Hlavní obsah

Jihovýchod Evropy není tak zparchantělý jako západ, říká šéf Emma Capital

Foto: Emma Capital, Seznam Zprávy

Investiční ředitel Emma Capital Pavel Horák.

Reklama

Podle Pavla Horáka, investičního ředitele Emma Capital, není v zemích bývalé Jugoslávie či Rumunsku sociální systém tak rozbujelý a zaměstnanci tak rozmazlení.

Článek

Investiční skupina Emma Capital, která patří současnému šéfovi PPF Group Jiřímu Šmejcovi, bude mít na konci roku hodnotu zhruba miliardu eur (25 miliard korun).

Podle investičního ředitele Emma Capital Pavla Horáka, se kterým SZ Byznys přináší rozhovor, skupině pomohly i vysoké ceny energií, protože vlastní energetické a distribuční společnosti na jihovýchodě Evropy.

Co se změnilo v Emma Capital po nástupu Jiřího Šmejce do čela PPF?

Myslím si, že jsme se vrátili někam zpátky do roku 2013 až 2016, kdy se Jiří věnoval víc Home Creditu. Postupem času se tam jeho role v zmenšila a zhruba od roku 2018 byl zase víc v Emmě (generálním ředitelem splátkové firmy Home Credit byl od roku 2005 do roku 2018, pozn. red.).

Takže jsme se vlastně vrátili tam, kde jsme byli na začátku. Jsme neustále v kontaktu, nicméně jednotlivým projektům se Jiří konkrétně nevěnuje. My máme poměrně dost partnerů a mezi ně jsou projekty rozdělené. Tak to bylo vždycky. Jiří na ně vždycky především dohlížel a teď se na tuto supervizi vysloveně omezuje. Má toho nad hlavu.

Jak je teď vlastně investiční skupina Emma Capital velká?

Z pohledu konsolidované hodnoty majetku si myslím, že se po tomto roce budeme pohybovat někde okolo miliardy euro (25 miliard korun, pozn. red.). Je to samozřejmě po odečtu zadlužení.

Emma Capital je na první pohled velmi nesourodý konglomerát firem, od Home Creditu přes energetickou infrastrukturu v Rumunsku a Moldavsku až po maríny u Středozemního moře a kuchyně v Německu. Propojuje je vůbec něco?

Společným jmenovatelem všeho je orientace na koncového zákazníka, určitou masu lidí. To znamená, že všechny naše byznysy mají společné to, že někde na konci je fyzická osoba. Snažíme se také, aby nebyly dotované nebo závislé na státních zakázkách – byť naše energetické i sázkové firmy jsou regulované.

Pavel Horák (50)

  • zlínský rodák vystudoval Ekonomicko-správní fakultu na Masarykově univerzitě v Brně a finance na pražské Vysoké škole ekonomické,
  • začínal jako auditor v poradenské firmě Deloitte & Touche,
  • v roce 2001 nastoupil jako finanční ředitel v televizi Nova,
  • v roce 2006 odešel do skupiny PPF Group, kde působil jako finanční ředitel (CFO) celé skupiny,
  • od roku 2012 pracoval jako finanční ředitel Home Creditu,
  • v roce 2014 se stal investičním ředitelem a zároveň partnerem ve skupině Emma Capital,
  • podílel se na akvizicích loterijních a gamingových firem v Řecku, Česku, Rakousku, Itálii a Chorvatsku.

Budete teď víc spolupracovat s PPF? Začali skupovat firmy na pronájem jachet, vy konsolidujete maríny kolem Středozemního moře.

Programově určitě ne. Není to tak, že vstupem Jiřího do role generálního ředitele PPF bychom začali plánovat společné projekty. V podstatě by nemělo dojít k žádnému posunu.

To, co jste teď zmínil, je zajímavá oblast. Měl jsem s Didierem Stoesselem z PPF (nový investiční ředitel, pozn. red.) asi dvě, tři diskuse, zda bychom v této oblasti neuměli najít nějaké průsečíky. Zatím je to bez závěru.

Ale to jste jako náhodou natrefil na jedinou takovou oblast. A dokonce i tam bych řekl, že pravděpodobnější dnes je, že ten společný průsečík nenajdeme. Že jsme prostě pro PPF příliš malí…

Proč je pro vás nákup malých přístavišť v Chorvatsku vlastně zajímavý?

