Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Nastudování P. Štindla se vyznačuje značně pomalým tempem, a to zvláště v první části. Velký nepoměr spatřuji také v herectví ústřední dvojice M. Polácha a M. Tallerové, jejichž přiměřené uchopení a pochopení postav Marthy a George ne zcela souznělo s vytvarováním figur mladšího páru v podání K. Kornhäuserové a S. Pozidise. Režisér už má na svém kontě zdařilejší produkce, tato bude patřit pouze k lehčímu nadprůměru. Pro herce je jistě nasazení takového komorního titulu atraktivní, pro diváka, který vidí již několikáté nastudování, jde spíše o podívanou, jež v něm nezanechá dlouhodobější stopu.

Text této hry prostě nemám ráda, a ačkoli liberecká inscenace má mnohé klady, ať už silné herecké výkony - zejména Martina Polácha, či zajímavou scénografickou koncepci, ani ta můj vztah ke své předloze nedokázala změnit. Oceňuji nicméně menší míru hysterie, než k jaké by v daném případě bylo možné sklouznout.