Roman Přikryl: Nemůže se nám stávat, že budeme mít výpadky. Vsetín patří výš

V minulosti na Vsetín jezdil jako soupeř, nyní Roman Přikryl obléká zelenožlutý dres. „Zvykl jsem si poměrně rychle. Byl jsem tu už od letní přípravy, kdy jsme se na Vsetín přistěhovali, protože jsme nevěděli, kde budeme rodit. Po měsíci se nám na Valašsku narodila holčička,“ vypráví sedmadvacetiletý útočník v polovině listopadu, kdy Chance liga nabrala rychlý spád. Jak se ohlíží za posledním duelem v Sokolově? A na čem Valaši musí zapracovat, aby nastartovali novou vítěznou šňůru?

Jak se ohlížíte za posledním utkáním s Sokolově?
Měli jsme parádní vstup do zápasu, vedli jsme 2:0. Hráli jsme hodně přesilovek a proměnili pouze jednu, což je škoda. Druhou třetinu jsme sehráli špatně. Všechny inkasované góly padly po velkých chybách. Bohužel se nám stává, že když nejsme koncentrovaní na druhou třetinu, padnou nám tam špatné góly. Pak se skóre těžko otáčí proti týmům, které to proti nám zavřou a snaží se bránit. Vůbec jsme se do takové situace neměli dostat. Měli jsme šance na obrat, ale utkání se nám už nepodařilo srovnat.

Radim Kucharczyk v hodnocení utkání zmínil, jako by byly druhé části zápasů zakleté. Myslel tím i duel s Jihlavou. Čím to je?
Nevím. S Jihlavou jsme vedli 1:0, v první třetině jsme soupeře k ničemu nepustili a měli velké šance. Chyba byla, že jsme nepřidali víc gólů. Musíme se ale naučit hrát s výsledkem, jaký máme. Tedy například 1:0 nebo 2:0 a ne se pak snažit narychlo nastřílet pět branek.

Šancí jste v obou utkáních měli hodně, kdybyste v prvních třetinách nastříleli víc gólů, mohli jste zápasy brzy rozhodnout. Je to tedy i o nějaké efektivitě v zakončení?
Je to pravda, vždycky nám chyběl kousek k tomu, aby se soupeř položil. V obou posledních zápasech se nám ale nepodařilo dát o gól víc a utkání zlomit. Vlastními chybami jsme soupeře dostali znovu do hry a dodali mu sebevědomí, až zápas otočil.

Co tedy zlepšit do dalších zápasů, aby byly s vítěznou tečkou?
Něco jsme si k tomu řekli, v kabině byl průvan. Příští zápas jdeme vyhrát, chceme udělat další sérii vítězství. Jsme kvalitní tým a nemůže se nám stávat, že budeme mít výpadky a počítat sérii porážek. Tak to nemůže být.

Sezonu jste odstartovali vítěznou šňůrou, kterou vystřídala série proher. Když si odmyslíme poslední dva zápasy, dá se říct, že jste se znovu naladili na tu lepší vlnu?
Že vyhrajeme všech pět prvních zápasů, to asi nikdo nečekal. Když se podíváme na průběh těchto utkání, byly tam jen dva dobré duely. Ostatní jsme vyhráli na náhodu. Nebojím se to říct, bavili jsme se o tom. Ale takové zápasy také jsou. Vůbec jsme se však nedostávali do šancí, jak se dostáváme nyní. Máme jich teď mnohem víc a myslím si, že hrajeme lepší hokej. Zase ale šance neproměňujeme, takže doufám, že se do toho dostaneme. Na tréninku se snažíme šance proměňovat. Když to půjde na tréninku, půjde to i v zápase. Doufám, že to změníme, abychom byli zpátky tam, kde by Vsetín měl být.

Vloni v Litoměřicích jste nastupoval v útoku s Rikem Sihvonenem, nyní se ale ukazuje, že vaše souhra s Vítem Jonákem a Lubošem Robem má potenciál, cítíte to také tak?
Loni v Litoměřicích jsme hráli s Rikem skoro celou sezonu spolu. Letos jsme spolu začali, moc nám to nešlo. Točila se křídla, sestava nebyla ustálená. To nedávám za vinu nikomu, někteří trenéři to tak mají, jiní preferují stejnou sestavu. Jsem zvyklý na oboje. Každopádně nám to moc nelepilo a dá se říct, že ani celému týmu. Pod novými trenéry jsem začal hrát s Vítem Jonákem a Lubošem Robem. S Jonym se znám, hráli jsme spolu v Českých Budějovicích. S Kondorem se znám od šestnácti let z nároďáku. Sedlo nám to, oba jsou dobří hráči. Pár gólů jsme dali.

Jak jste si osobně zvykl na Valašsku?
Zvykl jsem si poměrně rychle. Byl jsem tu už od letní přípravy, kdy jsme se na Vsetín přistěhovali, protože jsme nevěděli, kde budeme rodit. Po měsíci se nám na Valašsku narodila holčička. Chtěl bych vyzdvihnout vsetínskou porodnici, jsme šťastní, že jsme rodili právě zde. Personál, doktoři i sestřičky byli před porodem i po něm naprosto úžasní.

Co vás vlastně před sezonou na Vsetínu zaujalo?
Měl jsem nabídku zůstat v Litoměřicích nebo jít i jinam. Nerad hraji v týmu, který nemá ambice. Vždycky chci udělat úspěch, podle toho si i angažmá vybírám. Na Vsetíně jsem znal kluky, měl jsem tu plno kamarádů a zjišťoval od nich, co a jak. Ve výsledku pro mne nebyla jiná varianta, než Vsetín.

V zelenožlutém dresu jste doposud zažil dvě derby se Zlínem. Jak na vás coby nerodáka z Valašska působila celá atmosféra kolem?
Je to trochu úsměvné, ale když jsem jezdil na Vsetín v roli soupeře, už v autobuse jsme si zpívali vsetínskou hymnu. Měli jsme v hlavě písničku, kterou na stadionu doslova řve čtyři tisíce fanoušků. Říkal jsem si, že jednou to snad zažiju z pozice domácího hráče. Pár nabídek ze Vsetína jsem v minulosti obdržel, už jsem tady chtěl jít. Derby je paráda. Když Zlín sestoupil z extraligy, už před sezonou jsem se na vzájemné zápasy těšil. Věděli jsme, že bude plný dům u nich i u nás. Díky tomu jsem poznal jednu z nejlepších atmosfér, jakou jsem kdy zažil.

Zápasy jdou rychle za sebou, už ve středu jedete do Prostějova. Co od tohoto duelu očekáváte?
Prostějov má kvalitní tým, přišli tam další dobří hráči. Jedeme tam s tím, že musíme vyhrát. Jiná cesta ani není. Musíme bojovat tak, jak jsme bojovali například ve výborném zápase se Zlínem. K tomu se musíme vrátit a navázat na to.

Klub v předchozích dnech spustil projekt Gól za stovku, kdy za každou vstřelenou branku VHK pošle Diakonii Vsetín sto korun. Patron projektu Luboš Rob navíc za každý svůj vstřelený gól pošle Diakonii dvě stě korun. Co na takovouto aktivitu říkáte?
Je to fantastická věc. Každá taková pomoc je skvělá. Z legrace jsem Lubošovi říkal, že teď už mi nepřihraje vůbec (smích). Ale vážně. Luboš je střelec a je skvělé, že se do tohoto projektu takto zapojil. Moc se mi to líbí.