Praha je pro herce vždycky lákavá. Já jsem šťastná tam, kde jsem, říká zlínská herečka Helena Čermáková

18. listopad 2022

„Říkám si, že to ani není možné, že už je to čtyřicet let, co jsem v divadle. Když se ale podívám do zrcadla, tak tomu věřím,“ směje se herečka a šansoniérka z Městského divadla Zlín Helena Čermáková.

Ztvárnila desítky dramatických rolí, například roli Kostelničky, Klytaiméstry či Júdit, za kterou dostala v roce 1999 Cenu Thálie.

Do zlínského divadla nastupovala Helena Čermáková hned po studiích. „Oslovil mě pan ředitel Slavík a byla to tenkrát zvláštní situace. Hráli jsme v Praze absolventské představení a já jsem dostala nabídku alternovat se Zlatou Adamovskou v Realistickém divadle a slib, že když to dobře dopadne, dostanu tam angažmá. Hrála jsem pak v Praze jako host asi tři roky, ale pak jsem se ve Zlíně zamilovala a vdala jsem se a bylo rozhodnuto. Praha je vždycky pro herce lákavá, ale já jsem šťastná tam, kde jsem. Říkám si, že mám veliké štěstí, že jsem svůj život mohla trávit v divadle.“

Byť získala několik nominací na herecké ceny, na pomyslné „stupně vítězů“ se dostala v roce 1999, za roli Júdit ve stejnojmenné inscenaci. „Ta cesta nebyla jednoduchá, ale mám z toho velkou radost, mimo jiné i proto, že jsem byla první oceněná herečka mimo Brno nebo Prahu.“

Velmi ji baví také rozhlasová spolupráce, načítání knih a především zpívání. „Tím, že to nedělám denně, tak bývám víc nervózní. Na zpívání potřebuji mít maximální přípravu, je to citlivější, jdu sama za sebe, není to role,“ vysvětluje Čermáková.

Jaké nejvtipnější okamžiky se jí přihodily na jevišti nebo před kamerou? Jak prožívala předávání ceny Thálie? Poslechněte si v záznamu rozhovoru s Janou Kobylinskou.

Spustit audio

Související