Muž na pokraji vzplanutí pod černým deštníkem. Jiří Hájíček pokračuje se svými trojveršími ve stylu haiku
Muž na pokraji vzplanutí a Muž pod černým deštníkem. To jsou dvě sbírky krátkých trojverší spisovatele Jiřího Hájíčka, který je jinak známý spíše svým romány Selský baroko či Rybí krev. Jak na první sbírku navazuje ta následující a co oba titulní muže spojuje?
Čtěte také
„Já jsem vždycky ten pozorovatel, který zapisuje vjemy, imprese, ale zároveň se spousta věcí děje přímo mně. Sám se považuju spíš za prozaika a českým básníkům se do řemesla nechci montovat. Pro mě je to radost a trénink. U haiku se dostáváte ke slovům podrobně až na úroveň jednotlivých slabik. Možná mě to tedy vede k určité úspornosti i v próze,“ říká Jiří Hájíček.
Kde nejčastěji píše, proč je jeho sbírka věnovaná Zuzaně Brabcové a jak důležité pro něj jsou japonské kořeny vybrané poetické formy? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Když píšu, jsem zároveň herec v hlavní roli i režisér. Co inspirovalo Továrnu na maso Miloše Urbana?
„Továrna na maso je moje rozlučka s pražskými Holešovicemi, jen jsem nejprve nevěděl, jak to uchopit,“ říká spisovatel Miloš Urban o svém zatím posledním románu.
-
Je kniha o válce sázka na jistotu? Jan Němec hovoří o motivacích tvorby povídkové sbírky Liliputin
Jak vyprávět o aktuálně probíhající válce na Ukrajině literárně? Co si může beletrie dovolit oproti žurnalistice? A jaký pohled zvolit?
-
Jiří Hájíček zas zneklidňuje Jihočechy. Jeho Dešťová hůl je...
Sympatické na prózách Jiřího Hájíčka je, jak na čtenáře dýchnou povědomým tónem vyprávění. Rozvláčný popis ho uvádí do prostředí a situací, s nimiž se setkal v Sels...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
