Svět si začíná zvykat na nikdy nekončící otřesy. Sotva skončila covidová pandemie, napadlo Rusko Ukrajinu. A mezitím pomalu roste napětí mezi Čínou a USA, tentokrát kvůli čipům. Jeho důsledky mohou být vážné.

Bidenova administrativa minulý měsíc schválila nový balíček restrikcí vůči Číně. Bílý dům tentokrát míří na hodně citlivé místo – polovodiče. Nová opatření zakážou Číně přístup k vyspělým čipům i k technologiím nutným k jejich výrobě. Oboje Čína přitom nutně potřebuje, má-li zvládnout svůj nový skok vpřed.

Zablokovat Čínu v této důležité oblasti dává smysl. Čipy dnes potřebujeme skoro všude, od ledniček po auta. O nejmodernější armádní technice ani nemluvě. Proto jich bylo na světě jen v roce 2020 vyrobeno přes 932 miliard. Do jediného auta se jich během výroby dávají stovky, ale i tisíce. To je ostatně příčina masivních problémů automobilového průmyslu na počátku minulého roku. Podle údajů CNN Čína loni za dovoz polovodičů utratila více peněz než za ropu, celkově 414 miliard dolarů. Jde o víc než 16 % celkového čínského importu.

Zadržování Číny se tedy rozjelo ve velkém a Joe Biden si v něm nepočíná příliš odlišně od svého předchůdce Donalda Trumpa. Definitivně tím skončily pokusy o zadržení Číny skrze demokratizaci. Bylo evidentní, že snaha Bushovy administrativy Čínu „nakrmit“, a tím ji přivést k rozumu, nefungovala. Místo liberálních iluzí je teď ve hře krutý realismus. Obě strany si navzájem zahrazují cestu ke strategickým technologiím.

Podivný trojúhelník

Amerika však ví, že zadržování Číny nemůže zvládnout sama, a proto Joe Biden oslovil své západní spojence, aby se k restrikcím přidali. Dostal však košem, a to i od partnerů, jako je Nizozemsko. Jeden z evropských lídrů ve výrobě prvotřídních čipů má totiž strach ze ztráty příjmů a z čínské odvety.

Celá Evropa ostatně už od počátku roztržky ukazuje, že se do strategických bojů mezi Čínou a USA zapojit nehodlá. Místo toho si chce jít vlastní cestou, a proto již v únoru tohoto roku přišla s vlastním návrhem na regulaci výroby čipů, tzv. Chips Act. Tato iniciativa slibuje investice ve výši přes 43 miliard euro do příští dekády. Eurokomisař pro vnitřní trh Thierry Breton loni ke geopolitickým tahanicím poznamenal, že „Evropa bude v této šachové partii hrát svou vlastní hru.“ (USA mezitím schválily svůj Chips and Science Act s rozpočtem 52 miliard dolarů.)

Tento plán dává smysl, zvlášť když dnes Evropa vyrábí pouhou desetinu světové produkce. Měla by si nicméně uvědomit, že je závislá na svých spojencích. Experti přiznávají, že EU nechce a nemůže dosáhnout stavu, kdy by se ve výrobě obešla bez spolupráce s cizími firmami. Přes 90 % nejsložitějších a nejsofistikovanějších mikročipů se dnes vyrábí na Tchaj-wanu. Zajistit si autonomii ve výrobě je mimořádně nákladné jak pro EU, tak pro USA, a dává tedy smysl, aby obě ekonomiky spolupracovaly a nehazardovaly se svým spojenectvím.

Podle realistických teorií čínský růst nebude mírumilovný.

Jak do toho zapadá vztah s Čínou? Evropa se vůči Pekingu zatím stále snaží udržet liberální či dokonce přátelský postoj, i když je v našem strategickém zájmu snižovat svou závislost. Podle realistických teorií totiž čínský růst nebude mírumilovný. Si Ťin-pching se určitě pokusí o ovládnutí Jihočínského moře a o odsun hlavního rivala, Spojených států, ze své zóny vlivu. Neměli bychom sázet na to, že se to obejde bez použití fyzické síly.

Evropa to ale nechce vidět. Ačkoli by člověk po útoku Ruska na Ukrajinu čekal, že evropský idealismus oslabí, zatím tomu nic nenasvědčuje.

---