09.11.2022 13:21

Shakespearova Bouře poprvé ve Zlíně

Magickou hru Bouře nejslavnějšího světového dramatika Williama Shakespeara, která dosud ve Zlíně uvedena nebyla, režíroval v Městském divadle Zlín jeho nový ředitel Josef Morávek v překladu Jiřího Joska. Premiéra v komorním Studiu Z se uskutečnila v úterý 18. října. Na pátek 11. listopadu plánuje zlínské divadlo slavnostní premiéru.

Josef Morávek si přál tuto hru režírovat již mnoho let. „Jsem rád, že mě umělecký šéf Patrik Lančarič vyzval k režii právě Bouře. Tajuplné hře o podobách svobody, po které všechny postavy touží. Hře o tom, že podstatou života je neustálá proměna.“ říká před premiérou režisér.

V roli Prospera uvidí publikum Marka Příkazkého. Prosperovu dceru Mirandu hraje Milana Gorská, prince Ferdinanda Adam Kořán, oba jsou čerstvými absolventy JAMU.

Tamara Kotrbová, která vystoupí jako Ariel, říká:„Ariel je bytost magická, nadpřirozená, neviditelná. Setkat se s ním je možné jen tehdy, když v něho uvěřím já, moji kolegové a samozřejmě i diváci. Bouře je pro mě hra především o osvobozující síle odpuštění.”

Může alžbětinské divadlo oslovit současného diváka? „Každá doba a každý tvůrce hledá v Shakespearovi jiné poselství a smysl hry,“ říká dramaturg Vladimír Fekar. „Originální název – The Tempest - nemusí označovat pouze bouři, vichřici, smršť, ale v přeneseném slova smyslu také vřavu, zmatek, chaos, nepohodu, v názvu je i alchymistická dimenze hry. Za Shakespeara odrážela i rozšířenou víru v magii, vzrušení z objevů nových exotických zemí a nesouhlas s uzurpací moci,“ doplňuje dramaturg.

Shakespearovské inscenace s výrazným výkladem i scénografií mají ve Zlíně dlouhou tradici. Diváci se mohli v posledních dvaceti letech setkat s Večerem tříkrálovým, Hamletem, Králem Learem, Romeem a Julií, Kupcem benátským, Othellem či Zimní pohádkou.

„Bouři rozehráváme, vyvoláváme v komorním prostoru Studia Z. Vzniká hravé, imaginativní představení s prvky pohybového a tanečního divadla. Proto jsem sestavil tým z divadelníků s odlišnými zkušenostmi a metodami práce, ale kterým je společná otevřená pozornost pro to, co v prostoru zkušebny vzniká. Dramaturgie je doslova kolektivní. Herci se výrazně podíleli na dnešním čtení situací i motivů postav, se kterými si v pravém smyslu slova hrají, hojně používáme kouzelné slovo JAKO. Zkoušení probíhalo v tvořivé bouři a doufám, že tato energie při představeních zůstane,“ doplňuje režisér Josef Morávek.

Hana Geržová, pohybová pedagožka a choreografka o Bouři: „Každá ‚bouře' v nás nebo kolem nás je vítána. Vede-li ke svobodě, autenticitě a růstu vlastního já. Nechává naše těla proplouvat za nás a za naše pocity. Hledáme skrze ni možnosti, cesty i odpovědi. Prostor i čas je otázkou prožitku ‚tady a teď'. Hrajeme si, hledáme, objevujeme, osvobozujeme se od sebe samých. To je bouře. Pravdivost těla a pohybu je nad všechna slova. Když ‚tančím, pohybuji se', má duše promlouvá. A to je vždy bouře.“

Na inscenaci se všestranně podílí Igor Dostálek, herecký pedagog JAMU a herec divadla Kjógen: „Nápady nevznikaly u stolu či ve vlaku, ale nejčastěji přímo na jevišti a zpravidla za přítomnosti celého ansámblu. Tato na společný čas i neustálou pozornost extrémně náročná metoda dokázala pěkně prověřit nervové systémy nás všech – ale odměnou byla očistná bouře kreativity, originálních řešení a osobitých pojetí… Klobouk dolů před kolegy z MDZ a velký dík za odvahu směrem k režii.“

Autor scény a kostýmů je Jaroslav Čermák, který před lety ve Studiu Z vytvořil pro inscenaci Píseň písní v režii Josefa Morávka svou první scénu, k inscenaci říká: „Naše Bouře? Úcta. Respekt.“

Hudební autorství patří Milanu Nytrovi (autor hudby a scény k inscenaci Frankenstein), který herce rozezpíval a rozehrál na různé hudební nástroje. Diváci se tak mohou například těšit na „souboj dvou kytar“ v podání Marka Příkazkého a Adama Kořána, kteří se hudbě věnují i mimo divadelní svět. „Pro mne je naše Bouře pokusem vystopovat, rozluštit a přenést emoce zapsané v mnohavýznamovém a tajemném textu do komorního prostředí a do současné chvíle,“ odpovídá Milan Nytra.

MD Zlín

 

Autor článku: Hana Vondrášková; Foto: archiv divadla