Evropská unie nevyužila roky „migračního klidu“ na to, aby vybudovala funkční společný systém. Teď tak musí hasit problémy za chodu, a je to stále ta stará známá písnička.
Řešení evropských problémů spojených s migrací připomíná zaseknutou gramodesku. Navzdory překvapivě dobrým zkušenostem se zvládáním uprchlické vlny z Ukrajiny vypadají spory okolo příchozích žadatelů o azyl z Afriky a Blízkého východu v podstatě stejně jako v předešlých sedmi letech, přerušených jedině pandemií.
Čísla příchozích rostou, pod tlakem zůstávají především země jižní Evropy, ostatní se jim zdráhají pomoct, objevuje se kritika za porušování lidských práv a řešení je v nedohlednu. Vše při starém.
Příklad za všechny představuje poměrně čerstvá rozepře mezi Itálií a Francií. Nová vláda Giorgii Meloni (Bratři Itálie) odmítla povolit zakotvení lodi Ocean Viking, která měla na palubě 234 migrantů včetně několika desítek dětí. Paříž tento krok označila za nezodpovědný, a lodi povolila vstup do svého přístavu ve městě Touloun. Spor musely hasit Evropská komise a Rada.
Za jediný listopadový týden připluly do Itálie čtyři takové lodě provozované nevládními organizacemi. Vláda se nejprve snažila cestujícím zcela zabránit ve výstupu na břeh, nakonec vpustila pouze ty, které považovala za „zranitelné případy“.
Premiérka Meloni trvá na tom, že její vláda neporušila mezinárodní právo. Odborníci na migraci a lidská práva to však vidí jinak. Evropská komise připomněla, že státy mají povinnost zachraňovat životy „bez ohledu na okolnosti, které vedou k tomu, že se lidé ocitli v nouzi“, aby se tak zabránilo „humanitární tragédii“.
Itálie si stěžuje, že „zůstává na vše sama“, a její frustrace se dá do jisté míry pochopit. Vždyť i Papež František vyzval země EU, aby sdílely odpovědnost za přijímání migrantů a nenechávaly vše pouze na zemích, kam lidé přicházejí.
Komise tvrdí, že stávající dobrovolný mechanismus solidarity, dojednaný v červnu, dokáže zprostředkovat značné množství relokací, které mohou ulevit zemím pod tlakem. V praxi to ale nefunguje.
„Tento ,mechanismus solidarity‘ má však sotva hodnotu papíru, na kterém je napsán. Meloni se obrátila s žádostí o nabídku relokací na další členské státy, včetně svého přítele a politického spojence, maďarského premiéra Viktora Orbána. Orbán, netřeba dodávat, na to zatím nereagoval,“ popsali nekonečný evropský příběh ve svém komentáři redaktoři EURACTIV.com Benjamin Fox a Eleonora Vasques.
Statistiky ukazují, že díky zmíněnému dobrovolnému mechanismu se zatím přemístilo pouze 117 lidí z plánovaných 8000. Jedním z důvodů neúspěchu je i zmíněná francouzsko-italská diplomatická roztržka.
Plané plány
Ministři vnitra evidentně ví, co je potřeba udělat. Závěry mimořádného zasedání Rady v pátek 25. listopadu zmiňují, že vlády „vynaloží veškeré úsilí za účelem nalezení kompromisu ohledně reformy“, zintenzivní „podporu a spolupráci EU se všemi partnerskými zeměmi a organizacemi“, zvýší „úsilí o provádění mechanismu solidarity“ nebo „posílí spolupráci a koordinaci při pátracích a záchranných operacích“. Převést tyto proklamace do reality je ale úplně něco jiného.
„V uplynulých letech jsme přijali řadu opatření, abychom společně řešili migrační výzvy, kterým čelíme. Máme-li však nalézt udržitelnější řešení a přizpůsobit se neustále se měnící situaci, můžeme, respektive musíme, toho učinit ještě více,“ prohlásil po jednání český ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). Naznačil tak, že udržovat status quo zkrátka nestačí.
Europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL, EPP) očekává, že dohoda na reformě postaví na první místo bezpečnost.
„Nechceme, aby lidé prchali ze svých domovů a umírali na moři. To přece nechce nikdo, ale vidíme jasné příčiny. Diktátorům, jako je Bašár al-Asad a další, na Blízkém východě a v Africe vůbec nevadí, že jejich občané musí prchat před násilím a hladem. Putin a Lukašenko toho využívají jako nástroj v boji proti jednotě EU. A proto musíme tuto situaci řešit nyní, teď a s nástroji, které máme k dispozici, a nemůžeme čekat,“ nechala se minulý týden na plénu Evropského parlamentu slyšet Šojdrová.
