„Jsem pilot ... Jsem doktor ... Jsem tak trochu právník ...“ Hlavní hrdina filmu Chyť mě, když to dokážeš, dělá věci, které by si někde ve skrytu duše přál dělat snad každý. Ale nejen z morálního hlediska se k nim prostě většinou neodhodlá. A když, tak pouze v menším měřítku. Zato Frank William Abagnale Jr. v 60. letech minulého století v podstatě přesně odpovídal termínu „oportunista“. Tedy když se naskytla nějaká příležitost, tak ji využil. U spousty lidí si za svoji odvahu, rozhodnost, vnímavost a vychytralost vysloužil obdiv, což mu je při každodenní emailové kontrole připomínáno dodnes. Přitom se svou podvodnou činností po dopadení a uvěznění ve Francii (natáčelo se v totožné cele) i v USA seknul už skoro před půl stoletím.

Teď pojďme k synopsi filmu, nikoli k životnímu příběhu hlavního protagonisty, protože ten se v některých důležitých aspektech liší. V šestnácti letech si Frank myslel, že jsou s mámou a tátou spokojená rodina. Jenže otec Frank starší se dostal do menších potíží, což byla patrně poslední kapka k tomu, aby se matka chtěla dát rozvést. Tím spíše, že udržovala milenecký vztah s jeho kolegou. Neznámý člověk pak mladému Frankovi podal papír a řekl: „Sem napiš jméno rodiče, se kterým chceš po rozvodu zůstat.“ To bylo na šokovaného teenagera moc, a tak prostě utekl z domu, aby se několik roků vydával za někoho, kým není.

 










 

Pokud provádí hlavní postava takovéto kejkle, tak snad ani není možné, aby byl biják nepovedený. Jeho fikanost působí sympaticky a skutečně zaujme a pobaví tím, že se zabývá věcmi a postupy, které nikdo jiný neřeší, třebaže se díky nim a díky chybám v systému dá přijít lacino k velkým penězům. Frank – jak reálný předobraz, tak ten filmový – vlastně nikdy ničím nikomu zásadně neuškodil. Naopak se stáhne, když si coby doktor uvědomí, že by jeho neznalost medicíny mohla pacientům přivodit obří nesnáze (viz scéna s chlapcem se zraněnou nohou). Takové postavy si divácké sympatie zkrátka vždycky budou získávat snadno. Ať už se jmenují Frank Abagnale Jr., Forrest Tucker, Nick Leeson, Ferdinand Waldo Demara nebo Robin Hood, ovšem na rozdíl od něj, Frank chudým nedával a prostě si užíval. Ačkoli nastavávající luteránské manželce Brendě (milá Amy Adams) by klidně plný kufr peněz věnoval. Její otec je sice právník, nicméně rodina je, celkově vzato, přeci jenom trochu zvláštní. Ale ve Frankově případě po těch měsících samoty platí, že lepší mít nějakou, než žádnou.

Štědrý by byl i vůči svému otci, se kterým se po rozvodu opakovaně setkává, což bylo přání Stevena Spielberga, který sám zažil rozvod svých rodičů. Mimochodem, Arnold Spielberg zemřel v roce 2020 ve věku 103 roků. Odcizené rodinné vztahy se prolínají celou režisérovou kariérou. Scenárista Jeff Nathason a Christopher Walken z Franka staršího udělali neméně pozoruhodnou postavu, za což byl druhý jmenovaný nominovaný na Oscara. Není pochyb, že si otec hlavního hrdiny představoval svůj život poněkud jinak. Vždycky chtěl být někdo, aby si ho ostatní vážili. I přes nepřízeň si udržuje svou hrdost a snaží se předstírat, že se mu nic špatného neděje. A když, tak za jeho chyby můžou jiní. Svoje zaváhání nepřiznává.

Působí tak, že na úspěch svého syna nikdy nežárlí – nutno zdůraznit, že o jeho podvodech neví. Naopak je na něj pyšný a nikdy by ho neudal (na rozdíl třeba od matky George Junga). Navíc ho už dříve naučil věci, které se mu později hodily – viz trik se sklouznutým náhrdelníkem, a samozřejmě následující moudro, které se mělo v podstatě stát jeho životním mottem: „Dvě myšky spadnou do hrnce se smetanou. První myš to hned vzdá a utopí se. Ale ta druhá myš to nevzdá a škube sebou tak silně, že smetanu v hrnci utluče na máslo. A zachrání se ... Od této chvíle se stávám tou druhou myší.“

