Film: Když promluvila (2022). Ženy, co změnily svět, nemusí být slavné

24. 11. 2022

273

Není to zase tak moc dávno, kdy mužům připadalo docela v pořádku ženu přidržet, když si chtěli sáhnout nebo i něco víc. Zejména, když byla jejich podřízená a nemuseli se bát, že si bude stěžovat. A když si náhodou stěžovaly, spláchlo to nějaké to odškodnění. Zkrátka, staré dobré časy, kdy bylo znásilnění pro ženu vlastně dárkem. To se ale změnilo, když Jodi Kantorové zazvonil telefon a herečka Rose McGowanová se podělila o svůj příběh. Od té chvíle už nemělo být nic jako dřív, aspoň ne pro zvrhlé prasáky.

Jodi Kantorová totiž již v té době byla velmi uznávanou investigativní reportérkou, aktuálně působící v New York Times. Jednom z nejprestižnějších médií současnosti. Telefonát to nebyl ani trochu náhodný, jedním z velkých témat Kantorové byly totiž případy znásilnění a sexuálního napadení žen. Tentokrát to ale mohl být sólokapr, řeč byla totiž o nikom menším než jednom z nejvlivnějších mužů Hollywoodu a úspěšném producentovi s šesti Oskary Harvey Weinsteinovi.

Z jiskry vzejde plamen

O tom, že má Weinstein přinejmenším neortodoxní sexuální apetit se ve kulturních kruzích šuškalo už hodně dlouho. Jenže jeho vliv, i peníze, kterými vládl, jej činily zdánlivě nedotknutelným. A když už se nějaký novinář rozhodl pustit do zpracování příběhu některé z napadených žen, brzy mu jeho šéfové nebo právníci Weinsteinovy firmy vysvětlili, že si tak trochu zahrává s ohněm. Jenže Kantorová byla z jiného těsta, a navíc měla po ruce spolehlivou a neméně zkušenou Megan Twoheyovou. Pro tyhle dvě byly producentovy skutky tak trochu jako červený hadr pro býka. Okamžitě se tedy rozhodly, že se do příběhu zakousnou, a tentokrát se nenechají zastrašit.

Na začátku to nebylo ani trochu snadné, i vedení New York Times si bylo dobře vědomé síly protivníka. Nikdo nepochyboval o tom, že je nejenom čeká obrovský tlak, ale pokud by publikovali cokoli jednoznačně nepodloženého důkazy, mohli by očekávat velmi tvrdou odvetu. Aby toho nebylo málo, ani Rose McGowanová nechtěla zpočátku mluvit o tom, co se stalo, a už vůbec nepřipouštěla spojení svého jména s tímto případem. Podobně se ke všemu stavěla i další megahvězda, herečka Gwyneth Paltrowová nebo Ashley Juddová. Obě sice reportérkám mimo záznam potvrdily, že zažily s Weinsteinem nepříliš příjemné momenty, ale ohrozit kvůli tomu svou kariéru…

Publikovat text bez konkrétních jmen bylo nemyslitelné. Jenže dvojice Kantorová a Twoheyová se jen tak nevzdává. Zejména, když jde o člověka, který opakovaně znásilňuje ženy už pár desítek let. Věděly, že ho někdo musí zastavit. Rozjíždí proto pátrání po všech potenciálních Weinsteinových obětech. Postupně se dostávají k dalším a dalším ženám a uvědomují si, že rozměry tohoto zneužívání jsou obludné. Nesmí přestat ani zaváhat, jinak je vše ztraceno.

Tak trochu drama z počátku #metoo

Odhalení skandálu Harvey Weinsteina stálo na počátku hnutí #metoo. I když obě reportérky – protože film Když promluvila je založen na skutečných událostech – si moc dobře uvědomovaly, že potřebují prolomit hráz. Jedno bylo jasné, když první z žen najde odvahu vystoupit z anonymity, budou se postupně přidávat další. Jak ale najít tu první, která půjde do boje s rizikem, že zůstane osamocena? Ale nejspíše ani Kantorová, ani Twoheyová netušily, co vlastně svým textem spustí. A nejen vůči Weinsteinovi, tenhle skandál totiž bez nadsázky změnil svět. Alespoň svět mužů. Aspoň některým z nich začalo docházet, že i u žen možná ne může znamenat ne. Mnoho z nich to předtím ani nenapadlo.

Film Když promluvila vznikl v převážně ženském týmu. To by mohlo vzbuzovat obavy, že půjde o jakýsi hon na čarodějnice, snahu na plátně se pomstít všem mužům a vyobrazit je bez výjimky jako zvrhlé násilníky. K dobru mladé režisérky Marie Schraderové i scenáristky Rebeccy Lenkiewiczové nutno dodat, že se tomuto lákadlu ubránily. Snímek je vlastně prostým zachycením událostí, téměř dokumentaristický styl vyprávění je v tomto případě celkem osvěžující. A tak divák může na plátně postupně sledovat dramatický příběh o tom, jak dvě novinářky po střípcích a drobcích skládají přelomový článek.

Vše se odehrává vlastně velmi civilně, k čemuž přispívá i uměřená kamera Natashy Braierové. Ta se nenechává unést experimenty s obrazem, přesto její cit pro kompozici a schopnost upoutat divákovu pozornost k detailu zaslouží velký obdiv. Je možná trochu škoda, že střihač nebyl o něco přísnější. Snímek Když promluvila totiž trpí neduhem většiny současných hollywoodských (a nejen těch) filmů – stopáž 129 minut prostě nutně musí přinést občasné záseky v běhu děje. Pro ty, kteří žurnalistické prostředí znají, pracují v něm, nebo je zajímá, to může být atraktivní, běžný divák ale občas nejspíše ztratí pozornost.