Divák i čtenář musí mít pohodlí, jinak odejde, říká Libuše Šmuclerová z vedení vydavatelství CNC

Podle časopisu Forbes patří Libuše Šmuclerová mezi nejvlivnější ženy v Česku. Vedoucí pozice zastávala prakticky během celé své novinářské kariéry. Po otázce, zda někdy nezatoužila po reportérské práci v terénu, ale připouští, že existuje jedna redakce, kde by udělala výjimku.

„Zhruba před dvaceti lety jsem měla možnost navštívit sídlo CNN v Atlantě,“ vzpomíná. „Jejich způsob manipulace s kamerou, závan toho, že se dá dělat zpravodajství z ulice, mít studio na chodníku… To byly tehdy ‚fresh' věci, které doteď dělají novinařinu autentickou, zásadní, blízkou lidem, nádhernou.“

Když v roce 1993 nastoupila do začínající televize Nova, měli k „nádherné“ novinařině ještě daleko. Měšťanská beseda, pozdější sídlo Novy, byla navíc stále v rekonstrukci, proto se program i reportáže připravovaly, kde se dalo. Stříhalo se ve světlíku, provizorní prostory měla televize na různých místech Prahy, často daleko od sebe.

Učit se museli i jednotliví reportéři. Na začátku devadesátých let totiž stále panovalo přesvědčení, že by v reportáži nemělo být samotného novináře vidět, příspěvek měl vzniknout bez stand-upu. V mladičké televizi se ale rozhodli jít opačným směrem. „Reportér musí ukázat svoji tvář, aby byl důvěryhodný, musí být v obraze,“ popisuje tehdejší motivaci pro změnu stylu Šmuclerová.

Sama měla tehdy za podřízené jedny z nejznámějších tváří televizních obrazovek. Jako dramaturgyně pořadu Na vlastní oči šéfovala Radku Johnovi a Josefu Klímovi. „Šéfování“ je ale v tomto případě možná trochu zavádějící slovo, připouští s úsměvem Šmuclerová.

„Těmhle chlapům nemůžete říct: Tak teď to bude takhle, protože ‚já'. Těm musíte jít naproti v tom, co vy dohromady jako tým potřebujete. Nejste nadřízený, jste kolega, který jim dělá servis, jaký potřebují. Lidé kolem vás musí pochopit. Tím pádem nemusíte velet, protože oni to pochopí a povedou se sami,“ míní.

„Lídrování není o tom, abych prosadila vlastní názor. Ve skutečnosti je to tak, že nastane situace a vy máte subjektivní dojem, že to umíte lépe rozhodnout. Skupině dáváte noty, jak přeskočit potok nebo jak udělat divadelní představení,“ vrací se zpět k časům své školní docházky. Pro ni je tak šéfování spíš než příležitost vést lidi možnost převzít odpovědnost.

Pohodlný divák, který nepřepíná

V televizi Nova Šmuclerová působila až do roku 2004, tedy déle než někdejší ředitel Novy Vladimír Železný. Toho považuje za svého učitele. „Jeho teze byly, že televize musí stát na tvářích nebo že ve znělkách budou vystupovat moderátoři i jiné hvězdy,“ popisuje Šmuclerová.

Železný podle ní při rozhodování vycházel z poznatků psychologie a sociologie. „Jakákoliv novinářská profese na nich musí být založena,“ míní s tím, že i zvířátka na konci zpravodajské relace měla základ v psychologii.

Klíčem k udržení diváků a k tomu, že jich Nova tolik přilákala, bylo podle Šmuclerové mimo jiné i to, že se její diváci cítili pohodlně. „Uživatel, posluchač i divák musí být držen v pohodlí. Jakmile mu uberete komfort, nutíte ho přepínat,“ objasňuje. K pocitu pohodlí přispívalo i to, jak bylo vysílání sestavené. „Nova přišla se standardem, že všechno musí být ve stripech. Divák má mít režim, návyk v tom smyslu, že si řekne: Dneska je šest a začíná to a to.“

Všichni dělají všechno

V roce 2007 nastoupila Šmuclerová do vydavatelství Ringier, dnešního CNC, mezi jehož tituly patří deník Blesk, ale i desítky dalších tištěných časopisů. „Když jsem dostala nabídku šéfovat Ringieru, tak jsem si říkala, že tam budu rok, možná dva. Jsem tam čtrnáct let,“ směje se v dnešní době předsedkyně představenstva tohoto vydavatelského domu.

Z počátku jí chyběla obrazová složka práce. „Vizuálno se začalo vracet až s tím, když jsme se jako vydavatelství začali orientovat na internet,“ uvádí Šmuclerová. Podle ní se přitom majitel vydavatelství v Curychu nejprve nechtěl vydávat on-line cestou. Zhruba za rok se ale situace změnila a z vydavatelství, které bylo domovem tištěných médií, se postupně začal stávat multimediální dům.

„Všichni dnes dělají všechno. Třeba televize takovou potřebu nemají, ale také mají weby,“ komentuje mediální poměry Šmuclerová. „Trend bude pokračovat, až budou jenom multimediální domy, potažmo domy s příklonem ke konkrétnímu médiu.“

Blesk nesmí dostat chřipku

Vedle toho, že je vydavatelství multimediální, má také velké množství titulů. To může být někdy z manažerského hlediska podle Šmuclerové náročné, na druhou stranu můžou například na internetu nabídnout každému návštěvníkovi to, co ho zajímá.

Nejprodávanějším titulem vydavatelství a vůbec nejčtenějšími novinami v Česku zůstává deník Blesk. „U nás se vždycky říkalo, že kdyby Blesk dostal chřipku, tak bude celý barák na kapačkách. Na druhou stranu také platilo, že jsme neměli žádný ztrátový titul.“

Situaci zkomplikovala nejprve pandemie koronaviru a teď zase zdražování papíru a energií. Některé tituly vydavatelství tak čtenáři brzy najdou už jen v online podobě. „Týká se to měsíčních lifestylových časopisů,“ upřesňuje Šmuclerová.

Z pozice předsedkyně představenstva o těchto změnách nerozhoduje. Dříve ale ve vydavatelství také pracovala jako generální ředitelka. „Je mylná představa, že ředitel ví, co zítra vyjde v novinách. Musí ale vědět, kam titul míří, co jsou jeho pilíře a mantinely, které se nepřekračují. Když to máte a máte ty správné lidi, tak se bát nemusíte,“ přibližuje.

Novinařina se podle Šmuclerové bude dál vyvíjet. A klíčem bude dál právě internet, ač je plný nástrah, například v podobě fake news. „Informace jsou základ pokroku, internet je poskytuje a bude se ozdravovat,“ věří Šmuclerová.

Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundclound, Podcasty Google, Apple a YouTube.