Maríny jsou takový náš odskok směrem k nemovitostem, kde ale nejde o čistokrevné nemovitosti. Je to taková defenzivní investice s menším požadavkem na výnos. A nezastírám, že za zrodem celé myšlenky je tak trošku i moje hobby, protože posledních deset let trávím námořním jachtingem asi tři týdny ročně. Dva z nich na offshorových regatách ve Středozemním moři.

Nejsou to závodní regaty, které se jezdí na malém prostoru, ale dálkové závody. Například jarní Velikonoční regata se jede na dvě etapy: z Murteru do Dubrovníku a pak zpátky. Každá etapa tedy měří 170 námořních mil, což je asi 330 kilometrů. Posádky jachet mají od šesti do devíti lidí.

V zásadě platí, že když se v byznysu věnujete oblasti, ze které máte radost, potom to zpravidla dopadá líp, než když podnikáte v něčem, o co nemáte zájem, vlastně to nechcete a nemáte to rád.

Chcete tedy vytvořit soubor marín kolem Středozemního moře?

Trh s marínami, na který byste přišel a nakupoval, v podstatě neexistuje. Z tohoto pohledu je to ve srovnání s nemovitostmi typu kancelářských budov poněkud složitější.

Každá akvizice je pak v něčem unikátní. Jedna marína měla třeba provozní problémy, další zase měla potíže v právní oblasti. Takže se díváme kolem sebe, kupujeme jednu marínu po druhé a v konečném důsledku se je snažíme postavit do nějaké unifikovanější skupiny typu D-Marin, což je skupina, kterou vlastní investiční holding CVC, nebo ACI, což je zase skupina polostátních marín v Chorvatsku.

Jsou tam nepochybně synergie, protože je spousta činností, které jedna marína neuživí. Ale když máte tři, čtyři maríny, je to už jiné a vy si pak tyhle činnosti nemusíte najímat zvenku za větší peníze. Máte na to vlastní lidi, které sdílí celá skupina.

Naše dlouhodobá obchodní myšlenka v podstatě je, že počet jachet dlouhodobě roste a všechny ty lodě musejí někde stát. Mimochodem: trochu se to shoduje s myšlenkou, kterou má PPF ohledně pronájmu jachet.

Vy máte i energetické distribuční společnosti Premier Energy v Rumunsku a Moldavsku. Jaký má na ně vliv ruská invaze na Ukrajinu?

V energetickém segmentu nám současná situace samozřejmě pomohla – stejně jako všem ostatním. Rumunsko se nevydalo cestou windfall tax jako Česko, ale cestou cenových stropů a maximálních marží prodejců. Tato regulace v průběhu roku postupně utahuje šrouby. Z toho vyplývá, že to nejziskovější období je už za námi.

Další věc je geopolitická situace, kterou neovlivníme. Je například otázka, co se stane v Moldavsku. A konečně: jasné není ani to, co bude obecně s distribucí plynu v nějakém delším časovém horizontu. A to je také jeden z důvodů, proč skupinu Premier Energy diverzifikujeme.

Tady je důležité říct, že se Premier Energy dnes zabývá prodejem a distribucí elektrické energie v Moldavsku, prodejem a distribucí plynu v Rumunsku a novinkou z minulého roku je, že v Rumunsku také vyrábíme elektřinu z obnovitelných zdrojů. K tomu tam máme i společnost, která, řekněme, spravuje energii z obnovitelných zdrojů i od dalších drobných producentů. Takže Premier Energy vlastně dnes stojí na třech nohách.

To, že se i v Rumunsku posouváme od zaměření čistě na plyn směrem k výrobě elektrické energie, ale neznamená, že bychom se distribuce a prodeje plynu vzdávali. V tom segmentu zůstáváme, a dokonce jsme letos udělali malinkou akvizici. Ale důležitost té třetí nohy v rámci celé skupiny prostě roste.

Co je Emma Capital

  • Emma Capital je soukromý investiční holding založený v roce 2012 Jiřím Šmejcem. V posledních letech se zaměřuje především na trhy v Evropské unii, ale působí i na dalších trzích v Evropě a Asii. Obvykle hraje aktivní roli ve společnostech, v nichž získá majetkový podíl, a podílí se na jejich řízení, rozvoji a případné restrukturalizaci. Investiční prioritou společnosti Emma jsou maloobchodní a zákaznicky orientované společnosti.
  • Finanční služby: menšinový podíl ve splátkové firmě Home Credit, dále Air Bank a pojišťovací startup Rixo.
  • Herní průmysl: menšinová část v chorvatské firmě SuperSport a další malé firmy z Rumunska a Německa.
  • Energetické distribuční a prodejní firmy: působí v Rumunsku a Moldavsku a spadají pod Premier Energy.
  • E-commerce: online byznys a související logistika, například MailStep či Favi.

Proč jste se vlastně od začátku soustředili na tento region – Řecko, Rumunsko a v poslední době i Moldavsko, což je z našeho pohledu extrémně exotická země?

V roce 2012, kdy vznikla Emma Capital, bylo Řecko v největší krizi. Jiří Šmejc měl pocit, že to s sebou nese investiční příležitost a dal dohromady velké konsorcium, které koupilo rozhodující podíl v OPAP (největší řecká sázková firma, pozn. red.). Stát ho totiž musel v rámci restrukturalizačních opatření prodat.

Taky investoval do akcií Piraeus Bank, kde postupně vznikla velká ztráta.

Ano, Piraeus Bank tam byla také, v té původně držela podíl PPF a ten následně v rámci rozdělení přešel na Emmu. Dá se ale říct, že v názoru na atraktivitu investic v Řecku se v té době Jiří s Petrem Kellnerem rozcházel. Jiří tam cítil velkou příležitost.

Kdybych to řekl globálněji, Řecko začalo nějakou oportunistickou akvizicí a podobné to bylo i v Rumunsku. Co se týče Moldavska, rozhodně to nebylo tak, že bychom chtěli cíleně jít do Moldávie. Ale i tady se nám naskytla dobrá příležitost a země má poměrně silné vazby na Rumunsko – takže pro nás to vlastně tak trochu bylo jako expanze z Rumunska.

Obecně jsme o každé z těch zemí vedli nespočet vnitřních diskusí. Ale celý ten region nám přijde podobný tomu, co známe odsud. Myslíme si, že z určitého pohledu ještě není tak zparchantělý jako západní Evropa.

V jakém smyslu? Zákazníci nejsou tak nároční?

Ne, to ne. Myslím spíš ve smyslu zaměstnanců, rozmazlenosti sociálního systému, rozmazlenosti odborů, pružnosti těch firem a podobně. Osobně například vidím paralelu mezi zeměmi bývalé Jugoslávie a situací v bývalém Československu s desetiletým zpožděním. Rumunsko, Moldavsko nebo Bulharsko samozřejmě nebyly součástí bývalé Jugoslávie, ale ty paralely tam jsou také.

Další věc je, že se nám v tom regionu dobře operuje. Je to nejspíš proto, že to jsou země bývalého východního bloku, které si prošly komunismem a socialismem a do nějaké míry se poučily. Tak jako my.

Řecko sice není bývalý východní blok, nicméně když se na to podíváte geograficky, tak je to stejným směrem. Řecko je ve spoustě věcí specifické, ale jakmile se tam jednou zabydlíte a pochopíte jejich mentalitu, tak se tam z byznysového pohledu také operuje dobře.

Počítáte s tím, že Moldavsku o majetek můžete přijít? Například díky ruské rozpínavosti?

Jak jsem říkal: my to neovlivníme. Ano, může se to teoreticky stát, ale je to věc, která z našeho pohledu představuje vyšší moc. Nepřipravujeme se na to, nechystáme žádné exitové scénáře, nic takového. Prostě operujeme a budeme operovat tak, jak jsme operovali doteď.

Máte v Moldavsku nebo Rumunsku problém s dodávkami plynu? Jste v Rumunsku největší distributor.

Jsme distributor, ale zároveň jsme i maloobchodní prodejci. Ten problém se nás týká, ale na rozdíl od jiných společností operujících v jiných zemích v podobném segmentu jsme nepostupovali tak, že bychom spekulovali a dokupovali plyn pro zákazníky na poslední chvíli.

My jsme měli zajištěné dlouhodobé dodávky, které pokrývaly to, co jsme prodávali. A díky tomu jsme na celé té situaci vydělali. Protože když ceny začaly dramaticky růst, tak se spotřeba zákazníků trošku snížila a my jsme své přebytky prodávali za tržní ceny. Byli jsme tedy v úplně v opačné situaci než firmy, které spekulovaly na ty nákupy na poslední chvíli.

Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.

Reklama

Doporučované