Trenéru tasovických divizních fotbalistů a žákovského týmu U15 1. SC Znojmo mládež Václavu Dvořákovi (na fotu uprostřed) se v nedávných dnech dostalo velké pocty. Česká fotbalová reprezentace do patnácti let si jej totiž vybrala jako manažera týmu. Pětapadesátiletý kouč na nabídku s radostí kývl a shodou okolností se jeho první reprezentační mise odehrála v Břeclavi, jejíž okolí vzhledem k bývalému hráčskému působení v Poštorné velmi dobře zná. Zde měla česká patnáctka domoviště při svých dvou přátelských zápasech proti Rakousku. V reprezentaci jej pak čekal jiný svět. „Začal trénink a nad hlavou nám vzlétly drony. Videoanalytik nahrával každý zápas a mapoval každý trénink. Kluci na technicko-taktické poradě hned dostali zpětnou vazbu. To byl v uvozovkách trochu jiný level, než na který jsem byl zvyklý,“ přiznal.
Jak se vůbec vaše reprezentační angažmá seběhlo?
Celé se to seběhlo úplně jednoduše. Jel jsem po cestě z nějakého zápasu a měl jsem zmeškaný hovor od trenéra české reprezentační patnáctky Karla Havlíčka. Volal jsem mu nazpět a Karel mě požádal, zda bych souhlasil s tím, že bych jel jako týmový manažer s nároďákem do Břeclavi, kde to dobře znám, na týdenní sraz vyšperkovaný dvěma zápasy s Rakouskem. To první jsme sehráli v Lanžhotu, kde jsme shodou okolností nedávno vyhráli s Tasovicemi, to druhé pak v Mistelbachu. Vzal jsem si jeden den na rozmyšlenou, poradil jsem se s chlapy v klubu, jestli mě to umožní, jestli mi to doporučí. Samozřejmě jsem se takové akce chtěl zúčastnit, byť jsem se vším respektem nevěděl, co to všechno bude obnášet. Jakási role týmového manažera nebo normálně česky řečeno vedoucího týmu mi ale nebyla neznámá. Zápis o utkání, ubytování atd., to všechno k mé práci patřilo už v minulosti, ať už v mládeži Znojma nebo u krajských výběrů.
Když Karel Havlíček hledal vedoucího k týmu, hrál v tom roli i Zdeněk Psotka, který je technickým ředitelem FAČR. Poradil Karlovi, že bych to mohl být já. Se Zdeňkem jsme spolu hrávali za Poštornou, pak jsme spolu studovali i trenérskou A licenci. Jsme kamarádi, mnohdy si zavoláme, když se potkáme, rádi se vidíme. Věřím tomu, že je to tak i na druhé straně. To stejné mám s Karlem Havlíčkem a s asistentem trenéra Robertem Blaško.
Byla vaše účast u reprezentačního týmu jednorázovou záležitostí nebo s vámi počítají dlouhodobě?
Vyšlo to zrovna na týden, kdy Tasovice měly už po konci soutěže, znojemské mužstvo žáků U15 čekalo poslední utkání v Havlíčkově Brodu, ale to za mě vzal můj asistent Milan Moravec. Takže byl prostor se reprezentační akce zúčastnit. Být součástí národní týmu je pro mě i pro klub prestižní záležitost, takže mně to ve Znojmě bylo doslova nařízeno (smích). Abych se ale vrátil k otázce, je to dlouhodobější záležitost. Zá pár dní odjíždím na další reprezentační sraz. Opět je to kategorie U15, ale tentokrát Future. Uskuteční se v Ústí nad Orlicí, takže místo samo o sobě v mém oslovení nehrálo roli. V reprezentaci se mnou počítají, dostal jsem normálně smlouvu. Mám ale povinnosti v Tasovicích i ve Znojmě, takže to bude podléhat tomu, že mi to bude vycházet časově a v klubech mi vyjdou vstříc.
Je to asi trochu jiný svět, v Tasovicích a Znojmu čítá realizační tým dvě, tři jména, tady je jich rovnou deset…
Je to určitě změna, počínaje celým servisem. Vyprávěl jsem třeba klukům ve Znojmě o prvním tréninku. Začal a nad hlavou nám vzlétly drony. Videoanalytik nahrával každý zápas a mapoval každý trénink. Kluci na technicko-taktické poradě hned dostali zpětnou vazbu. To byl v uvozovkách trochu jiný level, než na který jsem byl zvyklý. Fotbal se neustále posouvá a zase jsem měl možnost navnímat jiné tréninkové metody, trendy.
Takže začnou nad tasovickým hřištěm létat drony?
Myslím, že v Tasovicích drony létat nebudou, my tam pracujeme trochu jiným způsobem (s úsměvem). V každém případě tohle bylo trochu nové. Viděl jsem v tom i velký přínos pro tým, když si kluci mohli zpětně prohlédnout, kde byly chyby. Jak bylo zmíněno, byl tam desetičlenný realizační tým včetně lékaře, fyzioterapeuta, psycholožky atd. Patronem týmu byl Karel Poborský, setkat se s takovou veličinou, a zmíním i trenéra brankářů Petra Koubu, jsou samozřejmě pro člověka jako já druhé Vánoce.
