Česká astronomická společnost předala čtyři významná ocenění

V Planetáriu Praha byly v říjnu předány čtyři ceny a prosloveny tři laureátské přednášky. Dvě z nich byly uděleny za letošní rok 2022, dvě ale ještě za covidové roky 2020 a 2021, kdy se kvůli pandemii přednesení přednášky odsunulo. Paradoxem bylo, že covid zasáhl i do letošního ceremoniálu, kdy jedna přednáška musela být přednesena na dálku. Doc. Petr Hadrava přednesl přednášku na téma relativistické a stelární astrofyziky, Dr. Jan Jurčák o stabilitě slunečních skvrn s ohledem na vlastnosti magnetického pole a Bc. Martin Mašek o proměnných hvězdách, kometách a planetkách. 

Cena Zdeňka Kvíze byla zřízena Výkonným výborem České astronomické společnosti v roce 1994. Je udělována astronomům za významnou činnost v oborech meziplanetární hmota, proměnné hvězdy, popularizace a výuka astronomie, což byly obory, kterými se zabýval dr. Zdeněk Kvíz. Cena je udělována jednou za dva roky vždy k termínu data narození doktora Zdeňka Kvíze, tedy k 4. březnu. Poprvé byla udělena v roce 1996.

Letošní laureát Ceny Zdeňka Kvíze se stal Bc. Martin Mašek z Fyzikálního ústavu AV ČR a také z Klubu astronomů Liberecka – pobočky České astronomické společnosti, člen Sekce proměnných hvězd a exoplanet ČAS a také Společnosti pro meziplanetární hmotu přednesl přednášku na téma Proměnné hvězdy, komety a planetky.

Martin Mašek je především pozorovatel, a tak se ve své laureátské přednášce zabýval především pozorováním různých typů objektů. Laureát Kvízovy ceny za rok 2022 se věnuje především proměnným hvězdám, kometám, planetkám a měření světelného znečištění. Představil tak významná pozorování v těchto oborech.

Ocenění Kopalova přednáška zřídila Česká astronomická společnost v roce 2007. Je udělována českým astronomům a astronomkám za významné vědecké výsledky, dosažené v několika posledních letech, které byly uveřejněné ve světovém vědeckém tisku. Poprvé byla udělena v roce 2007, tedy v roce 90. výročí založení České astronomické společnosti.

Letošní laureátem ceny Kopalova přednáška je Mgr. Jan Jurčák, Ph.D., který je současným vedoucím Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR, přednesl přednášku související s jeho vědeckou prací na téma Stabilita slunečních skvrn s ohledem na vlastnosti magnetického pole.

Sluneční skvrny jsou nejdéle známým projevem sluneční aktivity. Už od roku 1908 je známo, že jejich vznik je způsoben silným magnetickým polem. V přednášce byly shrnuty naše současné poznatky o vlastnostech magnetického pole v jemných strukturách slunečních skvrn a o tom, jak vlastnosti magnetického pole ovlivňují stabilitu těchto útvarů na slunečním povrchu. Pozornost byla věnována zejména vlastnostem magnetického pole, které určují ostré intenzitní rozhraní mezi umbrou (tmavým jádrem) a penumbrou (světlejším okrajem) slunečních skvrn, a které určují viditelný okraj slunečních skvrn, tedy rozhraní mezi penumbrou a klidným Sluncem.

Cena Františka Nušla je určena k ocenění významných osobností za jejich celoživotní vědeckou, odbornou, pedagogickou, popularizační nebo organizační práci v astronomii a příbuzných vědách. Cena byla udělována v letech 1938–1949, k jejímu obnovení došlo symbolicky po padesátileté přestávce v roce 1999.

Za rok 2021 obdržel Nušlovu cenu RNDr. Stanislav Štefl, CSc., In memoriam (1955 – 2014). Na jeho osobnost i vědecké výsledky zavzpomínal předseda České astronomické společnosti profesor Petr Heinzel. Téma laureáta Nušlovy ceny za rok 2021 Stanislava Štefla spojil ve své přednášce nositel Nušlovy ceny za rok 2020 Petr Hadrava, protože je v jejich vědecké práci i osobním životě mnohé spojovalo. Dr. Štefl tragicky zahynul těsně před odjezdem po jeho desetileté práci v Evropské jižní observatoři. Cenu za něho převzala jeho manželka Magdalena Šteflová.

Laureát Nušlovy ceny 2020 doc. RNDr. Petr Hadrava, DrSc. přednesl laureátskou přednášku na téma Je radostí kráčet po vysokých hvězdách…

Přednáška shrnula výsledky práce autora v oborech relativistické a stelární astrofyziky. V relativistické astrofyzice se jednalo především o formulaci teorie přenosu záření v refraktivním a disperzním prostředí v zakřiveném prostoročase a také o výpočet  pozorovatelných efektů záření objektů obíhajících kolem černých děr. Ve stelární astrofyzice pak jde hlavně o metodiku zpracování spektroskopických a fotometrických pozorování dvojhvězd a vícenásobných hvězdných systémů, zejména o metodu tzv. rozmotávání spekter. Tuto metodu uplatnili autoři z celého světa ve stovkách prací, z nichž byly uvedeny alespoň vybrané příklady, např. Cyg X-1. K propagátorům této metody patřil i Dr. Stanislav Štefl, který byl průkopníkem mezi českými astronomy pracujícími na observatořích Evropské jižní observatoře (ESO) v Chile. Plánoval, že po jeho návratu do Ondřejova budou spolu s docentem Hadravou pokračovat ve spolupráci a metodiku rozšíří ještě o interferometrii. V tom mu však zabránila tragická autonehoda. Výsledky nedávných studií ve spolupráci s jeho dřívějšími kolegy přesto ukazují, že s odstupem času stejně postupně dochází k naplnění jeho myšlenek a odkazu oceněného Nušlovou cenou.

Pavel Suchan

FOTO – Astronomický ústav AV ČR/Pavel Suchan, slu.cz

Související články

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy