Vítejte na Tribuně Františka Veselého
Byl to právě František Veselý, kdo se v květnu 2008 symbolicky dotkl jako první míče na trávníku nově otevřeného stadionu. „Čestný výkop v novém Edenu byl jedním z nejkrásnějších okamžiků. Až mi bude sedmdesát, přál bych si tady odehrát svou benefici,“ vyprávěl. Přání se mu bohužel už nesplnilo. Jeho památku bude ale dál všem slávistům připomínat Tribuna Františka Veselého.
Křtu se přímo na hrací ploše zúčastnil předseda představenstva Jaroslav Tvrdík a František Veselý mladší.
„Jsem pyšný za tátu, že se toho dočkal, protože si to zasloužil. Je to opravdu velký slávista, vždycky byl a vedl k tomu celou rodinu. A já jsem teď šťastný, že ta tribuna existuje, že to bylo takhle vymyšleno. Z nebe je asi fakt šťastný, že má takovou poctu na Slavii na stadionu, který miloval. Miloval klub a dostalo se mu takové pocty, určitě by byl hrdý,“ vzpomíná na syn legendárního křídelníka Slavie.
Fanoušci následně rozvinuli po celé délce tribuny plachtu zvěčňující Josefa Bicana, Františka Pláničku a Františka Veselého. „Musím vyjádřit obdiv nad choreem. Bylo fantastické. Měl jsem možnost chvíli pozorovat přípravy na tribunách a je neuvěřitelné, kolik práce do těchto akcí putuje. Všem, kteří se na jeho organizaci podíleli, chci poděkovat,“ smekl na pozápasové tiskové konferenci Jindřich Trpišovský.
František Veselý
František Veselý je rekordmanem v počtu zápasů odehraných v dresu Slavie, připsal si jich 920, odehrál nejvíce ligových utkání ze všech slávistů 414, což jej řadí i k elitě celé české či československé ligové historie. V období let 1965 až 1968 odehrál sto ligových utkání v řadě, což je také rekordní počin. Je členem významné slávistické dynastie, sešívaný dres oblékal jeho otec, jeho syn František i jeho dva vnuci.
František Veselý se narodil 7. prosince 1943. Jeho táta oblékal dres Slavie, když mu bylo šest. Chodil s ním mezi hráče a ještě, než si ho vyhlédl trenér Seifert na „uličním turnaji“ do žáků, už byl František II. slávistického „vyznání“. Po celý život to byl slávista „tělem i duší“. V žákovském áčku se potkal s budoucími slávistickými ligisty (Hynek, Ženíšek, Vosátka, Tesař – pozdější švagr). Ale došlo k rozkolu o dalším směřování mládežnického fotbalu v klubu mezi trenérem Seifertem a vedením tehdejšího Dynama. Seifert odešel pracovat do mládežnické Dukly a s ním šel i Veselý. S Duklou si zahrál Pohár mistrů (na Borussii Dortmund oslnil při výhře 3:1) a vyhrál ligový titul 1964. „Domů do Edenu“ se vrátil společně s posilami Kadrabou a Píšou k 1. lednu 1965 a pomohl vybojovat návrat do ligy.
Deset let se říkalo mezi soupeři o zápasech v Edenu: „kdo udrží Frantu Veselého, udrží celou Slavii.“ Stal se vítězem Českého poháru 1974 v roli kapitána, byl mistrem Evropy 1976 s reprezentací, byl idolem a oddaným klubistou. Končil v létě roku 1980, po pětadvaceti letech strávených v červenobílém dresu šel opačnou cestou co Pepi Bican – do Rapidu Vídeň.