Zmínil jste dvě velké fotbalové legendy – Petra Koubu a Karla Poborského, o čem jste si povídali?
Samozřejmě jsem mluvil o tom, že kde se nacházíme, tam jsem dříve hrával za Poštornou. Ale tihle hráči, i když se nám tehdy s Poštornou povedlo vyhrát 2. ligu, hráli v té době evropské poháry a na ME v Anglii získali stříbrné medaile. Takže to bylo porovnání neporovnatelné. Celým reprezentačním srazem se samozřejmě nesla atmosféra fotbalu, hodně jsme o něm mluvili. Ruku v ruce s tímhle tam bylo i hodně humorných situací, heců, popichování. Bylo to krásné. Na konci jsem všem řekl, že mi bylo potěšením se s nimi setkat a spolupracovat.
Ještě musím zmínit, že s Karlem se známe už z dřívějška a připojím takovou perličku, s jeho bráchou Romanem nastupujeme v okresním přeboru. On hraje za Novosedly, já za Staré Hobzí. Jsme jediní hráči ročníku 67, kteří tuto soutěž hrají. Takže si po zápase vždy popovídáme, bylo tomu tak i v posledním srpnovém vzájemné utkání.
Byla nějaká netradiční věc, kterou jste musel jako manažér týmu zajišťovat?
Netradiční asi ne, zkrátka co bylo potřeba. Například, jeden z hráčů měl horečku, tak jsem rychle odjel do Břeclavi pro antigenní testy do Tesca.
Ale doba jde dopředu a zakládat skupinu na WhatsAppu (aplikace umožňující výměnu zpráv a multimediálních souborů pomocí internetu – pozn. redakce), to by ještě před patnácti lety vedoucí nedělal…
To je pravda (s úsměvem). První úkol, co jsem měl, bylo založit skupinu na WhatsAppu. Vybrat čísla od kluků, uložit si je a následně zřídit skupinu všech hráčů a realizačního týmu, to byl první krok, který jsem tam udělal. Ale už čtrnáct dní před srazem proběhly přípravy, chodily mi maily z vedení FAČR, ať už to bylo z logistiky nebo od manažerky Terezy Šílové, co vše bude mým úkolem, a co vše mám zařídit.
O vás je ve fotbalových kruzích známo, že jste taková fotbalová kronika a chodící databáze hráčů. O hráčích nejen této věkové kategorie máte dobrý přehled, zapojil jste se nějakým způsobem i do tréninku?
Do tréninku jako takového jsem sice nakoukl a třeba jsem se i nějakým svým postřehem k němu vyjádřil, ale vůbec jsem se do toho chlapům nepletl. Trenéři absolvovali před tímhle srazem čtyři kempy se sto hráči, aby jich následně dvaadvacet vybrali na dvojzápas s Rakouskem, takže o nich měli větší přehled než já. I když můžu říct, že jsem nebyl v bodě nula, protože v rámci Jihomoravského krajského výběru jsme hráli s touto kategorii celoročně mezikrajskou soutěž. Zúčastnil jsem se i Olympiády dětí a mládeže, kde jsme na řadu krajů, kde tihle hráči hráli, narazili. Takže například syna Pavla Horvátha jsem měl možnost vidět už dříve, ať už ve finále krajské soutěže, tak na Olympiádě dětí a mládeže.
Když si vezmeme dvě reprezentační utkání proti Rakousku, jak jsme na tom v porovnání s našimi jižními sousedy?
Po těchto dvou utkáních je to těžké hodnotit. První zápas jsme v Lanžhotu remizovali 2:2, druhý v Mistelbachu prohráli 2:5. Ať už je to na jakékoliv úrovni, rozhoduje tyto zápasy ofenzivní fáze. Když jsem viděl v druhém utkáním hráče Salcburku Dominika Dobise, který dal všech pět rakouských gólů… Je to doslova mašina na branky. Tenhle hráč v podstatě sám rozhodl o výsledku. Dovolím si tvrdit, že Rakousko nemít tohohle hráče, tak utkání skončí remízou nebo se přikloní na naši stranu.
Takže kvalitativní krok s Evropou držíme?
Bezesporu, ale takového hráče, jaký byl v rakouském týmu, je třeba hledat i v našem fotbalovém rybníčku a já věřím, že tady jsou. Co jsem měl možnost na soustředění vidět, tak i v Česku máme šikovné hráče.
Je vaše účast v reprezentaci i určitým vyznamenáním pro vás a pro mládež 1. SC Znojmo?
Nechci říct přímo vyznamenáním. Ale každý hráč nebo funkcionář, který prošel Znojmem a byl nominovaný do národního mužstva, je dobrou vizitkou klubu, jakým způsobem pracuje. Svoji první nominaci do Áčka dostal Matouš Trmal, který aktuálně chytá v Portugalsku, prošel Slováckem, ale v mládeži začínal v Tasovicích a pak ve Znojmě. Můžu zmínit i Jirku Hamzu. Každý z těchto hráčů, a můžu na konci řetězce hráčů stát i já jako funkcionář, který měl možnost se takové akce zúčastnit, tak je to určitě dobrá vizitka klubu, jak na mládežnické úrovni pracuje.
