Stává se totiž jen výjimečně, že by se běžný divák dostal k filmu ještě před jeho finálním dokončením a uvedením do kin. Ateliéry na Kudlově takovou příležitost nabídly. Navíc s projektem, o němž se hodně mluví.
Snímek Dvě slova jako klíč, který je volným pokračováním Úsměvů smutných mužů, přivezl do Zlína jeho režisér a absolvent Vyšší odborné školy filmové ve Zlíně zaniklé před deseti lety Dan Svátek. Spolu s ním přijel i autor knižní předlohy Josef Formánek. Mimořádné uvedení provázela mimořádná opatření.
„Prosím, odevzdejte mobilní telefon, protože se jedná o neveřejnou projekci a jsou zakázány jakékoli obrazové či zvukové záznamy,“ oznámil návštěvníkům uvaděč před vstupem.
Film se promítal v sále Malého kina na Kudlově, který má kapacitu zhruba 40 míst. Pouze takto omezený počet diváků mohl sledovat příběhy několika postav, které se postupně propojují. Štáb natáčel mimo jiné v Indonésii, New Yorku nebo Zlíně.
„Je to hodně zlínský film, ale berte to jako polotovar,“ uvedl Svátek. „Potřebujeme od vás vědět, jestli jste všechno pochopili a jak to na vás působilo,“ vyzval diváky.
Při následné besedě, která se ze sálu přesunula do Kabinetu filmové historie, pak oproti zvyklostem skutečně padalo více otázek ze strany tvůrců na diváky.
„Samozřejmě už to viděli lidé z branže, ale my jsme potřebovali odpovědi od normálního diváka na pár otázek, u kterých jsme si nebyli úplně jistí,“ vysvětlil Svátek. „Tento účel to myslím splnilo.“
Lákaly laboratoře i kabinet
Milovníci filmu a filmové tvorby však měli během třídenní akce i řadu dalších zajímavých příležitostí. „Nechtěli jsme, aby taková akce, jako byl Filmový Tesák, zanikla. A současně jsme chtěli využít genia loci kudlovských ateliérů,“ zdůvodnila pořádání akce umělecká ředitelka Mezinárodní festivalu pro děti a mládež ve Zlíně Markéta Pášmová.
Například Kabinet filmové historie byl součástí exkurze po ateliérech vybudovaných v roce 1936 a lákal hlavně malé návštěvníky.
Expozice představuje historii areálu a nechybí v ní známé postavy Pat a Mat, kamera Alexandra Hackenschmieda nebo natáčecí technika cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Exkurze zavedly návštěvníky i do běžně nepřístupných laboratoří, které jsou jediným místem v Česku, jež stále slouží svému účelu.
Zlínská škola byla odrazovým můstkem
Do míst, která důvěrně znali ze svých studentských let, se kromě Svátka vrátili i další známí filmaři. Například Michal Nohejl, který působí jako úspěšný režisér reklamních spotů a videoklipů.
„Do Zlína jsem tehdy šel i proto, že to byl vždycky takový odrazový můstek na FAMU. Dozvídali jsme se tady věci, které člověk z ulice nezná,“ vysvětlil Nohejl. „Mám pocit, že tady pořád mám nějaké své kořeny, že kousek mě tady zůstalo.“
Během covidové pandemie natočil svůj celovečerní hraný debut Okupace. Na černé komedii, která posbírala ceny českých kritiků i Českého lva, spolupracoval i s kameramanem a zlínským rodákem Janem Basetem Střítežským. Ten má za sebou práci na filmech Alois Nebel, Díra u Hanušovic, Poslední závod nebo seriálu Prezident Blaník.
„Projekty si vybírám podle scénáře a u Okupace všichni říkali, že je to blbost, že se to nikomu nebude líbit,“ prozradil Střítežský. „Tím jsme ale získali obrovskou svobodu a mohli jsme si to natočit podle sebe. Jako Kancelář Blaník.“
Tesák hostil významné režiséry
Poslední den mohli zájemci vidět mimo jiné životopisné drama Poslední závod a dokument Filmový dobrodruh Karel Zeman. V Kabinetu filmové historie pak diskutovali s režisérem obou snímků, Tomášem Hodanem, který je také absolventem zlínské filmové školy. Věnuje se rovněž psaní scénářů, mimo jiné pro satirický politický sitcom Kancelář Blaník, Prezident Blaník a Republika Blaník.
1. Zlínský filmový víkend navázal na tradici setkávání s názvem Filmový Tesák. Od roku 1999 ho pořádal pod hlavičkou Klubu přátel Jana Wericha velký filmový nadšenec Vítězslav Tichý.
Tehdy provozoval areál Tesák v Hostýnských vrších a na filmových víkendech se tam scházely osobnosti jako Vojtěch Jasný, Juraj Herz, Hynek Bočan nebo Pavel Taussig. Poslední ročník se konal v roce 2016.