Dílo odborníci převezli na pracoviště Kliniky nukleární medicíny Fakultní nemocnice Olomouc, kde jej podrobili měření na zařízení pozitronové emisní tomografie (PET/CT).

„Je to skvělý způsob, jak se můžu podívat dovnitř sochy, aniž bych do ní zasahoval. Zjistím, kde se nacházejí tmely a přemalby, přesná místa řezů nebo případné kovové prvky, například hřebíky,“ uvedl Surma.

Průzkum pomůže detailně odhalit stav poškození artefaktů, což je podle Surmy neocenitelné při restaurátorských pracích.

Výsledkem vyšetření sochy je tomografické zobrazení neboli 3D obrázek snímaného objektu.

Vzácné soše z konce 14. století vrátili experti původ i někdejší krásu

„Je jedno, jestli jde o pacienta, lebku či sochu, není v tom žádný rozdíl. Výhodou u neživého předmětu je možnost použití výrazně vyššího stupně ozáření, než by bylo u pacientů přípustné. Díky tomu lze velmi detailně zjistit, co se uvnitř zkoumaného objektu skrývá,“ popsal vedoucí Oddělení lékařské fyziky a radiační ochrany FN Olomouc Jaroslav Ptáček.

Surma, kterému výpočetní tomografie při restaurování pomáhá už přes dvacet let, předpokládá, že na soše bude pracovat několik měsíců.

„V současné době je exponát kvůli svému stavu nevystavitelný, po zrestaurování by vystavený již být mohl,“ uzavřel.