„Ni zisk, ni slávu nevytěží Flamengo z toho alba, ostatně už proto, že se o něm kromě subskribentů Gramofonového klubu a skalních fanoušků téměř nikdo nedozví,“ napsal v recenzi Kuřete v hodinkách z května 1973 v Melodii nestor české hudební kritiky Jiří Černý. Jindy jasnozřivý kritik tady sice přisuzuje desce některé kvality a označuje ji za nadprůměrnou, přesto spíše očekává, že nahrávka upadne do zapomnění a je jen „dobrou reprezentací špičkového českého beatu“.
V době, kdy album vyšlo, bylo Flamengo de facto „mrtvou“ kapelou. Sestava, která Kuře v hodinkách nahrála, se na počátku tuhnoucí normalizace rozprchla: kytarista Pavel Fořt šel hrát k Heleně Vondráčkové a později Karlu Gottovi, baskytarista Vladimír „Guma“ Kulhánek se saxofonistou Janem Kubíkem začali hrát v divadle Semafor, klávesista a zpěvák Ivan Khunt spoluzakládal Energit Luboše Andršta, kde se mihl i bubeník Jaroslav „Erno“ Šedivý, ale oba brzy emigrovali. A Vladimír Mišík založil krátkodobý projekt Formace a postupně směřoval na sólovou dráhu.
Nadčasový materiál
Jak už to u zásadních nahrávek hudební historie bývá, stojí za jejím úspěchem řada šťastných okolností. U Kuřete v hodinkách to nebylo jinak. „Špičkoví muzikanti, jejich geniální hudební nápady a úžasná poezie Josefa Kainara,“ shrnuje lapidárně Jan Holeček, zpěvák uskupení Flamengo Reunion Session, které dává hudbě Flamenga nový život.
„To, že máme v rukou silný materiál, respektive že to je fakt dobré, jsme věřili hned od začátku,“ vzpomíná na dobu vzniku Kuřete v hodinkách baskytarista Vladimír „Guma“ Kulhánek. „V tu dobu, a vlastně ani dnes bychom nenechali jít ven něco, o čem bychom nebyli přesvědčení. A zvlášť o Kuřeti jsme byli sakra dobře přesvědčení!“
Nastupující normalizace zabránila realizovat album v původní podobě, tj. s anglickými texty, spásný nápad měl tehdy schopný producent Hynek Žalčík. Ten navrhl oslovit básníka Josefa Kainara, v tehdejším režimu prominentní osobu a předsedu normalizačního Svazu spisovatelů. S bigbítem už měl předchozí zkušenost, když napsal text pro opus Město ER Michala Prokopa, přesto o jeho angažování panovaly jisté pochybnosti. „Město ER mi připadalo takové příliš abstraktní a umělecké, což by pro Flamengo asi nebylo úplně nejvhodnější,“ vzpomínal Vladimír Mišík. Nicméně mladí rockeři a těžká váha normalizační kultury si sedli hned napoprvé a básník své texty dodal během dalších dvou setkání.
Básník Josef Kainar se vydání Kuřete v hodinkách nedožil, zemřel v listopadu 1971. Výsledné album následovalo až zhruba po roce a dokázalo si, ve vzácné kvalitativní shodě hudby i textů, udržet „dobrý zvuk“ mezi rockovými fanoušky i v letech následujících.
„Poprvé jsem desku slyšel v roce 1983 od svého profesora češtiny Jirky Podzimka. Bylo to pro mě jako zjevení,“ popisuje Jan Holeček. „Do té doby jsem Flamengo znal jako kapelu, která hraje písničky typu Poprava blond holky a Paní v černém. Jsou to skvělé skladby, ale nemají skoro nic společného se skladbami z Kuřete v hodinkách, které je svojí poetikou a hudbou zcela jinde. Více se kloní k angloamerickému blues rocku. To byl pro mě zázrak a je dodnes!“
Oprávněné návraty
Hudební materiál z Kuřete v hodinkách zůstával pevně otištěný do drážek gramofonových desek a živého provedení se dočkal jen málokdy. Kuře v plné kráse zaznělo před deseti lety, kdy Vladimíra Mišíka doplnil basista Kulhánek a kytarista Fořt. Trio původních členů Flamenga rozšířili další muzikanti a v této podobě zaznělo album naposledy v říjnu 2015.
Flamengo ale úplně neusnulo. V roce 2021 se Vladimír Kulhánek a Pavel Fořt vrátili jako Flamengo Reunion Session. Sestavu doplnil zpěvák a klávesista Jan Holeček, bubeník Jiří Zelenka a saxofonista Vladimír Secký. A prapůvodním záměrem nebylo ani tak oživování slavného alba, jako spíše připomínka období, které jeho vzniku předcházelo.
„S prvním nápadem přišla naše manažerka Petra Macháčková,“ popisuje počátky projektu Kulhánek. „Nápadu se chytil velmi nadšeně Honza Holeček a přesvědčili nejen mě o tom, že by bylo fajn zahrát si starý dobrý pecky Flamenga z let 1969–1971. Nejprve jsme hráli především repertoár z období, kdy hlavním zpěvákem byl Ivan Khunt a Kuřete jsme se jen letmo dotknuli.“
Na koncertní pódia se tak vrátila řada dobových blues rockových coverů, ale i první singl Flamenga s Vladimírem Mišíkem Týden v elektrickém městě. První vývojovou fázi Flamengo Reunion Session shrnuje v říjnu vydaný koncertní záznam Live, který formace pořídila v Malostranské besedě.
Letošní turné už bylo plně věnováno výročí Kuřete v hodinkách a uzavře se speciálním koncertem, kde se ke kapele připojí řada hostů. Uskuteční se 6. listopadu v Lucerna Music Baru v Praze.
Návraty tohoto typu nutně vyvolávají otázku, pro koho jsou vlastně určené a zda slavné období neponechat v oblasti vzpomínek. Jak se ale ukazuje, Kuře v hodinkách je živou nahrávkou i po pěti dekádách. „Je to pro nás velké překvapení, ale mimo pamětníků na nás chodí také mladší a někdy i o dost mladší generace. Postupem času přicházíme na to, že ta naše muzika je nadčasová a může být i dnes aktuální pro mladší publikum,“ nechal se slyšet Jan Holeček a „Guma“ Kulhánek přikyvuje.
„Schopnost oslovit mladší publikum rozhodně tenhle materiál má. Sami to vidíme na koncertech. Ti mladí tam nejdou pouze jako doprovod tatínků nebo dědečků. Ono je to baví, zpívají si a tančí. Proč to tak je, nedokážu říct. Možná z toho stále jde ta energie jako před padesáti lety,“ přemítá. Jedna z mladých posluchaček, která hudbu Flamenga teprve objevuje, souhlasí: „Ta deska mě při poslechu nutí k úsměvu a to je pro mě hodně důležité. A cením si i toho, jak zvukově barevné to je,“ doplňuje.
