Zákon o provozu na pozemních komunikacích říká, jak přesně má řidič parkovat. Mimo jiné i to, že základem je stání „vpravo ve směru jízdy co nejblíže k okraji pozemní komunikace a na jednosměrné pozemní komunikaci vpravo i vlevo.“ Neméně důležité je i to, že při stání musí zůstat volný aspoň jeden jízdní pruh široký nejméně tři metry pro každý směr jízdy. Zákon také říká, že při zastavení a stání nesmí řidič znemožnit ostatním řidičům vyjetí z řady stojících vozidel.
Zákon vs. praxe
To je ale vlastně jen teorie. Stačí se podívat na jakékoli sídliště v Česku, především ve večerních hodinách, a je jasné, že praxe bývá úplně jiná. Řidiči parkují, kde mohou. Moc možností samozřejmě nemají, parkovacích míst je málo a aut hodně. Ale přesto všechno by každý motorista měl pamatovat nejen na zákon, ale hlavně na ohleduplnost k ostatním.
Většina škod z parkování se nevyřeší, někdy pomůže kamera |
Před pár lety došlo k případům, kdy brněnští městští strážníci rozdávali pokuty za parkování výfukem směrem k obrubníku. Než se do případu vložila tehdejší ombudsmanka Anna Šabatová, rozdali asi stovku pokut. Jenomže pro to neměli žádnou oporu v zákoně. Strážníci se tehdy hájili výkladem dopravní značky, která ukazovala auto parkující přední částí k obrubníku. A také stížnostmi obyvatel, kterým šly spaliny ze startujících aut přímo do oken. Podle ombudsmanky to však bylo špatné vyložení dopravní značky, která svým vyobrazením neříká, kterou částí auta parkovat k chodníku. Ukazuje, zda se má parkovat kolmo, nebo šikmo.
Přestože tedy nejde o přestupek, měli by si řidiči parkování výfukem k obrubníku přece jen rozmyslet. Především ti, kteří mají starší auta, hlavně ta naftová. Spaliny z výfuků, které jdou přímo směrem k chodcům nebo do blízkých oken, nejsou příjemné.
Pozor je dobré si dávat i na délku auta. Jakmile má totiž vůz delší zadní část, která může zabrat i větší část chodníku, mohou mít vozíčkáři či rodiče s kočárkem problém po chodníku projet. A především pro vozíčkáře pak může být těžké a zdlouhavé místo objet. A přitom stačí jen parkovat tak, aby za vozidlem na chodníku bylo dost místa.
Mimochodem, toto pravidlo by mělo být aplikováno i v podzemních garážích, kde bývají mezi auty vyznačené takzvané chodníky pro chodce. Ty ale bývají právě kvůli takto špatně parkujícím autům často neprůchodné. Chodci pak musí mezi vozidla, což je nebezpečné a nepříjemné jak pro ně, tak pro řidiče.
To z pravidel nevyčtete. Vysoká řidičská upozorní na časté chyby ve městech |
Tři metry k životu
Pokud pomineme ohleduplnost k chodcům, je tu také zákonem stanovená ohleduplnost ke složkám IZS. Známá je pod označením „tři metry k životu“ a často na ni upozorňují hlavně hasiči, kteří jezdí s velkou technikou.
23. září 2019 |
A právě kvůli řidičům, kteří parkují tam, kde je napadne a jak je napadne, mívají hasiči, ale i záchranáři a policisté problém projet a dojet k zásahu. Hasiči přitom upozorňují, že jedno špatně zaparkované auto může znamenat několik zmařených životů. „Když jde o život, přeparkovat nestihnete,“ varují hasiči Středočeského kraje. A nejde jen o průjezdnost ulic, ale i o místa, která mohou k zaparkování lákat, ale kde nemá auto ze zákona co pohledávat.
VIDEO: Rychlokurz parkování |
Jde o nástupní plochy pro požární techniku, které jsou zpravidla v blízkosti bytových domů s výškou nad dvanáct metrů (pět a víc nadzemních podlažích) a jsou většinou označeny zákazem vjezdu, zákazem stání nebo zastavení. Nástupní plochy slouží v případě potřeby pro ustavení většinou výškové techniky, která je využívána jak pro samotný zásah, tak i pro evakuaci lidí z vyšších pater.
Právě z tohoto důvodu byly na sídlištích budované pojezdové chodníky a nástupní plochy pro příjezd hasičů, které jsou ve vzdálenosti zhruba čtyř až sedmi metrů od vchodu. Slouží k efektivnímu využití a maximálního dosahu výškové techniky. Pokuta za úmyslné blokování nástupní plochy pro hasiče se pak může vyšplhat až na dvacet pět tisíc korun.
