- Inzerce -

Jsem nástrojem v dialogu se strojem

Jakub Roztočil v humpolecké galerii 8smička představuje fascinaci rytmy převedenou do obrazů

Ve městě, do něhož se odstěhoval Hliník, funguje již několik let unikátní industriální prostor 8smička, v němž dostává prostor současné umění různých proudů. Aktuálně galerie hostí výstavu nazvanou SÓLO: Jakub Roztočil. Rodák z Turnova, vystudovaný sochař a absolvent ateliéru monumentální tvorby AVU se zde představuje ve své první retrospektivě sestavené ve spolupráci s kurátorkou Helenou Musilovou. A čím že tato výstava patří na stránky hudebního časopisu? Pro Jakuba Roztočila představuje hudba důležitý inspirační zdroj a mnohá jeho díla jsou vlastně otiskem procesů, které jsou buď hudbou řízeny, nebo mají zajímavou zvukovou složku.

Nejstarším, v původní formě ještě studentským dílem je zvuková instalace, kterou najdeme v první ze tří výstavních místností. Jde o stroj rotující velkou rychlostí, v jehož středu jsou reproduktory. Ty mají generovat dvě různé frekvence, které se střetávají a vzájemně modulují. Při mé návštěvě byl exponát bohužel porouchaný a rotoval beze zvuku, takže si mohu jen domýšlet, co bych mohl slyšet.  Podle autora je v této instalaci skryto jádro jeho dalších děl: hypnotická rotace, fascinace stroboskopickým efektem a střetem různých frekvencí. Ve střídmých doprovodných textech i v rozhovorech se Roztočil opakovaně vrací k myšlence vibrací a otáček jako základu všeho (žertem vypichuje souvislost se svým jménem). Lidský mozek je podle něj přitahován opakovanými vzorci v obraze i zvuku.

Během studia se věnoval tvorbě elektronické hudby, podle jeho vlastních slov ho zajímalo techno a mezi jeho oblíbence patří třeba Amon Tobim. Především ho ovšem fascinoval zvukový design a tvorba smyček. V rozhovoru říká, že ho tato činnost pohltila, ale že především bavilo ho si hrát se zvukem, ne dokončovat skladby. Tím se dostal k pochopení, že ho fascinuje právě vytváření repetitivních struktur, a toto poznání se pokusil přenést do výtvarné tvorby. Hudební kvalita je na Roztočilových obrazech často jasně rozpoznatelná, vidíme kruhy vytvořené z kapek barvy rozmístěné v pravidelných intervalech, křivky větvící se v proměnlivých rytmech, výbuchy barev ve vlnách připomínající harmonické postupy. Autor sám hlásá, že nechce, aby jeho tvorba sdělovala významy či emoce. Nechce ztvárňovat myšlenku či slovo, ale to, co je někde za jeho významem.

Nějaký čas Jakub Rotzočil strávil v holandském Haagu v intermediálním ateliéru zkoumajícím zvuk a obraz. Tam se lépe seznámil s aktuálními digitálními technologiemi. Po návratu domů ovšem začal principy digitálního světa přenášet zpátky do světa analogových, mechanických strojů. K tomuto zaměření přispěla i nečekaná událost. V době, kdy měl začít kariéru ho postihla nehoda, při níž si poškodil páteř a byl na několik měsíců upoután na lůžko. Poté ještě zůstal na delší čas odkázán na péči rodičů a nebyl si jist, jak bude moci pracovat dál. Ztráta fyzických schopností, byť nakonec jen dočasná, ho vedla k zájmu o mechanická zařízení, která by mu pomohla tvořit. Začal vymýšlet systémy, které by vytvářely dílo bez přímého autorského zásahu. Právě tyto stroje mají často také zajímavou zvukovou kvalitu a na některých dřívějších výstavách se staly samy exponátem. Zároveň svou mechaničností umožňují oprostit dílo od tvůrcova ega a od emocí. Na videu, které je součástí výstavy, můžeme vidět, jak maluje rytmicky kapající stroj umístěný nad otáčejícím se plátnem, jak po vertikálně se otáčejícím se plátně stéká kapka barvy. Na některých místech ze stěn vystupují prostorové útvary, jakési sochy z písku sypaného na plechovou šablonu, která opět sama určuje výsledný tvar.

Mechanické pohyby těchto tvůrčích strojů připomínají udělátka některých hudebníků, kteří rovněž našli zalíbení v konstruování tvůrčích mašinek. Na mysl přichází třeba Pierre Bastien s nástroji z francouzské obdoby stavebnice Merkur nebo Ondřej Adámek a jeho Airmachine.

Jakub Roztočil se nesnaží být ve svém díle zcela neviditelný. Svou roli vidí v dialogu se stroji, občas coby zdroj šumu, který narušuje jejich pravidelnost. Občas také zasahuje, když strojové procesy vedou špatným směrem. V jedné místnosti najdeme ukázky, u nichž se rytmizované nanášení barvy zvrtlo a dílo téměř zničilo samo sebe. Načež ho autor rozbrousil a objevil v něm něco nového.

Výtvarná díla Jakuba Roztočila působí na návštěvníka přímočaře, aniž by bylo nutné zjišťovat, co je za jejich vznikem. Mnohá z nich také na první pohled prozrazují hudební kvality, jako bychom se dívali na vizualizaci nějakého tanečního či psychedelického tracku. Jak to bude působit na vás, můžete zjistit v Humpolci až do 22. ledna příštího roku.

SÓLO: Jakub Roztočil