmi a dětmi z kroužků společně připravily exponáty, které si může každý návštěvník sokolovského muzea ohmatat, očichat nebo odposlouchat.

„Mohou si vyzkoušet všechny smysly, třeba sluch na keramických kuličkových drahách. Zároveň ty dráhy umí odpovědět na nejrůznější otázky podle toho, kde kulička skončí. Je to taková trochu legrace. Paní kolegyně o nich říká, že jsou to moudré sochy a plastiky, které odpoví na vaše otázky,“ dodává kantorka s úsměvem.

Interaktivní výstava Vnímám, i když nevidím v sokolovském muzeu.

Učitelé sem přivádějí žáky ve věku zhruba do 13 let. Děti se poté, co ztratí první ostych, okamžitě vrhají k exponátům, které na rozdíl od jiných mohou, či dokonce musejí důkladně svými prsty prozkoumat. Hned na začátku je čekají tři moudré hlavy, které ve svých útrobách skrývají tajemné nápisy.

„Děti mají radost hlavně z toho, že si mohou na vystavená díla sáhnout. Většinou se setkávají s tím, že se jich dotýkat nesmějí. Uspokojí se tak jejich základní hmatová potřeba,“ říká Anna Krejčí.

Výstava se nese v duchu světlo a tma. Zatímco v jedné místnosti je světlo, v druhé je tma a předměty musejí návštěvníci ohmatávat. Na výstavní ploše mohou na vlastní prsty poznat rozdíl mezi povrchem pokrytým smirkovým papírem, peřím nebo látkou. Pro nejmenší návštěvníky výstavy je připravený i kvíz na určování předmětů po hmatu.

Autor: