Precizní řemeslná stránka, vtahující nás do bitevních scén
Dramaturgická zkratkovitost původního literárního tvaru a psychologická neprokreslenost postav
6 /10
Sto čtyři let od ukončení první světové války a devadesát tři let od vydání stejnojmenného slavného protiválečného románu Ericha Marii Remarqua se objevuje jeho v pořadí třetí filmová adaptace a první, kterou iniciovali němečtí producenti. To, že ty předchozí dvě natočili Američané, byl dle režiséra filmu Edwarda Bergera jeden z hlavních důvodů, proč přistoupit k nové verzi, která v kontextu války na Ukrajině získává na aktuálnosti.
První filmová adaptace se objevila rok po vydání knihy, v roce 1930 a ze čtyř oscarových nominací proměnila tu hlavní pro nejlepší film a Lewis Milestone i tu režijní. Druhá verze pochází z roku 1979, vznikla v britské koprodukci a byla oceněna Zlatým glóbem v kategorii nejlepší televizní minisérie/film. Její televizní původ byl patrný v menší výpravnosti válečných scén, ale ideu díla tato civilní adaptace s důrazem na psychologicky věrohodné vykreslení portrétů vojáků nesla velmi dobře.
Nová adaptace s tou první sdílí strhující bojové sekvence, u té první pochopitelně na svou dobu, s tou druhou natáčení na území České republiky, tehdy Československa. Premiérově se film představil v září na festivalu v Torontu, na konci října ho pak streamovací platforma Netflix uvolnila svým předplatitelům. Že německá kinematografie tomuto filmu věří, o tom svědčí, že se stal jejím kandidátem na Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Spektakulární bojové scény
Jeho režisér a spoluscenárista Edward Berger na něm prokazuje svou poučenost hollywoodskou kinematografii co do míry její efektnosti a opulentnosti. Předkládá nám intenzivní, dlouhé záběry, zachycující hrůzy tehdejší zákopové války.
Kamerové hrátky mohou evokovat ty z filmu 1917, přičemž ale kameraman James Friend rozhodně není tak koncepční co do organizace prostoru jako Roger Deakins. Kouřově zabarvená obloha splývá s barvou bojiště coby místa, kde člověk ve válečné řeži dává průchod základnímu instinktu přežití. Osudná kulka může přiletět odkudkoliv a přežití jedince se ukazuje být dílem náhody.
Ve vyobrazení krutostí války se Berger nedrží zpátky, jenom jsem se nemohl zbavit dojmu, že třeba ve scéně, kdy ke slovu přijdou tanky i plamenomety zároveň, dostává bitevní pole až příliš spektakulární nádech, jak z počítačové hry nebo zombie hororu.
Práci maskérů, kostymérů, kameramana i těch, co se podíleli na výpravě, je ale třeba pochválit. Stejně jako zvukovou stránku filmu, která i v relativně klidných pasážích za pomocí hudebního motivu dává na srozuměnou, že ke změně tohoto stavu může dojít velmi záhy.
Kolečko ve válečné mašinérii
Řemeslná stránka je precizní, horší už je to se samotným uchopením předlohy. Ctím právo tvůrců nacházet v ní nějaký nový kontext, nebo jí dát jiné směřování. V tomto případě jde o perspektivu politickou nebo diplomatickou, která zesiluje jedno z témat filmu, jímž je kontrast mezi těmi, kdo o válce rozhodují a kdo v ní díky jejich rozhodnutím zbytečně umírají.
Dobře to zrcadlí závěrečná scéna, kdy je podepsána mírová dohoda, která má vstoupit v platnost 11. 11. 1918 v 11 hodin a německý generál přesto čtvrt hodiny před jejím vstupem v platnost nařídí zbytečný útok na francouzské pozice, který má za následek jen zmařené životy těch, co by se jinak konce války dočkali.
Nejsilnější témata knižní předlohy, jako je zprvu nacionalistické nebo dobrodružné nadšení studentů jít do války, vystřídané deziluzí z jejich „první práce, kterou byla výroba mrtvol“, jejich postupný psychický rozklad v důsledku toho, otupění a neschopnost zařadit se zpět do společnosti, se dobře zrcadlí na vývoji hlavní postavy Paula Bäumera (Felix Kammerer).
Remarque popsal jako aktivní účastník první světové války v románu pocity ztracené generace, která své ideály a životní plány zmarnila v jejích zákopech. Vylíčil nikoliv hrdinství těchto vojáků, ale utrpení a beznaděj, jíž si prošli.
Kniha je vyprávěna z pohledu Paula, což film opouští. Je nadále jeho hlavním hrdinou, ale ono osobní, intimní měřítko pohledu na válečné události tu mizí. Tuto změnu perspektivy dobře dokládá úvodní scéna, v níž vidíme, jak vojenské známky padlých vojáků i jejich zkrvavené uniformy putují z bojiště přes pradleny k novým odvedencům.
Jedinec je tu součástí válečné mašinérie, v níž vzhledem k tomu, že se příběh odehrává v posledním roce války, jedna strana musí nakonec uznat, že prohrává a přijmout kapitulaci. K tomu vedou diplomatická jednání s Francouzi, jež za německou stranu vede ministr Erzberger (Daniel Brühl). Postava, která v knize nebyla přítomná a která tu oproti generálům zastupuje hlas diplomatického řešení válečného konfliktu.
Nevyprofilované postavy
Vojáci, umírající v zákopech, jsou pěšáci těchto mocenských her. Scénář filmu nám ale bohužel neumožňuje se k nim, s výjimkou Paula a „Kata“ Katczinského (Albrecht Schuch), přiblížit. Proto když umírají Paulovi spolužáci, s nimiž do války nastupoval, nevyvolává to v nás patřičný emoční dopad. Stávají se dalšími položkami v měsíční krajině, poseté mrtvolami.
O generaci starší Kat se stává pro Paula ve válce parťákem, průvodcem i jakousi otcovskou figurou, k níž se vztahuje. Výraznější roli tu má ještě Tjaden, ale jinou než v knize. Tím, jak scenáristé přeskakují pasáž výcviku a vrhají postavy rovnou do bitev, nedávají jim šanci se vyprofilovat.
Podobně zachází i s dalšími klíčovými scénami z knihy. Jedna z těch nejsilnějších, kdy je Paul konfrontován s pomalým umíráním francouzského vojáka, kterého předtím pobodal a uvědomuje si blízkosti smrti, jež nenosí uniformy, tu je, jiná působivá z jeho dovolené, kdy navštěvuje rodinu a uvědomuje si proměnu a odcizenost, jíž prošel, tu absentuje.
Filmu chybí ono psychologické předivo, za pomocí něhož Paul či jiné postavy vyhodnocují hrůzy války a jejich dopad na ně. Tvůrci se namísto toho zaměřují na naturalistické vylíčení těchto hrůz, kdy jsou vojáci umístěni v klaustrofobických zákopech, z nichž jsou jednou za čas posíláni na smrt. Bez nějakého výraznějšího pohybu na bojišti.
Dramaturgická zkratkovitost původního literárního tvaru i psychologická neprokreslenost postav má za následek, že nová adaptace Remarquova románu ve výsledku působí vnějškově sice efektně v obnažení brutality a nesmyslnosti válečné mašinérie, ale ne v tom, co by nám měla říci o dopadu na její aktéry. Tady zůstává plochá a emočně odtažitá.
Na západní frontě klid
- Žánr: válečný
- Původní název: Im Westen nichts Neues
- www.netflix.com/cz/title/81260280
- Německo / USA, 2022
- Scénář: Ian Stokell, Lesley Paterson, Edward Berger (předloha Erich Maria Remarque)
- Režie: Edward Berger
- Hrají: Felix Kammerer, Albrecht Schuch, Moritz Klaus, Aaron Hilmer, Adrian Grünewald, Edin Hasanović, Daniel Brühl, Devid Striesow
- Distribuce: Netflix
- Distribuční premiéra v ČR: 28. 10. 2022
Netflix je populární streamovací videoslužba. Kromě filmů, seriálů a dokumentů, které nakupuje, produkuje i svůj vlastní obsah. Nechybí ani mnoho populárních českých filmů, velká část zahraniční produkce obsahuje české titulky, některé tituly mají i český dabing.