Které knížky máte na nočním stolku?
Jsou tam Roky od čerstvé nobelistky Annie Ernauxové, skvělá próza, která mi tím průletem velkou částí 20. století trochu připomíná Europeanu Patrika Ouředníka. A také tam mám Vieweghova Báječná léta pod psa, ta čtu se zpožděním třiceti let kvůli jednomu kurzu, který učím na JAMU. Co na tom tehdy bylo tak působivé? A je tam i nová sbírka Petra Hrušky Spatřil jsem svou tvář, ta hlavně proto, že před spaním je dobré číst básně, jako pozvolný přechod do snů.
Máte knihu, kterou si „ordinujete“ jako lék na špatnou náladu?
Mysl se těžko ovládá myslí, na špatnou náladu víc pomáhá jít si zaběhat, tělo si pod přívalem endorfinů nemůže pomoct a mysl se s ním sveze. Ale je pravda, že v těžších životních obdobích sahám třeba po knize Temné noci duše od Thomase Moorea nebo po Moudrosti nedokonalosti od Roba Preecea.
Co jste četl, když jste byl malý?
Někdy mezi šesti a osmi jsem měl intenzivní sci‑fi období. Nechápal jsem, proč bych měl číst knihy o věcech, které jsou skutečné, literatura pro mě v té době byla prodloužením fantazie. Takto jsem v sedmi letech zhltl třeba Dunu Franka Herberta. Pak jsem na ni na několik desetiletí zapomněl, až když ji teď Denis Villeneuve natočil, znovu jsem se do ní úplně propadl. Právě proto, že jsem ten svět měl zasutý někde hluboko v sobě.
Potkal jste v dospívání literární postavu, která ovlivnila vaši budoucnost?
V osmnácti mě ovlivnila kniha Julia Cortázara Nebe, peklo, ráj. Je to jeden z těch báječných experimentálních románů, který přinesl boom latinskoamerické literatury v 60. letech. Silný milostný román o Horaciovi a Bosorce, současně román o Paříži a také metaromán o psaní.
Se kterým autorem byste rád zašel na víno?
Nejradši s Albertem Camusem. Existuje vynikající francouzské víno Meursault, jmenuje se stejně jako nejslavnější Camusova postava, hrdina, nebo spíš antihrdina Cizince. Otázek by bylo mnoho…
A se kterým autorem byste se nebál strávit dlouhý nudný let přes oceán nebo byste si s ním troufl ztroskotat na pustém ostrově?
Z létání mám fobii, takže dlouhý let přes oceán by pro mě nudný určitě nebyl. Potřeboval bych nějakého literáta, který by mě byl ochotný držet za ruku, říkat by mohl v podstatě cokoli. Pokud by se naplnila má nejhorší očekávání, letadlo by se zřítilo do moře a my bychom se jako jediní zachránili na pustém ostrově, bylo by praktické, aby šlo o někoho zručného. Hemingway by nebyl od věci, uměl střílet, rybařit a na pustém ostrově by nejspíš ani nebyl problém s jeho alkoholismem.