 











 

Skutečného Franka chytli nikoli v městečku Montrichard, odkud ve filmu pochází jeho matka, nýbrž v Montpellieru, kde se narodil známý recesista Rémi Gaillard, který se kupříkladu po finále fotbalového Coupe de France převléknul do dresu vítězného týmu Lorientu, proniknul na tribunu a s hráči slavil zisk této trofeje, přičemž tehdejší prezident Jacques Chirac mu gratuloval k vynikajícímu výkonu na hřišti. Oproti Franku Abagnalemu je to pouze maličkost, ačkoli zmíněného Francouze jeho pranky už taky dostaly do vězení. Každopádně zemi Galského kohouta uvádím především z toho důvodu, že Chyť mě, když to dokážeš sází na koncept jejích kriminálek, kdy odhodlaný policajt neúnavně nahání zločince.

Třetí významnou postavu tedy představuje agent FBI Carl Handratty (ve skutečnosti Joseph Shea), jehož tradičně skvěle ztvárnil Tom Hanks. Pro hlavního hrdinu se stává nejen postrachem, ale zároveň také nejbližším člověkem, kterému volá o Vánocích, protože jinak by pořádně něměl, s kým si pokecat. Byť pro něj díky penězům není složité získat si kamarády a kamarádky, jako třeba úžasnou kočku Cheryl (Jennifer Garner), která si ve výborné scéně za svou společnost nechá zaplatit. Vztahy mezi všemi postavami jsou výborně vykreslené a naprostá většina z nich má svoje významnější opodstatnění, včetně Handrattyho dvou kolegů, holčiny Lucy z banky (Elizabeth Banks) nebo Joanny (Kaitlin Doubleday), co měla nepřeloženou omluvenku.

 










 

Setkal se s ní díky tomu, že se vydával za učitele francouzštiny, kdy normálně zadával úkoly a přislíbil exkurzi do francouzské pekárny. Další famózní scéna, kterou to do značné míry všechno začalo. Celý počin je vlastně servírován odlehčeně, s výraznějším (někdy možná až příliš – viz scéna se seriálovou řečí před soudcem) komediálním nádechem. Pro Stevena Spielberga po temnější a naprosto seriózní sci-fi Minority Report šlo o velmi vítanou změnu. Současně poprvé natáčel o dosud žijícím člověku. A i když měl omezenější počet natáčecích dní, výsledek zřejmě ani nemohl dopadnout o mnoho lépe, což platí také jak pro bezvadně zachycenou dobovou atmosféru, tak pro maximálně zdařilý hlavní hudební motiv od Johna Williamse.

Chyť mě, když to dokážeš je výjimečný film, u kterého nepřekvapí, že studiu DreamWorks vydělal za ty roky při celosvětových uvedeních už přes miliardu dolarů. Co se režisérových projektů týče, stoprocentně bude patřit mezi tři nejlepší. Navíc veškeré změny oproti realitě byly provedeny prakticky výhradně k lepšímu. Skutečnému Frankovi Abagnalemu Jr. nikdy nechybělo sebevědomí, nikdy o sobě nepochyboval a nikdy nic neplánoval. Ve smyslu: „Půjdu do tý banky, a když oni řeknou tohle, já zareaguju takhle, a kdyby náhodou odpověděli tohle, já řeknu tohle.“ Neuvědomoval si všechny možné následky, přesto dobře věděl, že ho jednoho dne dopadnou. Nepovažoval se za génia – prostě byl tehdy ještě dítě. Šeky padělal v USA i v Evropě, coby falešný pilot nalétal zadarmo údajně přes milion kilometrů. Na rozdíl od Leonarda DiCapria, vždycky vypadal mnohem starší, než doopravdy byl. To ovšem nic nemění na tom, že slavný hollywoodský herec už tenkrát předvedl vpravdě oscarový výkon. Ostatně hrál vlastně taky herce. Frank Abagnale Jr. se při nabídnuté práci od FBI zcela polepšil a dodnes svých tehdejších činů lituje. Tvrdí, že dostal druhou šanci, načež chtěl být hlavně dobrým manželem své ženě a dobrým otcem svých tří synů, z nichž jeden paradoxně vystudoval práva a stal se agentem FBI, který vede speciální tým, co řeší únosy amerických občanů v cizině. A pár roků zpátky prohlásil, že všechno, co tenkrát dělal, by bylo v současném přetechnizovaném a přeinformovaném světě o dost snadnější.

FOTO: cinema.de