RECENZE: Co když to bylo jinak, zkoumá Oběť, kterou poslali za Oscarem

Pro tuzemské diváky může být doporučením jméno režiséra Michala Blaška, podepsaného pod televizním Podezřením či Případy 1. oddělení, nosný základ však tkví ve scénáři rovněž slovenského rodáka Jakuba Medveckého.

Ačkoli používá prvky krimi a sociální studie, hlavní drama se odehrává v mysli hrdinky, ukrajinské matky samoživitelky, která pro sebe a syna hledá nový život na českém maloměstě.

Rozbuškou se sice stává chlapcovo zranění, které jej připravilo o nadějnou sportovní dráhu, hledání pachatelů mezi Romy však sám divák brzy vyloučí coby neslučitelné s dnešní korektností.

6 fotografií

A když se naznačí, že vše mohlo být jinak, nositelkou tajemství i těžkého dilematu se stává právě hochova matka v podání výtečné Vity Smačeljukové. V podstatě celé vyprávění, ztišené a komorní, jež svou naléhavost buduje bez efektů, se odvíjí z její perspektivy, jen s nejnutnějšími slovy.

Ať shání noční odvoz za synem do nemocnice, nebo si ve vypjatém střetu s romským výrostkem stěžuje na vytopený byt, vždy je rezolutní, pevná, navenek bez emocí – na rozdíl od výbušné, ale neméně bojovné romské matky z paneláku, kde si děti hrají u popelnic a vymlácené sklo auta zavání výhrůžkou.

Od chvíle, kdy Ukrajinka vystoupí v televizi, už není návratu. Stává se svého druhu celebritou, z čehož jí plyne spousta doposud nedostupných výhod, ale současně i zneužívaným symbolem, na který se nabalují lidé sledující vlastní cíle reklamně pokrytecké charity, od místní starostky přes developera až po aktivisty s neonacistickou nálepkou.

Tady už se Oběť dostává na tenčí led kazatelského schematu, podobně jako na půdě uprchlického centra. Ale tam, kde se drží vnitřního váhání a rozhodování hrdinky obdařené veřejnou fasádou přistěhovalecké mučednice, stupňuje Oběť svou sílu.

I proto, že veřejný „případ“ jejího syna strhne demagogickou lavinu, kterou už přes finální marný pokus nedokáže zastavit, i kdyby nakrásně chtěla. A chce vůbec?

Když vydírání kvůli závazku mlčení naleptá i vztah potomka k mamince, dosáhne Oběť vrcholného účinku. Po etnické stránce se k řešení neposune, zas až tolik odvahy nemá.

Ale rozhodně je to film inteligentní, dobře natočený a šikovně uzpůsobený aktuální tematické poptávce mezinárodních festivalů. Ovšem s běžným většinovým publikem to asi bude mít těžší.