Ukřižovat! Lynčovat! Podle mediálního povyku musel minimálně někoho zabít. Atle Antonsen, jeden z nejznámějších norských bavičů, byl nahlášen policii za to, že v opilosti v baru urazil aktivistku Sumayu Aliovou a utrousil poznámku, že „na to, abyste tu byla, jste příliš tmavá (o pleti se doslova nezmínil)“.

Toho jsou v těchto dnech norská masmédia plná. Zato o více než otřesných případech poslední doby, kdy byla skupinově znásilněná 15letá dívka i matka malých dětí, či o dlouhodobém jevu, kdy děti migrantů ať pod výhrůžkou použití zbraně, či jen slovním napadením olupují norské děti, či těmi nejsprostšími nadávkami častují bělochy a zejména nemuslimské dívky a mnoho dalšího,co se se podle všeho nehodí doslovně citovat, o tom se nepíše pranic: nevyvolá to ani znepokojení, ani povinnost nás o tom informovat. A když už, tak jsou pachatelé-migranti zatemňováni anonymizováním či nazýváni podle norského regionu, kde náhodou mají své bydliště. Norové jsou vždy skandalizováni a démonizováni zveřejňováním plného jména. Tato rasistická identifikace Norů a neidentifikace cizích má pro chápání spravedlnosti Norů zhoubné následky.

Sumaya Aliová žije z pozornosti masmédií a zabírá v norské veřejnosti nezaslouženě moc prostoru. Pro větší slávu sama umí podávat slovní údery do všech stran, je za to obdarovávána cenami jako „Hlas roku“, "Za svobodu projevu" a „Obyvatelka města Bodø roku“ a málem jí utrhnou ruce, natolik je obskakovávána. Proslula se slovy jako „Fuck Sylvi Listhaug“ (jediná norská přední politička, jež si dovoluje kritizovat migranty), „Fuck norské muže“, „Fuck policii“, vše naprosto bez reakcí na své výroky hodnotně rovné tomu Antonsenovu. Vyhrazuje si právo nebýt kritizována muži, jimž táhne na padesát let. Jak pokrytecky absurdní, když opakovaně zrovna ona něco nahlásí právě policii. Nemluvě o jejím věčném problému s její pro ni bohužel stále ještě převažující barvou pleti: bílé etnické Nory nazývá bílými jako prací prášek Blenda. A není jedinou. Třeba Abid Radža, politik pákistánského původu, kdysi prohlásil, že „zajistím, aby vláda nebyla „Blenda bílá“. Výrazy užívá i spousta novinářů-aktivistů.

Antonsen dobrovolně položil hlavu na špalek, či se dostal do léčky, jež mu Aliová nachystala. Své publikum tedy musel uhodnout a musel si být vědom toho, s kým má tu čest, že se nejedná o ledajakou paní, nýbrž o jednu z nekorunovaných královen útlocitu v Norsku. Veřejná omluva neomlouvá a nehledě na ujištění o poučení se, Antonsen naservíroval masmédiím i dalším zlatou záminku škatulkovat bílé, etnicky norské muže ve věku přes 40 let. Ve své omluvě ovšem prokázal zbabělost a politickou korektnost. O to snazší oběť se stal pro své bývalé kolegy, jež na jeho účet vtipkovali o něm jako o nacistovi. Brzy se budou ryzí vyhrůžky smrti vymlouvat parodiemi na Antonsena. Co je humor a co ne se bude odvíjet od toho, kdo promluví.

Humor je prostředkem, jenž je zamýšlen s cílem, aby byl legrační, avšak spousta humoru není pro valnou část obecenstva legrační. Humor je záměr, nikoliv výsledek. Musí se všechno líbit všem ? Podle odpůrců výtržnický, nevkusný, vulgární humor na hraně i za hranou, oblíbený u prostých i méně prostých Norů, podobně jako mezi příslušníky dalších národů, špatně rezonuje u těch, jež nás nově opanovávají a donutí i zdánlivě politicky nekorektní lidi jako Antonsena k podřízení se. Snášenlivost nesnášenlivým se jim vrací jako bumerang. Norové se nechávají po sobě vozit, vydírat a plivat po sobě masmédii, politiky, policií, soudy a zlatokopy z celého světa, jimž přitom Norsko umožnilo nový život.

Soukromá televize TV2 zveřejnil za jeden den devět článků o Antonsenově průšvihu, zatímco mlčí o opileckých orgiích se sexem a znásilnění ve vlastní zpravodajské redakci. Podobně jako další masmédia znemožnila TV2 lidem komentovat pod články na webu.

Norům není jasné, proč byla muslimka ve stejnokroji a štítu Islámu v baru, kde se nemorálně a hříšně podává alkohol? Aby provokovala? Není normální ani přijatelné v její komunitě. Co na to Rada muslimů? Odpadlice jedná. A proč čekala tři týdny než příhodu pustila do éteru? Chtěla po čase opět rozvířit vody kolem námětu rasismus? Chtěla prodávat více knih a vstupenek na své akce?

Kolem sebe má hordu podporovatelů, jež jí mohli pomoci něco takového inscenovat a pak psát na sociálních sítích o strachu a dalších údajně traumatizujících pocitech a tím budovat u lidí sympatii a soucit. Tato morální policie chce veřejné pranýřování. Žádné odpuštění. Žádné podání ruky či dialog, jak praví tradice, že jsme takové spory v rámci naší kultury řešívali. Místo toho je vše nafukováno do obludně dramatických rozměrů.

Záleží na tom, kdo co prohlásí. Řeknou to ti „nesprávní“ lidé, pak je to stoprocentně nenávist. Ovšem řeknou to ti politicky korektní, pak se bez diskuse jedná o „ubohý/podlý humor/nepovedený vtip“. A jste-li oblečen do stejnokroje Islámu, tak máte na sobě v očích norských masmédií „oděv vítěze“ a jste omluvení na doživotí. Jaký bude Antonsenovi vynesen trest, to se ještě uvidí. Precedens nerovnosti před zákonem předurčují, že bude potrestán nepřiměřeně. Za extrémní činy jsou pachatelé takřka odměňováni.

Vypráví-li bavič vtip o židech, pak je pomalu ukamenován. Vyhroží-li skupina Carpe židy smrtí, nejen, že jim to projde, sklidí za to spoustu bodů a aby uspokojovali všechny Norové rádi berou na sebe vinu i za to, co nikomu neudělali. Aktuální případ zajisté nastaví laťku, co se týče toho, co si migranti mohou dovolit za drzosti a nevhodné chování. Zrovna narcistka Aliová užívá jako málokdo své barvy pleti jako příliš tvrdé měny. Jako celonárodní oběť se vyžívá v mentalitě obětí a hysterii urážení tak, jako kdyby mělo jít o závod, či nikdy nekončící oslavou sebe samých pod rouškou „pestrosti“.

Co když Antonsen svým výrokem narážel na tmářství a extrémismus, jež Aliová zastupuje v stejnokroji islámu? Poslední slovo o vině či nevině ještě nepadlo. Soud nižší instance sice případ pro vratkost důkazů smetl ze stolu, avšak nejvyšší státní zástupce může mít na věc zcela jiný pohled. Mocné neziskové organizace jako Antirasistisk senter (Antirasistické centrum) se budou odvolávat a dále vytrubovat do světa jak je Antonsen neskutečný rasista. Padlý kejklíř bude jistě svými kejklířskými kolegy bojkotován, obcházen a budou do něj kopat, dokud se na nohy nedostane, zatímco se masmédia budou pídit po každém, kdo se minimálně za posledních třiceti let mohl cítit uražen a plačky bude chtít podělit se o svůj příběh s námi.

Z paragrafu zákona proti projevům nenávisti se místo veřejné ochrany proti rozkvětu nenávistných výroků stala ochrana proti urážení osob. Zákon je proto užíván jinak, než by měl. Postihuje jen výroky jedním směrem, od nich k nám, nikoli obráceně. Poukazuje na to Hadi Strømmen Lile, docent práv Univerzity v Østfoldu prostřednictvím webu televize TV2. Podle něj je třeba přezkoumat, zda výrok vede k rozkvětu nebezpečných nenávistných postojů, a ne, zda urazí jednoho člověka. Podle mnohých komentujících ale nelze paragraf odstranit proto, že je šit na míru určitým skupinám a výtečně slouží zvláštním migrantům z kultur velice vzdálených té norské v jejich střetech s etnicky norským obyvatelstvem. Někteří si z nenávisti udělali živnost a kdyby bývali mohli, tak by někteří nahlásili všechny Nory pro rasismus, nesprávnou barvu pleti a za to, že žijí v téže zemi jako my. Jako kdyby policie toho neměla dost na práci. Z etnických Norů jsou jen nedobrovolní sponzoři demografické výměny, nic více.