Máme tkát lněné oblečky a bydlet v jurtě? Při hledání své uhlíkové stopy budete překvapeni

Okupační stávky studentů, vrcholné klimatické summity politiků. Ale co každý z nás? Jaká je naše osobní uhlíková stopa?

Jsem z toho trochu lítostivý. Podrobnosti přidám později, na úvod jen základ: Snažím se žít opravdu střídmě – dobrá, víno do toho nepočítejme. Mám na mysli vstřícně k přírodě, ekologicky. Vždyť svého času jsem byl tak trochu i aktivista. A jaká je tedy asi moje osobní uhlíková stopa? Co byste řekli? Budete zřejmě podobně překvapeni jako já – jsem na hraně udržitelnosti. Chápete? Kdo teda tu stopu má? Kdo ji má opravdu hezkou? Mám dětem tkát lněné oblečky a bydlet v nevytápěné jurtě?

Pojďme na to postupně. Uhlíková stopa vyjadřuje, v jaké míře se ta která instituce, továrna či osoba podílí na celkových emisích skleníkových plynů. Vyjadřuje se v tunách CO2 za rok. To je mimochodem docela odporná představa, že se brodíte v osobně vyprodukovaných tunách CO2. Na internetu je každopádně spousta kalkulaček, kde si můžete spočítat, v kolika tunách se brodíte právě vy.

K samotnému konceptu „osobní uhlíkové stopy“ se ještě vrátíme. Intuitivně je ale jasné, že pro ty, kdo neodmítají riziko klimatické změny, to může být zajímavý a důležitý nástroj.

A nyní k mému příběhu. Nebojte se, nebudu vás zatěžovat zbytečnými detaily z osobního života. Žádné peprné podrobnosti. Ale bez určitého základního vhledu to nepůjde. Tak vítejte:

Jsem vegetarián. Už několik let jsem nikam neletěl. Autem nejezdím mnoho a vždy jsme ve voze minimálně tři. Docela dost zeleniny a ovoce máme ze zahrady. Většinou pracuji z domu, takže v podstatě nejezdím žádnou dopravou. Dům je zateplený. Topíme plynem a dřevem. Vodu ohříváme plynem. Oblečení si téměř nekupuji. K čemu taky, když sedím doma u počítače, nebo jsem na procházce se psem.

A co že mi to vyšlo za stopu? Cca 2,5 tuny, tedy hodnota, kterou odborníci považují za maximální pro to, abychom zabránili růstu oteplování. A tedy zrychlování a nevratnosti klimatické změny.

Rozumíte tomu? Když já jsem na hraně, tak kdo ji má?

Jsem z toho lítostivý. Kvůli sobě. I kvůli planetě.

BEZ OMEZENÍ TO NEPŮJDE

„Spoustu věcí nemůže jednotlivec ovlivnit,“ utěšuje mě Jiří Koželouh z ekologického Hnutí Duha. Dlouhodobě se zabývá energetikou a změnou klimatu. Tady možná stojí za připomenutí, že snad už ani její kritici nemohou považovat Duhu za partu divokých aktivistů, kteří se především přivazují ke stromům na Šumavě. Dnes je to hlavně think-tank, expertní agentura. A navíc mně velmi sympatická – kdyby jim to přišlo nezbytné a účinné, uměli by se přivázat i dnes.

„Jednoduchý příklad,“ pokračuje Koželouh. „Bydlíte v paneláku v Praze, Brně nebo Třebíči. V Praze jste napojeni na teplárnu, která spaluje uhlí, v Brně je to plyn a v Třebíči biomasa. Rozdíl v uhlíkové stopě je samozřejmě obrovský. Ale většinou se prostě nemůžete jen tak přestěhovat. A už vůbec se nemohou všichni přestěhovat na sídliště do Třebíče.“

A navíc: Ani by nemělo smysl nahradit ve všech teplárnách uhlí biomasou. To by vedlo k masivnímu kácení lesů. A dopady na přírodu by byly srovnatelné se spalováním uhlí.

Takže? Pocit úlevy, že vina není na mně, vyprchal. A vrací se lítostivost. Zesílená. Nemůžu ovlivnit nic?

„Je třeba se smířit s tím, že je to složité,“ vysvětluje trochu nemilosrdně Koželouh. „Změna životního stylu je pro udržitelnou budoucnost nezbytná. Byť to lidé neradi slyší. Nějaká míra uskromnění je nutná. Ale bez politických a technických řešení to ani zdaleka nebude stačit.“

Opět jednoduchý příklad: Na osobní uhlíkové stopě má velký podíl letecká doprava. Letecké palivo je přitom osvobozeno od DPH. Letenky jsou relativně levné ve srovnání s jízdenkami na vlak. Tohle nevyřeší jednotlivec, který se rozhoduje, kam a čím se přepraví na dovolenou. Nelze to házet na jeho odpovědnost. Musí přijít politické řešení.

Odpovědnost jednotlivce ovšem spočívá v tom, že může volit politiky, kteří ten problém vidí a chtějí řešit.

I další položky osobní uhlíkové stopy můžeme ovlivnit. Které? Odpovědi přinášíme v listopadovém časopise Neovlivní.cz, který je ještě pár dní k mání v sekci PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com