Radim Pánek přijel na povídání do českobudějovických Masných krámů z Jindřichova Hradce. Kdybych se ho na uvítanou zeptal, co se mu jako první vybaví, když se řekne České Budějovice, zazněla by tři jména, která zmínil později: Václav Votroubek, Antonín Vošta a Karel Strnad.
Tito pánové za první republiky provozovali v krajském městě montážní dílny na šicí stroje. Jejich jména se skvějí zlatým písmem na černých hlavách šicích strojů, které má Radim Pánek ve své sbírce vedle historických singerovek, ladovek, minerv a dalších skvostů věhlasných výrobních firem.
Radim Pánek |
„Sbírka zahrnuje přibližně 450 strojů a je největší v jižních Čechách,“ konstatuje sběratel a představuje své další „nej“: „Nejstarší šicí stroj, který jsem získal, pochází z roku 1860. Je to tehdejší kopie amerického stroje Wheeler & Wilson.“
Třeba mu sběratelské štěstí časem přihraje ještě starší úlovek, neboť historie těchto zařízení sahá až do roku 1846, kdy americký konstruktér Elias Howe sestavil první použitelný šicí stroj. „To bych byl šťastný, protože stroje z 19. století se už objevují málokdy,“ hodnotí současnou situaci.
Přesto exponáty z předminulého století tvoří přibližně třetinu jeho sbírky. Jsou mezi nimi i unikáty, jež vypovídají o historii české společnosti. „Například právě ten z roku 1860. Je typově shodný s šicím strojem, který přivezl roku 1863 do Prahy Vojta Náprstek ze světové výstavy v Londýně a předváděl ho pak v dámském spolku,“ uvádí sběratel.
Zatímco nejstarší časová hranice jeho sbírky se může ještě posunout do minulosti, ta opačná je stanovená pevně: začátek 70. let 20. století. „V té době už design opustil zvyklosti, které provázely historii šicích strojů od jejího začátku. Zároveň se přestávaly vyrábět elektrické šicí stroje s alternativní možností šlapacího pohonu,“ říká Radim Pánek, ale ne s nostalgií.
Snaha po pokroku je totiž s historií šicích strojů nedílně provázána. A když už je řeč o elektřině – výrobci se velmi brzy nehodlali smířit s dosavadním pohonem svých zařízení pomocí lidské síly, kdy se švadleny při šití buď nohama opíraly do šlapadla, anebo stroj roztáčely ručním setrvačníkem.
Elektrický už v roce 1889
„Zní to až neuvěřitelně, že první šicí stroj na elektřinu uvedla na trh americká firma Singer už roku 1889. Počítalo se s tím, že majitel nebude mít k elektřině přístup, proto byl stroj opatřený i šlapadlem,“ dozvídáme se zajímavost.
Radim Pánek takovou raritu ve sbírce nemá. Nástup elektřiny může doložit na šicích strojích od 30. let 20. století. „Sehnal jsem ale několik speciálních elektrických motorků z přelomu 19. a 20. století. Daly se jimi po určitých úpravách osadit stroje na šlapací pohon,“ podotýká.
Jeho sběratelský zájem se zaměřuje i na výrobky, které s přelomovým zařízením souvisí jen tematicky. Například hračky v podobě maličkých šicích strojů. Dvě takové pokládá na stůl na ukázku, protože přinést do Masných krámů ten standardní by bylo obtížné.
„I tohle jsou vlastně šicí stroje,“ vysvětluje. „Mají ruční pohon, tedy na kličku. Vede jimi vrchní nit, takže se na nich dá stehovat. Spoje, které se při takovém stehování vytvoří, se pak snadno z látky vytáhnou a malá švadlenka si může hrát znovu.“
Stáří hraček je přibližně sto let, typově pocházejí z Německa, ale výrobce se nepodařilo zjistit. A tak místo toho zkusíme zjistit kořeny sběratelské vášně Radima Pánka.
„Asi to bude tím, že jsem dětství prožil v 70. a 80. letech minulého století,“ pátrá v paměti. „Řada nových věcí byla nedostatková, peněz málo. Proto maminky šily, taťkové kutili a nás děti snad všichni rodiče nabádali, abychom se k věcem chovali šetrně. Dokud věci sloužily, nepořizovaly se místo nich nové.“
Tuto filozofii přijal za svou a už jako dospívající ji dovedl do vyšší úrovně tím, že nefunkční věci využíval k vyzdobení bytu. Jeho životním štěstím je, že si našel partnerku Zuzanu, která má pro tyto snahy pochopení.
Začalo to v Rakousku
A šicí stroje? Začalo to takhle: „V létě roku 2000, těsně před svatbou, jsme si vyjeli na bleší trh do rakouského městečka Eggern, blízko české hranice. V přepočtu za pouhých 250 korun tam byl k mání kompletní šlapací stroj značky Mundlos. Fascinovalo mě, že funguje jen díky šlapání.“
Postavil ho pak vedle stěny v obýváku a zjistil si o něm, že pochází z 20. let 20. století. „Asi po čtyřech měsících jsme jeli na stejný blešák znovu,“ vzpomíná. „Tentokrát tam na mě čekal podobně starý Bobbin od vídeňské firmy Moritz Jacobi. Hned jsem si ho představil v obýváku, jak tam bude vytvářet protějšek stroji Mundlos.“
Pak přišli na návštěvu příbuzní a uviděli, jak Bobbin s Mundlosem zkrášlují domácnost. Brzy nato přivezli novomanželům staré stroje, kterých tehdy ještě bylo plno po půdách a sklepech. „Nejdřív jsem z nich vyráběl stoly pod kytky na zahradu, ale najednou mi přišlo líto ničit tak hezké věci. Začal jsem o ně pečovat, shánět informace a další historické kousky,“ popisuje Radim zrod svého sběratelství.
Pohltilo ho to natolik, že se mu o starých strojích i zdálo. V obýváku postupně vznikla rozsáhlejší domácí expozice, která tam ovšem ukončila svou působnost v roce 2007. „Před narozením prvního syna mi manželka řekla: A dost, ty stroje půjdou pryč. Nešly daleko – útočiště nalezly ve vytápěné garáži a dál se tam rozrůstaly,“ vypravuje spokojeně.
Z babiččina bytu je muzeum
V té době už zvládal stroje renovovat. První rady, jak je čistit a provádět na nich základní opravy, mu dala jeho babička. Zbytek se naučil porůznu. „Babička, která v našem rodinném domě bydlela v přízemí, mi řekla: Až tady jednou nebudu, udělej si z mého bytu muzeum. A to se pak také stalo. V prvním patře bydlí naše rodina, v přízemí je expozice,“ oznamuje nadšenec.
Nikam jinam už je stěhovat nehodlá. Do prostor v přízemí se vejde ještě asi padesátka exponátů. „Rád bych sehnal raritní kousky, na které jsem ve správnou dobu neměl dost peněz nebo mi je někdo vyfoukl před nosem. Třeba šicí stroj Lada 5. Ve 40. letech minulého století jich soběslavský podnik Lada vyrobil plno pro trh Jižní Ameriky a Sovětského svazu, ale v naší republice na ně narazíte naprosto výjimečně,“ prozrazuje Radim Pánek, na co má políčeno.
Jeho expozice sídlí v rodinném domě Na Piketě 543 v Jindřichově Hradci. Sběratel tam provádí ve volném čase, proto je třeba ho předem telefonicky kontaktovat na čísle 602 476 327.
