POHLED: Tohle jsme už v Columbusu viděli a bylo na co koukat

Blue Jackets jsou decimováni zraněními. Takřka po každém utkání čítají nového maroda. Zdá se však, že početný seznam absentujících hráčů nemá na jejich současnou formu vliv.

Anebo vlastně má. 

V Columbusu totiž existuje jistý paradox...

Hotový lazaret ze zafačovaných a polámaných hráčů nemají v centrálním Ohiu poprvé.

Před třemi roky, kdy se Blue Jackets po odchodech Artěmije Panarina, Sergeje Bobrovského nebo Matta Duchenea snažili najít pevnou půdu pod nohama, nedokázali zároveň odehrát zápas, aniž by jim v sestavě nechyběli minimálně dva tři klíčoví hráči. 

Pravda, tehdy jim marodka narostla až v prosinci.

Nejprve ze sestavy vypadli Josh Anderson a Ryan Murray, do konce měsíce se k nim poté přidali ještě útočníci Cam Atkinson, Oliver Bjorkstrand a Alexander Texier. Začátkem února se zranil též šikovný Švéd Alexander Wennberg.

To však nebylo zdaleka vše...

8. února si zlomil kotník elitní zadák Seth Jones a jen o pár dnů později si stejný zdravotní neduh přivodil Dán Bjorkstrand.

Tenkrát se ovšem udála pozoruhodná věc. Hráči, jako Nathan Gerbe, Kevin Stenlund nebo Stefan Matteau, kteří byli průběžně povoláni z farmy a rázem se tudíž stali klíčovými hráči Modrých kabátů, vyhrávali.

Po rozpačitém začátku sezóny zejména jejich přičiněním odehráli Blue Jackets od 9. prosince do 7. února šňůru zápasů, v které byli pouze dvakrát pokořeni v základní hrací době (19-2-5). Z outsidera se rázem stala ligová štika.

Až zranění Jonese se ukázalo ztrátou, s kterou se nedokázali vypořádat. Bez svého obránce číslo 1 se do play-off, které bylo později narušeno pandemií koronaviru, nakonec nedostali. 

Sáhodlouhá listina zraněných hráčů Columbusu

Hráči, kteří jsou nyní na soupisce Blue Jackets místo zraněných forvardů Patrika Lainea, Jakuba Voráčka a Justina Danfortha, stejně jako beků Zacha Werenskiho, Adama Boqvista, Nicka Blankenburga či nejnověji Jakea Beana, se mohou rozpomenout na dobu, kdy s podobně zdecimovanou soupiskou brali jejich předchůdci jednu výhru za druhou. 

“Moc dobře si na to pamatuji,” vzpomíná obránce Vladislav Gavrikov. “Z Clevelandu nastoupilo snad deset hráčů a my jsme přesto vyhráli spoustu zápasů. Jsem si jistý, že to společně můžeme zvládnout znovu.”

Řada věcí se samozřejmě od té doby změnila. Boone Jenner se stal kapitánem a se svým zástupcem Gustavem Nyquistem, Werenskim (který je pro zranění mimo do konce sezóny), Gavrikovem, Emilem Bemströmem, Ericem Robinsonem a brankáři Elvisem Merzlikinsem a Joonasem Korpisalem zůstali jedinými pamětníky oné série. 

Do týmu tenkrát nakoukl i obránce Andrew Peeke a epizodní roli sehrál i Liam Foudy. Prvně jmenovaný popisoval tehdejší situaci: „Bylo to zvláštní. Při mém debutu v NHL chyběla prakticky polovina hráčů, kteří by za normálních okolností určitě hráli. To odhodlání vyhrát však bylo přesto nesmírné. Ty okamžiky mě hodně naučily.” 

Můžou se Blue Jackets opět vzepřít nepřízni osudu a drtit své soupeře, jako tomu bylo ve zmíněném ročníku 2019-20? 

„Někdy vás tyhle věci spojí," řekl trenér Brad Larsen. „Jsou tady kluci, kteří jsou nadšení, že mohou hrát. Bude to výzva, o tom není pochyb, ale musíme se s tím popasovat." 

Torzo týmu sbírá body

Blue Jackets zatím ze situace vytěžili takřka maximum, když doma dvakrát porazili Philadelphii (5:2 a 5:4 v prodloužení) a naposledy Montreal (6:4), alespoň bod pak získali za prohru v prodloužení proti newyorským Islanders.

Bemström, který začínal sezónu v záložním clevelandském celku, se mezitím posunul do prvního útoku, Marcus Björk se stal prvním obráncem v historii Columbusu, který skóroval při svém debutu, skvěle se uvedl i jeho parťák Jake Christiansen trávící na ledě v průměru více jak 18 minut a naposledy třemi body (2+1) zazářil centr čtvrté formace Sean Kuraly.

Suma sumárum, Blue Jackets odehráli bez svých hvězd čtyři velmi povedené mače.

Je těžké přijmout, že pro jednoho z nejrespektovanějších hráčů, jakým je Zach Werenski, skončila sezóna. Pohledem jiné optiky je však zábavné vidět někoho jako je třeba Christiansen, mladíka očekávajícího svůj velký kariérní zlom nebo Björka, který opustil svou rodinu ve Švédsku, aby si šel za svým snem.

“Mr. Overtime” Vladislav Gavrikov

Nelze nevyzdvihnout i Gavrikova, na kterého v Ohiu nyní hodně spoléhají. V posledním zápase strávil na ledě bezmála 26 minut. Kromě spolehlivých výkonů na ledě se stal mentorem mladých hráčů, zejména Jegora Činakova. Právě jejich spolupráce stála za výhrou v nastavovaném čase proti Flyers, stejně jako před měsícem proti vancouverským Kosatkám. V obou případech rozhodnul ryšavý Rus po přihrávce svého mladšího krajana.

Příznivci Blue Jackets tak na adresu Gavrikova dokonce vtipkují, že by se měl přezdívat “Mr. Overtime”.

Těžko předjímat, jestli v Columbusu za dané konstelace napodobí svůj tři roky starý počin. Něco takového se přeci jen běžně nestává. Po posledních čtyřech zápasech však drží naději a nechávají vzpomenout, že vyhrávat lze i s hráči, kteří by nyní za normálních okolností jezdili autobusem po destinacích American Hockey League.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter