Graffiti potisk složený z černých a bílých překrývajících se písmen totiž nápadně připomínal práci amerického umělce Adama Pendletona.
Jakmile vyšly na veřejnost fotografie paní Wintour, malíř byl bombardován gratulacemi ke spolupráci se slavným britským módním domem. Jenomže 38letý umělec o kolekci vůbec nic nevěděl. Následovalo tak dopisování mezi právníky. Jak je možné, že oblečení se značkou Alexander McQueen je potištěné chráněným vzorem černobílých písmen?
„Kolekce vznikla nezávisle na díle pana Pendletona,“ odvětili zástupci módního domu. Umělec se ale nehodlá vzdát a po značce žádá uznání autorských práv. Zatím není známo, že by měl případ namířeno k soudu, jedna z nejvlivnějších žen módního průmyslu se ale stala praktickou ukázkou toho, jak nešťastně nakládají značky s inspirací.
Plagiátorství je totiž Pandořinou skříňkou módního odvětví. Stačí se jen podívat na populární instagramový účet Diet Prada, který již osm let mapuje kopírování v tomto oboru. Jen v posledních letech upozornil na řetězec H&M, který vyrobil oblíbenou minisukni značky Miu Miu v prodloužené a přijatelnější délce. Stejně nepěkným čtením byl případ domu Dior, který vyslal na molo modelky v šatech s mokrým vzhledem, jež nápadně připomínaly tvorbu úspěšné řecké designérky Di Petsa.
Kopírování se nevyhýbá ani našemu českému rybníčku. Jen vzpomeňme na případ, kdy celebritami vyhledávaný ateliér Poner jasně okopíroval bílý overal značky Ralph Lauren, nebo na časy, kdy se vášnivě debatovalo o kozačkách Michaela Kováčika, které se až příliš podobaly botám od návrháře Zoltána Tótha.
Na případu McQueen versus Pendleton se zřetelně ukazují negativa současného fungování módních domů. Velké designérské týmy tvoří i šest kolekcí ročně. V neúprosném tvůrčím tempu není prostor na nabrání hlubší inspirace, kterou dříve umělci čerpali z vlastních osobních zážitků a cest. Dnes jsou hlavním inspiračním zdrojem sociální sítě, nekonečná studnice vizuálního materiálu, u něhož se ale často zapomíná, že není zadarmo.
Změť černobílých písmen se může zdát jako zcela běžnou tvůrčí technika, jednoduše ale není možné, aby se návrháři Alexandera McQueena s prací umělce Adama Pendletona nesetkali. Malířovo dílo již vystavovaly renomované londýnské galerie, stejně tak i newyorská MoMA. Jeho jméno je navíc známé i v módních kruzích, neboť právě dokončil výtvarnou spolupráci s japonskou značkou Comme des Garçons, z níž vzešly návrhy triček i pokreslená stěna butiku.
Ať spor mezi americkým malířem a britskou značkou nakonec dopadne jakkoli, tvůrci u Alexandera McQueena se již zřejmě potrestali sami, když do diskutované sukně oblékli pekelnou perfekcionistku Annu Wintour.