Prioritou pro státy i Komisi podle ní musí být dohody se třetími zeměmi, „konec pašeráckých mafií“ a především ochrana vnější hranice před nelegální migrací. „Pokud nebude vnější hranice stoprocentně chráněna, pokud nebudou uprchlíci zadrženi v registračních centrech okamžitě po vstupu do EU, budeme muset střežit tuto vnější hranici. Frontex je nástrojem, který má pomáhat,“ dodala Šojdrová.
Jak se však ukazuje, dosavadní nástroje nefungují. Téměř s jistotou lze říct, že současné incidenty a úmrtí ve Středozemním moři se budou opakovat i v následujících měsících, tisíce lidí z Blízkého východu či Afriky budou totiž i nadále směřovat do Evropy, a to z různých důvodů.
EU se na to zatím nedokázala systematicky připravit a reaguje pouze ad hoc. Něco takového ale není do budoucna udržitelné, jak prohlásil místopředseda Evropské komise Margaritis Schinas. „Nemůžeme (celkový problém) dál řešit událost po události, loď po lodi, incident po incidentu, trasu po trase,“ řekl eurokomisař.
Jak na europarlamentní debatě připomněl europoslanec Stanislav Polčák (EPP), zátěž není rovnoměrná, to ale neznamená, že migrace není problémem všech.
„Některé státy nesou obrovské břemeno a ruská agrese ukázala, že uprchlický nápor může postihnout v krátkém čase skutečně každou zemi EU. I má země hostí statisíce ukrajinských uprchlíků. (…) I já jsem hlasoval pro dočasná opatření v minulém období ve prospěch Itálie a Řecka, a to s nadějí, že se podaří najít vyvážené celounijní řešení. To se však až doposud skutečně nestalo,“ shrnul europoslanec.
Ministři vnitra se mají znovu potkat 8. prosince. Evropská komise tvrdí, že její Nový pakt o migraci a azylu dokáže nahradit překonaná dublinská nařízení a bude fungovat dlouhodobě. Společně s Evropským parlamentem navíc slíbila, že dohoda bude na světě před příštími eurovolbami na jaře 2024. Něco takového ale není příliš pravděpodobné.
Jiný pohled na migraci
Ani úspěšné stvrzení Nového paktu o migraci a azylu by ale nebylo řešením samo o sobě. Jak píší Fox a Vasques, „i kdyby byly nové migrační zákony EU přijaty zítra, nevyřešilo by to základní problém – jen málo národních azylových a imigračních systémů je vybaveno k rychlému vyřizování žádostí.“
Nejúčinnějším politickým řešením, přinejmenším v krátkodobém horizontu, bylo podle nich uzavírání dohod typu „peníze za migranty“ s Tureckem a Marokem, které pak přísně střežily vnější hranice EU.
Problém tohoto přístupu spočívá podle redaktorů v tom, že dává těmto zemím možnost využít migraci jako páku a vynutit si od EU ústupky. Tuto taktiku začátkem roku použily Bělorusko vůči Polsku a Maroko vůči Španělsku. Něco takového se dlouhodobě nevyplatí, nejen finančně.
Ani kdyby EU sama dokázala zajistit nepropustnost svých hranic, problém nezmizí. „Lodě nepřestanou připlouvat a evropské námořní hranice jsou příliš velké na to, aby je bylo možné hlídat. Dokud všechny evropské státy neuznají, že jde o společný problém a že přístup založený pouze na ,pevnosti Evropa‘ nemůže fungovat, zůstane migrace neřešitelným problémem,“ varovali Fox a Vasques.
V podobném duchu mluví i řada odborníků v anketě think-tanku Carnegie Europe. „Neschopnost EU vytvořit účinnou migrační a azylovou politiku podkopává evropskou integraci a prospívá krajní pravici. Ochrana vnějších hranic EU nemůže přicházet na úkor práv a životů migrantů,“ píše za think-tank Judy Dempsey.
Výzkumnice Blanca Garcés-Mascareñas z Barcelonského centra pro mezinárodní záležitosti (CIDOB) upozornila na jeden rozpor v evropských zájmech. Zatímco ekonomická stránka migrace si každoročně žádá miliony nových pracovních migrantů, politická stránka migrace vyžaduje uzavření hranic.
„Ačkoli je společná migrační a azylová politika neodmyslitelnou součástí schengenského prostoru, členské státy zatím nedosáhly dohody o sdílené odpovědnosti. Ve snaze vyhovět všem definují nové návrhy systém flexibilní solidarity, který riskuje vznik další byrokracie, nových neshod a vyšších ekonomických nákladů systému, který může být nakonec méně efektivní než ten současný,“ napsala Garcés-Mascareñas.
Dodala, že zásadní výzvu představuje také otázka, jak sladit čím dál důraznější kontrolu hranic s plným respektem k právnímu státu a lidským právům.
Tento článek vznikl s podporou kanceláře europoslankyně Michaely Šojdrové (Evropská lidová strana). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.